Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: Hodinky PRIM, to byl v rodině pojem
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Myš 28.12.2007 14:17Moc krásné Marcelo, to je moc krásné povídání a připomnělo mi mojí babičku, která mi před odjezdem na zkoušky dělala křížek na čele a mačkala pěsti, až jí ruce bolely. Byla to skvělá bábinka a udělala by pro mě první poslední a já jí vděčím za nádherné dětství. Jo a pro hodinky mám velkou slabost, hodně jich zničím a odřu, když blbnu s dětma. |
|
|
YGA 28.12.2007 14:08Krásné povídání - moc se mi líbilo - i když mi zas něco spadlo do oka! Děkuju. |
|
|
zana 28.12.2007 18:58Re: Krásné povídání Tak tak... |
|
|
baty 28.12.2007 12:45O.T. Zkumavko, ve včerejší hospodě máš ještě psaníčko |
|
|
zkumbabka 28.12.2007 13:10Re: O.T. Zkumavko, Už tam ženu.Dík! |
|
|
VěraZ 28.12.2007 12:20OT: Smutná zpráva o hledaném jezevčíkovi ROBINOVI Našli ho na dálničním odpočivadle nějací lidé. Neměl na sobě žádné viditelné zranění, takže těžko říct, co se mu stalo. Nejspíš nějaké vnitřní zranění, kterému podlehl. Asi byl celou dobu v okolních lesích, nějaký myslivec ho viděl 24.12. jak žene srnčí. Viz cz-pes.cz. Moc jsem si přála, aby se našel,ale takhle nééééé! Je mi to moc líto. |
|
|
P i t r ý s e k 28.12.2007 12:42Re: OT: Smutná zpráva o hledaném jezevčíkovi ROBINOVI Také jsem doufala v lepší konec. To je smutné, takto přijít o psíčka. |
|
|
Jana 28.12.2007 15:45Re: Re: OT: Smutná zpráva o hledaném jezevčíkovi ROBINOVI To mě mrzí |
|
|
Xerxová 28.12.2007 17:19Re: OT: Smutná zpráva o hledaném jezevčíkovi ROBINOVI Škoda. Tady naše palečky nepomohly... |
|
|
Hana W 28.12.2007 23:47Re: OT: Smutná zpráva o hledaném jezevčíkovi ROBINOVI Chudinka mala. To je smula. |
|
|
Karolína 28.12.2007 12:17Krásné povídání až se mi tu zarosily oči. I já mám jeden neotevřený dárek. Vzhledem k mé vrozené starostlivosti "aby něco nechybělo" kupuji vánoční dárky už v průběhu roku. Když se třeba někdo zmíní, že by se mu líbilo to či to, koupím to třeba v květnu a zabalím a nechám na místečku, vyhrazeném pro dárky a postupně přidávám další. Takhle chtěl tatínek novou dýmku-kořenovku. Tak jsem ji kdesi v cizině pro něj koupila někdy v půlce roku při své služební cestě, zabalila a těšila se, jakou z ní bude mít o vánocích pod stromečkem radost. 23.11. zemřel. Dodnes je dýmka v balíčku u jeho fotografie. Tak mi to tak všechno přišlo smutné a zároveň ze života. Krásně napsané a opravdu povídání "chytlo za srdíčko". V Krkonoších stále žádná změna: dneska je navíc mlhavo a inverzně! Sníh včera padal, akorát jsme šli v noci domů od sousedů a chumelilo se. Jenže zřejmě jen za účelem nás trochu naladit a zmáčet. Ráno byl ten poprašek tak pár milimetrů. A asi to hned tak nehrozí, že by připadlo. Škoda, má drahá polovice se doma otravuje, těšil se na lyže a teď si čte noviny, poslouchá muziku, přikládá do kamen a občas vyjde na procházku pěšmo, což ho moc po té zmrzlé půdě nebaví! Po cestě se chodit nedá, je samý led a samé auto, tak je to takové divné. |
