Alča 14.4.2006 7:44

Nejkrásnější velikonoce

jsem zažila předloni. Sjeli jsme se u mých rodičů v rodné chalupě všichni, dvě dcery si dovedly i své šohaje - chlapce sice šikovné, ale z města (Ostravy). A tak žádné okolky, my, ženské, pekly v neděli mazance a beránky, chystaly  pomazánky, vajíčka a kraslice a chlap s tatínkem, že jdou na proutí. A na šohaje - však pojďte s námi. Vrátili se zpět s červenou svídou, byla tak akorát pružná, ideální na pletení. Tak tedy pojďme plést - a kluci, že to nikdy nedělali. Tak jim to chlapi ukázali, trošku pomohli a pomlázky byly jedna báseň. V pondělí jsem brzy vstala, vzala připravené balíčky (pro každého omladinu jeden) a velmi pečlivě jsem je v tom obrovském hospodářství poschovávala.   Kluci s chlapama vstali brzy, všechny nás vymrskali a kluci zářili štěstím, jak ty jejich vlastnoručně vyrobené mrskačky pěkně sviští a kolik krásných vajec si jimi vydobili. A pak dostali všichni mladí za úkol najít si své balíčky, které jim  po hospodářství rozházel neposlušný uspěchaný zajíc. Kluci se tvářili divně, ale pak se nechali přemluvit, že půjdou také, i když to bylo spíš jako dětská hra. Co vám mám povídat, dala jsem si přece záležet, takže strávili venku dvě hodiny, ale bylo toho dne hezky, sluníčko hřálo, a tak, když už chyběl jen poslední balíček, udělali rojnici všichni společně a hledali tak dlouho, až našli. Měli z balíčků, ve kterých byly hlavně sladkosti, velkou radost. Pak jsme ještě chvíli vyprávěli, vzpomínali jsme na různé velikonoční příhody a mně se moc líbilo, že ti měštští kluci byli najednou úplně obyčejní, veselí a upřímní. Pak přišel na řadu oběd - husa se zelím a knedlíkem, ale tak, jak to umí jen moje maminka - to jsme si pochutnali!

A pak už přišla na řadu práce: nakládali jsme nábytek a připravené krabice plné cenných maličkostí  do aut. Poslední zamávání a přejezd do pár kilometrů vzdáleného domu s pečovatelskou službou, kde už čekal dvoupokojový byt na své nové obyvatele. Večer jsme se rozjeli každý jinam.

Toho dne začali moji rodiče  svůj nový život.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hana Williamson 14.4.2006 6:40

Nejen pro pani Ruscakovou

Bylo mi mozna 20 let, v Jesenikach na Velikonoce lezel snih, vraceli jsme se s tatou z dlouhe streky na bezkach z hrebenu k Nove Vsi, modra obloha, jaro bylo citit ve vzduchu a jak jsme prijizdeli k chaloupce, slyseli jsme zvony z kostela kousek pod chalupou. V tom snehovem tichu cestou do udoli to znelo nadherne. A neobvykle, protoze jsme nikdy nevideli ten kostel fungovat, prestoze byl kousicek pod nama. Byly to Sudety a Nova Ves byvala temer 100% nemecka, takze vetsina lidi tam v te dobe byli bud chalupari anebo lidi co prisli po roce 45 a jen par zbyvajicich Nemcu. Sjeli jsme s tatou ke kostelu, opreli bezky o stenu a vstoupili do krasne upraveneho kostela, kde se slouzila velikonocni mse. Prevazne babicky, my tam s tatou v tech bezeckych rajtkach vypadali jak z jineho sveta, ale mlady pan farar nam pokynul a otec svym nadhernym hlasem se dal do zpevu. Pro babicky to byl zivotabudic, i kdyz tata neznal vsechna slova, jen tak delal lallalaaaaa. Kdyz mse skoncila, zas zvonily zvony, my si to za soumraku slapali na bezkach s tatou nahoru k chaloupce a pochvalovali si ty Velikonoce. Tak hezky uz nikdy nebyly.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

WWW 14.4.2006 4:59

Dankesen frau (1)

Pani D.Ruscakova ma pravdu!

Kazdej si spojuje velikonoce s necim. Ale zustava tu preci jen to spolecne jaro. Velikonoce meho detsvi, to bylo slunicko, kratke kalhoty a pomlazka. My kluci cesky jsem meli kalhoty vetsinou manzestrove, kluci nemecky zase ty ledrhozny, kozene kalhoty, misto poklopce mely padaci most a knofliky z parozi. My kluci cesky jsme se jim posmivali, protoze my kdyz jsme potrebovali curat, tak jsme byli skoro jako dospeli, kluci nemecky pri tom vypadali, jako kdyz se prebaluje mimino.

