"Co je nového, co ve školce?" obehraná otázka dědy. Žádné obvyklé: "Nic dědo, dobrý!" "Byla u nás čarodějnice Gargamela, celý den jsme byli za rytíře. Dědo, uděláš mi do tohohle pouzdra papírový meč? Jenom z tvrdého papíru!"

Děda se v záchvatu slibotechnovství přestává kontrolovat. "Proč z papíru, uděláme pořádnej, dřevěnej!" (Pokud jste zaregistrovali, že prcek mluví spisovně a děda hovorově, je to úplně věrohodné. Celá rodina mne podezřívá, že na jeho češtině mám nějakou zásluhu. Podezření se nezakládá na pravdě. Ani kdyby to vyšetřoval Kubice se svojí partou, tak mi nic nedokážou).

Do dílny, všechno nářadí ven. Cirkula, kmitavka, vrtačka, vybrat správný materiál a jedeme. Kubulín vydržel asistovat asi půl hodiny. Pak ho to vysloveně přestalo bavit. Zato děda "řádil". Vezmu to hopem. Dřevěný meč vypadá jako skutečná replika, jen je v současnosti ve svěrkách, lepí se: "Takový to chránítko na ruce".

Prcek mne chodil průběžně kontrolovat a jevil značné známky nepochopení, spíš zklamání, že si dědův zázrak dnes neodveze. Domluvili jsme se na příští pátek, výrobce a dodavatel v jedné osobě si prozřetelně ponechal časovou rezervu. Dobrousit, nabarvit, přetřít bezbarvým lakem- uznejte, potřebuju ještě nějaký čas.

Při jedné kontrole objel Kubulín znaleckým okem dílnu a vyřknul odsudek na úrovni kvalit předvolební kampaně: "Teda dědo, ty tu máš ale mr...k!" Já snad budu muset dílničku do příštího pátku ještě uklidit. Asi se na blogu trochu odmlčím. To víte, co by dědeček pro tak fajn vnoučka, jako je Kubulín, neudělal !

Když si pro Kubulína přijela maminka, dal jsem vnoučkovo výrazivo k lepšímu. "Slyší to u mne, já to říkám, když ho honím, aby si uklidil pokojíček!"

Tumáš, čerte, kropáč!