V centru Ostravy, na místě zvaném Černá louka, je pozoruhodná skupina bludných balvanů, které sem byly v roce 1964 převezeny z Hlučína a prohlášeny přírodní památkou. Tehdy byla Černá louka rušným místem, kde proudily zástupy lidí. Dnes je to místo liduprázdné. Výstavní pavilóny se sice na různé akce tu a tam využívají, avšak návštěvník, který do těchto míst zavítá, v nich bude nejspíše sám. Mnohé se zde změnilo, ale skupina deseti bludných balvanů z pískovny v Hlučíně-Rovninách je stále na svém místě. Nejdříve ale něco o historii samotného místa – Černé louky.

Černá louka v Ostravě, podhled od nábřeží Ostravice

Na panoramatickém obraze města Moravské Ostravy z roku 1728 jsou v prostoru dnešní Černé louky zelené plochy pastvin nebo luk, stromy a malé budovy. Místo je ohrazeno deskovým plotem. Z vyobrazení je patrné, že leží za hradbami, které tehdy Ostrava ještě měla.

Moravská Ostrava v roce 1728

Ani při počátku stavebního rozmachu v první polovině 19. století toto místo na levém břehu Ostravice zastavěno nebylo, čehož se záhy využilo. Výroba koksu produkuje spoustu odpadu. Vytěžené uhlí před koksováním putuje do prádelny, kde se od něj odděluje hlušina, které ve vytěženém uhlí může být i 40 procent. V proudech vody, tedy skutečně jde o praní, se lehčí uhlí odděluje od těžších kamenů, od hlušiny. Hlušinu nelze hromadit v provozu koksovny a blízkost volného prostranství otázku „kam s tím“ vyřešila.

Padesát let se odpad z koksovny Centrálka ze Slezské Ostravy a z koksovny Karolina z Moravské Ostravy ukládal na louky naproti soutoku Ostravice a Lučiny (ze středu Černé louky k soutoku je to vzdušnou čarou asi 200 metrů), které změnily barvu ze zelené na černou. Ale tak, jak by někdo mohl usuzovat, název Černá louka nevznikl. Svůj původ má od trhů s vepři (označovanými za černý dobytek), které se konaly právě na tom místě už ve středověku. Stály zde ohrady a chlévy. Pro představu – v roce 1835 prošlo zdejším trhem 80 000 prasat.

Nejdříve vozíky s hlušinou tahali koně, pak parní lokomotiva, ale ani to brzy nestačilo. Jak se odpad z koksoven rozprostřel na celé ploše do výšky 10 metrů, nešlo vozíky na kolejích strmé svahy zdolat. Ve vršení haldy pokračovala lanovka. Vedla přímo z nedaleké Karoliny.

Na počátku 20. století se na Černé louce tyčila rozlehlá halda s několika vrcholy. Dosahovaly výšky 25 metrů a převyšovaly nedalekou dominantu na slezské straně – hrad nad soutokem Ostravice s Lučinou, který v důsledku poddolování poklesl o téměř 20 metrů.

Po první světové válce hromadění odpadu z koksoven v centru města skončilo. Správa města se od roku 1920 nejprve pokusila tyto „ostravské Alpy“, jak lidé haldu pojmenovali, zrekultivovat. Na navezenou zeminu se vysazovaly různé dřeviny. Skončilo to ale nezdarem. Vše uschlo. Ve 30. letech zde byl několik let zábavný park Tivoli s horskou dráhou. Nakonec město přistoupilo k radikálnímu řešení.

Při rozšiřování železničních tratí se státní dráhy potýkaly s nedostatkem materiálu pro náspy. Ukázalo se, že hlušina z haldy na Černé louce je pro tento účel vysoce kvalitní. Ani ne za dva roky se podařilo haldu odstranit. V říjnu roku 1936 byla zcela odklizena. Místo pokryla zemina, stávaly zde cirkusy a v koncem 50. let 20. století začala výstavba výstaviště Černá louka.