Ale zase na druhou stranu jsme jim je zavideli, protoze ty kalhoty vydrzely vsechno. My jsme byli doma rezany za roztrzena gatata na plote,kluci nemecky v tom brneni byli toho usetreni. Povidal mi Uwe, ze i kdyz ho k vuli necemu tata reze paskem, tak von rve jak pavian, pac se to slusi, ale ze ty kalhoty ho spolehlive vochrani

A jednou kdyz jsme sli k Cajtfhamlovi na svestky, tak mohu dosvedcit, ze ty ledrhozny jsou vopravu malej zazrak. Cajthaml nas vycihnul a my jsme zdrhali. Ja si na plote roztrhl gatata a uniknul jsem, Uwe se nejak zasekl vo ten padaci most. To nebylo poprve, ale tentokrate planka vydrzela a Uwe tam za ty ledrhozny zustal viset!  A Cajthaml prej, kdyz videl, ze mu nic neni, tak ho tam nechal viset a vyslychal ho kdo byl ten druhej. Uwe tvrdil, ze tam byl sam, ze si chtel utrhnout jenom dve svestky. Tak ty jsi chtel jenom dve svestky rval Cajthaml, chudacku malej, ty nevis, ze jsem dal vcera tatovi kos  a ze ho mate doma. Ale ty ne, ty musis sem vlezt s WWW a nelzi, ze jsi byl sam a lamat mi tu planky. A WWW ma ten kos doma taky. Ale je svami konec milankove povidal prej Cajthaml, WWW dostane doma vyprask za roztrzeny gatata a tebe tady necham viset do rana, az si pro tebe tata prijde . Pes te tu bude hlidat. Nacez Uwe zacal bulet, porad zavesenej na tom plote a tak ho Cajthaml sundal . Rekni WWW, ze jeho si jeste chytnu a na planky vy darebaci dam  hrebiky.

POKRACOVANI

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hana Williamson 14.4.2006 4:17

"prirodni barva" na vejce

Uz jsem to jednou myslim psala nekde jinde tenhle tyden - ale kdyz je to tema: kazde vejce syrove obalit vydatne cibulovejma slupkama - tema suchejma do hneda. Trik je, ze cibulove slupky musi pri vareni byt prilnute k vajicku. My jsme to doma davno tomu patlali do starych hadriku ovazanych tkanickama. Ja to ted delam tak, ze si vezmu ten, no jak se tomu rika, paper towel, takovy ty dlouhy kuchynsky ubrousky na roli, kdyz zje pevnej, staci jeden, kdyz jsou jemnejsi tak 2 az 3. na to polozim syrove vajicko, a zacnu kolem nej kupit cibulove slupky. Az je jich dostatek, tak to opatrne zabalim do toho ubrousku a aby slupky  dobre lnuly, tak to zajistim gumickama. takto pripravene balicky dame do kastrolu se studenou vodou a zacneme varit jak vajicka na tvrdo. Az dovarime, tak nechame sedet chvili ve vode. Chvile muze bejt dost dlouha. Voda bude velmi tmavohneda. Az mame pocit, ze jsme nabarvili, tak ty papirove kabatky svlekneme, tak, ejhle, budeme mit vajicka natvrdo, ktera vypadaji jak hnedy mramor. To je tim, jak se ty slupky prekryvaly a jak nekde lnuly k vejci vic a nekde min. Oplachneme pod vodou, osusime/utreme uterkou a (a to je dulezity) nalestime ubrouskem namocenym v trochu oleje. Leskne se to a ten mramorovy efekt je to ono. Kazdy takhle nabarveny vajicko je jiny co se tech mramorovych efektu tyce. Obcas prihodim i kousky te prvni nazelenale casti cibulovych slupek  (ale opatrne) - jiny barevny efekt. Fakt to vypada nadherne. Ja to nosim jako darky do prace a spolupracovnici si srovnavaji sva mramorova vajicka a dohaduji se, kdo ma nejlepsi. Jo, ale v zadnem pripade nepouzivat slupky dnes popularnich cervenych cibuli. mam je moc rada, ale slupky nebarvi. Taky jsem nekde slysela, ze to lidi barvi tim, ze hodi slupky do hrnce a vajicka v tom uvari. To je na nic, vysledek vypada jak ta hneda zdravotni vajicka. Lidi v praci mi nosi cibulove slupky uz tak mesic pred Velikonocema, aby Hanci mohla kouzlit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Mirka - Houston 14.4.2006 3:58

PREJI VSEM NA ZVIRETNIKU....

krasne     V E L I K O N O C E 

Kazdemu takove, jake si sam preje.... Jak septal pan  Oldrich Novy " odchazim "

 ja vyskam  " odjizdim  "............

