29.6.2024 | Svátek má Petr, Pavel


Diskuse k článku

ČLOVĚČINY: 105x148 - Stopy ve sněhu

Od dětství dělám ráda stopy ve sněhu a ráda v něm prošlapávám cestičky. A právě teď, v tu chvíli, kdy jsem napsala předchozí větu, vzpomněla jsem si na desítky vyšlapaných "hlemejžďů" o velikosti tak volejbalového hřiště.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Fallowa 9.2.2010 7:19

Re: OT HLÁSÁNÍ

Moc gratuluju a přeju Matyáškovi hodně zdraví a štěstí v životě <3<3<3 :o)) !Doufám,že on i maminka jsou v pořádku

Vave 9.2.2010 7:06

OT HLÁSÁNÍ

Hlásím, že první letošní Zvířetníček je na světě. Matyášek je jako všechna naše miminka špuntík, měří 47 cm a váží 2,86 kg - a to ho včera na ultrazvuku odhadli na obříka s váhou 3,14 kg. :o)

Xerxová 9.2.2010 6:47

hezký den

hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům. Těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej.

Ráda prošlapávám cestičky sněhem... ale všeho moc škodí  :o)  Včera večer jsem nesla slunečnici do našeho "odlehlého" krmítka a zase byla sněhová pláň zavátá a předchozí stopy skoro neznatelné... Betka na mě koukala z bezpečí proházeného "psího" stezníku...

Jinak srpeček měsíce kouká ze skorojasné oblohy na mínus 14 stupňů...

RenataE 9.2.2010 3:00

Cestičky

v nové části areálu ČVUT v Dejvicích cestičky vznikly  přesně takhle. Študáci vyšlapali ty nejlepší trasy - a ty pak byly oficiálně zpevněné.

Marička 9.2.2010 2:41

Milá Vave

zase krásný, tentokrát sněhový mini fejetonek. Já jsem tvoření sněhových andělíčků nikdy neodolala i když už jsem byla hodně odrostlé (ba přerostlé) dítě :-)) Jako malou mě bavilo být vždy ta první, kdo si vyšlápne do čerstvého sněhu. Později jsem tohle privilegium už docela ráda přenechala jiným, přestala jsem vidět kouzlo v tom, že jsem měla boty plné sněhu, kterého se dalo zbavit pouze vyzutím. Ale i jako "druhá" v pořadí jsem dokázala vychutnat tu krásu soukromé cesty v čerstvém sněhu.

Co se prošlapávání cestiček týče, má manžel teorii. Říká, že ve všech nově zakládaných parcích by se nejprve neměli dělat žádné cesty, ale nechat to na lidech, ať si je vyšlapou sami tam, kde si myslí, že by měly být. Pak teprve je vybetonovat či jinak zpevnit. Něco na tom je - v parku mohou být sebehezčí a schůdnější cestičky, které zahradni architekt navrhl, ale nakonec tam vždycky najdete nějakou tu napříč vyšlapanou pěšinku, která ničí trávu a kazí celkový vzhled jen proto, že je to touhle zkratkou z bodu A do bodu B kratší. Někdo s tím začne a ostatní se přidají. A žádná, sebevětší cedule "nešlapat" tomu nezabrání.

A ještě jedno OT - Dostala jsem mailem tyhle krásné fotky. Jakási neznámá paní z Harrisburgu (hl.m.státu Pennsylvania) je nafotila (jistě už na podzim) jako důkaz pravidelného rituálu na její zahradě. Jelikož nevím, jak jinak je sem vložit, přidala jsem je na svoje rajče - těch posledních pět fotek tady.

RenataE 9.2.2010 0:27

Když jsme byli

malí, nedělali jsme andělíčky. Tedy - dělali jsme stopy bosých andělíčků - obtiskli jsme ruku zatnutou v pěst a nad to pět prstíčků hezky semknutých. Při součinnosti několika dětí "andělíček" mohl kráčet docela daleko....

Andílky křídlaté dělají moje děti ... aspoň někdy 8)))