|
|
tapuz 28.12.2007 11:30Takz jsem dostala hodinky PRIM jako dítko školou povinné. Už je to víc než pětatřicet let. Kulaté, ručně natahovací, bílý ciferník se zlatými čísly, 17 kamenů. Dodnes je mám a dodnes slouží, když si nechci zrovna brát krásnější drahé hodinky. Zrovna před pár dny jsem si nechávala dát nový řemínek a před lety jsem nechávala vyměnit sklíčko, to přece jen za dětských let poněkud utrpělo. Šlapou přesně, jen se musí natahovat, to už je dneska trochu nezvyk. Je to moc krásné povídání. Láskyplné, nostalgické. Připomíná mi všechny ty mé blízké, se kterými si můžu povídat už jen v duchu a ve vzpomínkách. Taky mi zůstal jeden nepředaný dárek. Už to bude deset let, co je zabalený a uložený. Nikdy jsem ho nevyndala a neotevřela a nevím, jestli to někdy udělám. S takovou radostí jsem ho vybírala a najednou nebylo, komu ho dát. No, i takový je život. |
|
|
aida 28.12.2007 10:21Pro autorku Moc hezké, už před pár dny na hlavní stránce se mi tohle povídání líbilo, jen jsem si nenašla čas to pod článek napsat... |
|
|
Vave 28.12.2007 10:09Mají ohromnou sílu Tvé vzpomínky, milá Marcelo A všem přeju krásný a dobrý den! |
, sílu a krásu ,a je v nich tolik o době nedávno minulé a o člověku a o lásce, že se chce jedné až brečet. Děkuju Ti. A těším se na další Tvé vyprávění. |
|
EvaŽ 28.12.2007 8:35Hezká nostalgická povídka. Každý máme nepředané dárky, nevyřčená slova... |
|
|
Medvídek 28.12.2007 8:06:o) Moc hezounké. |
|
|
aida 28.12.2007 10:20Re: :o) Vyrábějí, akorát je to trošku jiná cenová kategorie... |
|
|
Medvídek 28.12.2007 11:37Re: Re: :o) Vůbec nevypadají špatně, vybral bych si. |
Hodink yjsou moje slabost ale člověk nemůže mít každý rok nové, zejména když je moc nenosím.|
|
p i t r ý s e k 28.12.2007 16:22Re: Re: :o) Hmmmm, tak ty už si nekoupím |
|
|
Xerxová 28.12.2007 7:03krásný den krásný den Zvířetnílům i zvířátkům. Tady je dneska teplo (těsně pod nulou), měsíc se schovává do mraků - uvidíme, jak se počasí vyvrbí... JInak dík za ranní hodinkové pohlazení. |
|
|
Rpuť 28.12.2007 5:56"Hodinky Prim do každé rodiny" tak to nějak bylo, není-liž pravda? A jen koukám, jak se nám tu líhne jeden povídkář za druhým |
|
|
LENKA S 28.12.2007 4:17MÉ PRVNÍ HODINKY DOSTALA JSEM SVÉ PRVNÍ HODINKY TÉŽ OD MILOVANÉ BÁBRLÍNKY. MÁM JE DODNEŠKA, I KDYŽ UŽ NEJDOU, A OPRAVIT JE NELZE. DODNEŠKA SLYŠÍM TO, CO MI MÁ BABIČKA KLADLA NA SRDCE, KDYŽ MI JE V POLOLETÍ 1. TŘÍDY PŘIPÍNALA .ŘÍKALA :"LENI, CHTĚLA JSEM TI SICE HODINKY DÁT AŽ NA KONCI ŠKOLNÍHO ROKU, ALE VIDÍM, ŽE JE TI JICH VELMI ZAPOTŘEBÍ UŽ DNES. NEMŮŽU SE UŽ DÉLE DÍVAT NA TO, JAK ZASE DOSTÁVÁŠ ZBYTEČNÝ VÝPRASK PROTOŽ E ZAS JDEŠ ZE ŠKOLY TAK POZDĚ. HLEĎ, ABY SE TOHLE UŽ VÍCKRÁT NESTALO. NEMŮŽU TĚ PŘECE POŘÁD JEN OMLOUVAT A BRÁNIT ,ŽE NEMŮŽEŠ OPRAVDU VĚDĚT, KOLIK TĚCH HODIN VLASTNĚ JE, KDYŽ SVOJE HODINKY NEMÁŠ. NYNÍ TO VÍŠ A UŽ SE PŘESTAŇ TOULAT!"HOVOŘILA TIŠE, ALE PŘÍSNĚ . |
|
|