• reagovat
• nahlásit příspěvek

RenataE 14.4.2006 1:46

Pomlázkování

Co mi paměť stačí, vždycky jsem na Velikonocích milovala tu přípravnou fázi. Vyfukování vejdunků, pečení mazance, kočičky,setí obilí aby bylo oseníčko, malování vajec, dokonce i vyhrabávání kopřiv do nádivky ze sněhu. Musím vyloučit z přípravné fáze úklid, ten jsem nemilovala a nemiluji dodnes.

Nemilovala  jsem a nemiluji dodnes fázi finální, tedy vlastní koledu. Hlavně proto, že od dívek a žen všeho věku se jaksi očekává, že budou překvapené, že je někdo přišel vyšupat, a budou u toho patřičně ječet a výskat. Překvapení mi nikdy nešlo (přece každý ví, že na Velikonoce chodí chlapi s pomlázkou) a výskání a ječení jakbysmet.

Časem jsem si vypracovala taktiku, která spočívá ve svižném běhu kolem poměrně rozlehlé chalupy. Nebohý koledník má při mém tempu co dělat, aby stihl odrecitovat i tu nejkratší koledu, a když mě, lapaje po dechu, dostihne ve světnici, už jsem v bezpečí za šňůrou s kraslicemi a nabízím mu za jeho výkon zaslouženou odměnu. A nemyslete si, že dostane jen kraslici. Taky máme malované perníkové zajíce, vařená vejce a čokoládové dobrůtky. Pro zletilé i štamprličku. Však si to za ten běh opravdu zaslouží.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

RenataE 14.4.2006 0:57

Pěnové barvy

Pokud je neznáte, vyzkoušejte. Je to zábavná technika. Barvy se dají koupit v lepším papírnictví nebo výtvarných potřebách, jsou to malé plastové lahvičky s úzkým otvorem, maluje se rovnou lahvičkou. Ještě potřebujete horkovzdušnou pistoli nebo výkonný fén, nanesená barva se zahřeje a tím napění. Obvykle se tato technika používá na textil, ale při troše šikovnosti a opatrnosti dokážete pojednat i vejce, musí být dokonale odmaštěné a drží to jen taktak, ale je to legrační a nezvyklé.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

RenataE 14.4.2006 0:46

Kraslice

Moje maminka měla odjakživa dobrý vkus a k tomu striktní názor, že když už se něco dělá, tak se to má dělat pořádně, žádné šolíchání. A tak se u nás dělaly kraslice různě malované, zdobené voskem, batikované - zkrátka samé tradiční techniky. Jak já jsem toužila po tom, nalepit si na kraslici obtisk! Ne snad proto, že je to rychle hotové. Fascinovala mě ta alchymie, kdy se do vlažné vody ponořil aršík s obrázkem, po přesně dané době - ani krátké (to by obtisk nešel sesunout) ani dlouhé (to by se obtisk potrhal) se vyndal a ladným pohybem se obrázek přesunul na kýžené místo. Ale to by  maminka nepřenesla přes srdce, protože na kraslici (ostatně ani nikam jinam) prostě obtisk nepatří. Má touha ale byla veliká a tak jsem jednou se spolužákem vyměnila žvýkačku za aršík s obtisky a kraslici pojednala podle svého. Tenkrát maminka musela kapitulovat, když jsem jí hrdě předvedla tajně vyrobené dílko.  Na kraslici se skvěly miniaturní československé vlajky. Spolužák byl totiž letecký modelář.

Musím přiznat, že i moje děti barví, batikují, voskují a dobře se při tom baví. Rozšířila jsem sice repertoár o méně tradiční techniky, jako je malování pěnovými barvami, nalepování kraječek a podobně, ale ani u nás samolepky nemají šanci. Postupem času se po vesnici rozneslo, že máme krásnou koledu a koledníci vždycky dlouho vybírají, která kraslice a vejce je nejhezčí. Protože mi bylo líto jen tak dát kraslice na ošatku, máme přes světnici nataženou šňůru a na ní kraslice zavěšené na mašličkách a koledníkům vždycky tu jejich ustřihnu.

Tak jsem se hezky pochválila, ale možná, že kdybych někde našla starý aršík s obtisky.....

• reagovat
• nahlásit příspěvek