Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Krásný povídání

děkuju

Tak jsem se pokochala

ještě jednou strakáčími příhodami, fotkami (Ares, jenž nedošel do pelechu a zachrápal přímo na koberci, je úžasný) i krásnou slovenčinou. Dobrá zpráva je, Katko, že i hyperaktivní strakáč se zklidní - stačí vydržet takových 5 až 7 let! :-)) Náš Denis sice nikdy nehonil zvěř - a že tady srnky potkáváme často a zblízka - ale takhle rozehnat hejno slepic do všech světových stran, pohonit kačeny u rybníka nebo zvednout bažanta, to byla pro něj vždy ta správná zábava. Dnes už ale projde i kolem kdákajících slepic klidně a nevzrušeně. Jedině vyskytne-li se v blízkosti kočka, nedaří se mu pokaždé zachovat klid a rozvahu. :-))

Re: Tak jsem se pokochala

Přesně, čte se to báječně i podruhé a nejspíš i potřetí :-)

Katko,

při popisu zážitků se mi vybavovaly naprosto stejné situace s Klérkou střední kníračkou, když byla ještě plná sil. A zážitek s leklou rybou, no, to už máme s Ajvinkou za sebou dvakrát. Ano, užívej si děvčičko, užívej! Není nad temperamentní plemena :-). Znám velmi dobře. Ještě štěstí, že Ajvinka se vymyká standartu střeďáka, protože ve svém věku bych to už nedala.

Katko, to se mi to směje...

když takovéhle trable s Trixie nemáme. Ale je to krásný článek s super fotky tvých strakáčů. A dva psi, to je hned dvojitá radost i starost. Opravdu jsem se pobavila, navíc hezkou slovenštinou. Kdykoliv si ráda přečtu další zážitky o "infarktózních situacích", jak výstižně napsala Lika :)

Zdejší zvěř vylézá z hloubi divočiny asi až večer. Je tady, vidíme na cestách a v polích jejich stopy, ale v době, kdy my chodíme s Trixie vidět nejsou. A jsem tomu nesmírně ráda, protože kdyby Trixie za něčím zmizela v divočině, mohla by to odnést pádem do nějakých proláklin, často hloubky větší propasti, nebo zlomeninou z děsné vystouplé kořeny. Řeku v blízkosti take nemáme, sice jsou v parku 2 menší rybníky, v určené dny se v nich smí lovit, ale nikdy jsem žádnou mrtvou či vyvrhnutou rybu na břehu neviděla.

Katko

eh, je mi jasný, že v reálu tahle situace:..... a tak som zostala na lúke sama, bez ovládača, bez srnky a bez psov...... je cokoliv než vtipná, a taky mě ani krapítek škodolibě nepobavila. Co mě ale pobavilo, byl začátek tý následující věty :...Prvá sa vrátila o niekoľko minút.... protože mě jako první napadla ta srnka :-D . Páč mě se několikrát stalo, že jsem omylem vynadala právě srně, která přede mně vyhópla a já ji považovala za psa :-D

Nabitý článek :-)

Neříkal někdo, že mít psa prospívá zdraví? :D Ledaže by ty infarktózní situace natolik vytrénovaly srdce, že se člověk opravdu dožije vyššího věku... nebo mu to tak aspoň připadá, jak praví starý otřepaný vtip :D

Skvěle jsem se pobavila a opravdu si vychutnala šťavnatou slovenštinu, to je opravdu lahoda. Do toho mi prohlížeč snaživě nabízel "přeložit tuto stránku", trouba.

Díky za bezva počtení, Katko, těším se opět na příště :-)

krásně se tu bavím.....

najednou mi před očima běhá Šarik a celá moje smečka a vybavují se příběhy, co jsou schované v šuplatech někde v paměti..a v očích slano a mokro a ano,i já jsem dříve byla jen psí......

Sú zlatí!

A tá fotka troch dohora otočených ksichtíkov, v očiach stelesnená dôvera a nevinnosť, tak tá nemá chybu! Užívaj si s nimi, zvášť kým sú mladí a nevycválaní, občas je to síce o nerf, čo dokážu vymyslieť a vykonať, ale postupne sa z tých kúskov vylietajú a vybláznia. Vidím to na Jackie, našej Jack Russlici-opici, kedysi víchrici, ktorá je vo svojich 7 rokoch už taká nejaká moc usadená a (neverím že to píšem) niekedy skoro až podozrivo kľudná... Ale opica prešpekulovaná je to stále a inak, strakatá je vlastne tiež :-)

Milá Katko,

jako přes kopírák. Téměř identické zážitky s mými černými kalamitkami. Zrovna včera srnec,debílek, vyskočil přímo před námi. Naštěstí ho zmerčila jenom ta malá zvěšťka a vydala se ho stíhat.

Vzhledem k tomu,že nedosahuje výšky ani srncových kopýtek,měla odvahu, Cony se mi podařilo ulovit včas a tak byl jen hurónský řev. Jakmile se Jenka vrátila,udělala Conča moji prodlouženou ruku a chystala se Jenku patřičně ztrestat, nebýt včasného odlovu,letěla by taky. :-) Jeden z posledních parfémů, bylo zkvašené obilí, smrad téměř nedýchatelný, ryby jsem naučila rybáře zakopovát.

Skvělý článek, pobavil nás i když tebe moc asi ne:-) Je dobré se z toho vypsat a těším se na další příhody strakáčů. To jsou hlavičky !

???

Tak to asi dělám blbě! Když si mě náš zdrhavec zase najde, předvedu umírněné zaplesání a odměním kouskem něčeho. Takže to asi né, že ano.

Tvé psí příhody jsem si ráda přečetla, jeden je zlomyslně potěšen, že i jiní...