LENKA S 28.12.2007 4:34Re: MÉ PRVNÍ HODINKY TYHLE HODINKY BYLY ZCELA OBYČEJNÉ, RUSKÉ A ZNAČKU MĚLY URAN. MÁM JE DODNEŠKA, DYŽ JIŽ ALE NEJDOU A OPRAVIT JE UŽ NELZE. JSOU PAMÁTKOU NA MOU BÁBRLÍNKU. VYDRŽELY TEHDY HODNĚ A PŘEŽILY VŠECHNY MOJE PÁDY, KOTRMELCE A ÚRAZY, TU NOC, CO BABIČKA MÁ UMŘELA ,SE HODINKY ZASTAVILY NADOBRO.TEHDY JSEM NETUŠILA, ŽE BABIČKU V NOCI ODVEZLI DO ŠPITÁLU. NIKDO MI NIC DOMA NEŘEKL. NEBYL ČS A DLOUHÉ VYSVĚTLOVÁNÍ, PROTOŽE JSME VŠICHNI ZASLALI. MĚLA JSEM TEN DEN 12. NAROZENINY A MOC JSEM SE TĚŠILA NA NÁVRAT ZE ŠKOLY A SVOU VELIKOU OSLAVU. KDYŽ JSEM VŠAK S HLASITÝM A RADOSTNÝM ZPĚVEM DORAZILA DOMŮ, ZPRAŽILA MNE STARŠÍ SESTRA. ZCELA BEZ PŘÍPRAVY SE NA MNE NEVYBÍRAVĚ OBOŘILA SLOVY: " TY NÁNO, HLOUPÁ A PITOMÁ,!CO SI TU TAK VESELE VYZPĚVUJEŠ, KDYŽ BABIČKA DNES V NOCI UMŘELA!!!?! PAMATUJU SE, ŽE TEN NÁDHERNÝ A S LÁSKOU BABIČKOU UPEČENÝ DORT MI BYL PŘEDÁN AMNKOU, LE JÁ JEJ ANI NEOCHUTNALA. LETOS V NOCI ZE 16. NA 17. PROSINCE TO BYLO UŽ 42 LET,ALE JÁ NEZAPOMNĚLA A NEZAPOMENU NIKDY. I KDYŽ POVÍDKA BYLA NAPSANÁ VELICE PĚKNĚ, PROBUDILA VE MNĚ STESK. VÍM ZCELA BEZPEČNĚ, ŽE BABIČKA SE ZE STARÉHO MOSTU ODSTĚHOVAT DO TĚCH OHAVNÝCH PANELÁKŮ NECHTĚLA. ŘÍKALA TO SICE STÁLE, ALE NIKDO JÍ NEVĚŘIL. DNES JSEM SI ZCELA JISTA TÍM, ŽE SVŮJ BOJ O ŽIVOT VZDALA.KDO VÍ?... |
|
|
P i t r ý s e k 28.12.2007 1:27Hodinky Prim... .. také zdobily moji hubenou dětskou pacičku. Ale já je dostala od své milované tety, kmotry a svědkyně (asi v deseti). Také k vánocům. Byly kulaté a v ouškách měly nadvojato protažený tenký, kulatý řemínek. Dlouho jsem je opatrovala, ale roky letěly, pár stěhování k tomu, už je nemám. Tak mi je ta Tvoje krásná povídka, připomenula. Od svých milých, babičky a dědy přeslicových, jsem k desátým narozeninám dostala zlatý řetízek s medailonkem. Je na něm andílek. Ach jo, brzy, brzičko bude tomu rovné půlstoletí. Asi si v ten den, který už dávno neslavím, pro vzpomínku na babí a dědu, ten přívěsek na krk dám. Pamatuji, jak mi babička položila k talířku malou červenou krabičku a v ní, na červeném sametu, ten drobný šperk. Miluji tato povídání a vzpomínání na dětství a na zvířátka o kterých, Zvířetníci milí, píšete. Přiznávám bez mučení, že se těším na půlnoc a hledám nové povídání. |
|
|
RenataE 28.12.2007 0:56Moc pěkná povídka I v naší rodině jsou jedny hodinky s příběhem. Prvorepublikové důstojnické hodinky Longines. Mám je po dědečkovi, a dostala jsem je ještě za jeho života. Moc jsem si jich považovala a nosila je i v počínající éře digitálek, i když byly tak veliké, že přesahovaly přes dívčí zápěstí. Prostě jsem uvolnila řemínek a nosila je jako náramek. Pak jsem je na dlouhou dobu schovala do šuplíku. Před rokem je objevil můj synek. Jeho zápěstí je na ně opravdu ještě příliš útlé, ale už má hodinky zamluvené. Jen co do nich doroste, bude se pyšnit tím, že jeho pradědeček byl důstojníkem |
|
|
Hana W 28.12.2007 0:41Ach jo Ach jo, ty krasne vanoce z detstvi a hodne babicky a dedecci.... a moc krasne napsane. |
