Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Bastka Angie je moc krásná pejsková

U nás v domě mají sousedé už druhou basetku.

Nedají na ně dopustit.

Já nemohu posoudit, jsem člověk veskrze kočičí. Ale díky článkům na Zvířetníku, přicházím pejskům na chuť.

Míša z Plzně

Já si vzala

za muže člověka naprosto bezpsího. No a teď? Běhá venku se dvěma psy :-)

Uff, díkybohu vím, že tohle nebude číst....

Re: Já si vzala

Jako u nás. Můj muž s námi začal žít v době, kdy už basetka byla dospělá a měla jsem ji na starosti vlastně já. Kluci bydleli ještě doma, ale studovali, takže přesně jak píše níž Z. Matylda. Manžel nikdy psa neměl, ale Angii přijal stejně, jako jeho rodiče, kterým nikdy nevadilo, že po našem odjezdu se musí důkladně vyluxovat. Dnes si ani jeden neumíme představit, že bychom ty ušáky neměli...

Hmmm, na prvního psa

mě musely děti taky přemluvit- a makaly na tom velmi usilovně. Dopadlo to jako ve všech rodinách- děti studují a pes, tedy dnes psi jsou moji :) Nelituji.

Obávám se, že potkat se u soudu s lidmi, kteří ohrozili mé děti, byl by vztek tím lepším, co by je mohlo potkat, a měli by štěstí, že kolem sebe mají justiční stráž. Ohrožování nedejbože násilí na dětech a starých lidech je neomluvitelné.

To setkání

bylo fakt hrozné. Jakmile jsem ty kretény viděla, vzpomněla jsem si na pitomost, kterou pronesl jeden policista, když jsme večer po té události byli s kluky na policii. Ten, co s námi sepisoval protokol, radil malému klukovi, kdyby je někde potkal, ať zjistí, kam šli, prostě aby jim je vystopoval. Do noci jsem přemýšlela, co mám udělat, protože jsem se bála, že by si synek mohl hrát na detektiva. Nejjednodušší mi přišlo zajít s ním na dětské středisko, říci lékařce pravdu a svěřit se, že nevím, co dělat. Nechala nás doma tři týdny a ty nejsilnější zážitky jsme synkovi vygumovali z hlavy. No a na té soudní chodbě jsem přímo fyzicky pocítila, co to znamená, když se vám otevírá kudla v kapse.

to je krásný příběh s dobrým koncem

já bohužel na rodičích pejska nevydyndala a musela jsem si počkat až do osamostatnění. Kupodivu mi to fakt vydrželo a případný partner byl seznámen hned na začátku vztahu s eventualitou, že pokud, tak. Začátek našeho vztahu s Bimboušem byl natolik nezvyklý, že jsem mu vlastně ani nikdy tuhle eventualitu nepostavila , zato jako jediný měl možnost v praxi zjistit, že bez zvířat to prostě nejsem já. A když si to tak uvědomím, tak vlastně za osudové spojení s uslintánky vděčím vlastně jemu.

Re: to je krásný příběh s dobrým koncem

Hezké, jak si ta láska ke zvířatům vždycky cestičku najde a dopadne to, jak má!

hezký den

hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej. A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp.

Tak vida, jak může začínat chovatelka vyhlášené velké stanice psisek... Jako člověk bezpsí :o) Chudák synek - blbá zkušenost do života - ale zase " zařídil" prvního štěkavce.

Já si prvního psa pořídila taky hodně pozdě - až s přestěhováním do baráku

Navazuji

na poslední větu, nad kterou jsem se zamyslela. Měli jsme to z jiného konce, ale konec je stejný. Basetku Angii jsme si pořizovali na Staré Město - bydleli jsme na Královské cestě u Karlova mostu. Umíte si představit dění o Silvestru atd... S nadsázkou říkáme, že jsme Angii pořídili chalupu. Po basetce jsme měli naši první generaci bernských honičů, do které patřila (stále ji máme!) šéfová Kalinka. To už jsme bydleli na okraji Prahy, ale v bytovém domě. Chalupa o víkendech byla pro Kalinku málo. Kalince jsme postavili domek na vesnici, kde žijeme nyní s celou naší smečkou...