Pamatuji si výstaviště na Černé louce od jeho počátku. Byl to takový magnet pro celou Ostravu. Prodávaly se tam dokonce smontované dřevěné chaty různých velikostí dodávané „na klíč“. Mám také jednu osobní vzpomínku na to, jak jsem byl na výstavišti s dědou. Konzumoval jsem jednu zmrzlinu za druhou, točil se mnohokrát na řetízkovém kolotoči a naléval sodovkou, až se mi z toho na kolotoči udělalo špatně od žaludku. Děda měl strach, že mi to vlastně všechno umožnil, a když jsem se dal jakž takž do pořádku, tak jsme na výstavišti šli ke stánku s novými knihami a já si vybral velkou knihu s ilustracemi Zdeňka Buriana. Mám ji dosud, takže jsem teď zjistil, že to bylo v roce 1961.

Černá louka v Ostravě, v pozadí věž kostela sv. Václava

Na Černé louce se už dávno kolotoče netočí. Je tam pusto, ale zpustlé místo to v žádném případě není. Stačí krátká chůze z náměstí, pár kroků od divadla nebo z nábřeží a člověk je v jiném světě. Takřka žádní lidé, jen tu a tam někdo projde. Zeleň pěkně udržovaná, lze chodit i mimo chodníky po trávě a všude jsou lavičky.

Černá louka v Ostravě, pohled cestou od Divadla Antonína Dvořáka

Uprostřed areálu je skupina bludných balvanů z Hlučína-Rovnin. Největší z nich má délku 190 cm. Většina balvanů je z žuly. Ledovec je k nám dopravil až ze středního Švédska. Žula je hrubě zrnitá a výrazně zbarvená růžovými až rudě červenými draselnými živci. Horninou dvou menších balvanů je světlešedý jemnozrnný kvarcit.

Rovninské bludné balvany na Černé louce v Ostravě

Kameny nevypadají příliš zašlé nečistotami, zřejmě je někdo občas čistí. Pokud by se neudržovaly a nečistily, jak se často u různých památníků z bludných balvanů děje, povrch by se slil do neurčité šedi a struktura hornin, jejich složení z jednotlivých nerostů, barva aj. by patrné nebyly. Povrch balvanů je poznamenám stopami, například rýhami (odborně se jim říká exarační rýhy), které vyhlodal ledovec.

Šrámy, kterými balvany poznamenal ledovec, pod nímž se v ohromném tlaku ledu mocného stovky metrů v ledové řece plné drcených hornin balvany sunuly ze středního Švédska až k nám (jejich putování se počítá na tisíce a desetitisíce let), jsou něco jako jizvy. Lze si na ně sáhnout. Struktura a barva horniny jsou na první pohled odlišné od našich domácích hornin. Taková žula se u nás nikde v lomu těžit nedá. Snad je to patrné i na fotografiích. Vedle funkce naučné nelze opomenout ani dekorativní význam skupiny bludných balvanů. Nejsou to díla lidských rukou, nýbrž tvary vytvořené silami přírody. Nejsou dva stejné, každý je originál. Jejich umístění v parku zušlechťuje prostor stejně, jako kamenné skulptury.

Když parkuji v poschoďových garážích na Černé louce a mám čas, zajdu se na Rovninské bludné balvany podívat. Od garáží to jsou dvě minuty, z náměstí nebo od divadla sotva pět minut chůze. Z obchodního centra Forum Nová Karolina, které stojí na místě bývalé koksovny Karolina, to pěšky odhaduji tak na 15 minut. Třeba tip pro ty, kteří zavítají do Ostravy a budou v Nové Karolině. Snad se s Černou loukou nic převratného dít nebude, zůstane ušetřena před případnými developery, kteří by zde na šestihektarovém areálu v městském centru rádi stavěli „rezidenční bydlení“, a bude i nadále rekreační zónou Ostravy.

Foto: autor

Obraz Moravské Ostravy z roku 1728 převzat z publikace Dějiny Ostravy, Nakladatelství Profil 1967, Ostrava