Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

skládám poklonu

Milá paní Dagmar,

také smekám před Vaším talentem pro psaní. Článek o starých pejscích mě skutečně chytl za srdíčko. Mluvíte mi přímo z duše. V současné době mám dva pejsky, jednoho relativně mladého a druhého cca 10letého (přesný věk neznáme, vzali jsme si ho před 3,5 lety z útulku). Na tom starším se již začínají projevovat přesně ty stařecké neduhy, které zmiňujete, ale když jsem Váš článek četla, vzpomněla jsem si na svého prvního pejska, který zemřel před 3 lety a na kterého často myslím a navždy zůstane v mém srdci. Byl to střední knírač a prožila jsem s ním krásných 15 let. Ferdík byl obrovská osobnost, a svým chováním takový psí "anglický lord" - gentleman   I ve vysokém věku, kdy byl již téměř slepý a hluchý si vždy zachovával důstojnost a byl velkým a nesmírně tolerantním učitelem mého mladšího pejska (kterému je dnes skoro 5 let).  Proto s Vaším článkem bezvýhradně souhlasím. I se starým pejskem je radost žít a je krásné cítit jeho lásku, kterou nám nepřestane dávat až do úplného konce. Když odejde, bolí to dlouho, ale pak zůstanou nádherné vzpomínky.

děkuju

všem za milá slova , je radost pro vás psát

Re: děkuju

Dede, článek jsem dočetla před chvilkou a četla jsem ho dlouho a nestačila si utírat slzy. Vystihla jsi to naprosto přesně a mám před očima Boominku, která mě zrovna dneska děsně vyděsila  Přijížděla jsem k holkám, Ela s Darlou mávaly radostně ocásky a Boomíška ležela pod ořechem, na boku, i hlavičku měla položenou tváří na zemi a vůbec na můj příjezd nereagovala. Spala, tvrdě spala a probudilo jí až moje pohlazení. Zalehla jsem jí, tiskla jí k sobě, čímž byla velmi potěšená a slastně opakovala svoje "Brum brum" určené pro mimořádně hezké chvilky  Takže dobrý, ale ještě ted se mi klepou kolena

PODEKOVANI

Vazena pani Ruscakova,

jako vzdy smekam pred Vasim talentem ktery me dokaze dovest jak k silenemu chechotu  tak k slzam. Dnesnim clankem samozrejme k slzam, ale krasnym, protoze jednoho takoveho postarsiho chlupateho kamarada vlastnim  Preju Vam spolu s nim krasne svatky a stastny vstup do noveho roku  At se Vam i cele Vasi rodine dari !!

Dede, tak tohle je dokonalý!

Opravdu jsi mi vehnala slzy do tváře. Jak moc já se bojím těchto chvil, jak moc se bojím, že ty zakalený očka se mohou každou chvilku zavřít nadobro, jak moc se bojím, že se to blíží. To poslední rozloučení a to plácání ocásku do podlahy nebo to odfouknutí, tiché poštěkávání ze spaní,....tohle vše je jen naše. Naše společné požívání života. Nevím proč, ale se starším kamarádem je mi líp, jak s mlaďounkým štěníkem.

Škoda, že to nemohu dát přečíst babičce, určitě by tomu taky rozumněla, ale asi by jí to ještě víc rozesmutnilo

DEDE, DÍKY ZA KRÁSNÝ ČLÁNEČEK

V POSLEDNÍ  CHVÍLI  TO  SNAD JEŠTĚ  STIHNU. TAKY  MÁM DOMA   TENHLE  PŘÍPAD. HOKIMU JE UŽ  VÍC  JAK  13 A  JEHO  PROJEVY JSOU PO PRODĚLANÉM JATERNÍM ZÁNĚTU    VESKRZE  PODOBNÉ. ALE: KDYŽ  JSEM  SE  V PÁTEK VYPRAVOVALA  NA  VLÁČEK, ŠLA JSEM  HO  VYVENČIT, ABY   VYDRŽEL  DO JIŘÍHO  NÁVRATU Z PRÁCE. NEJEDNOU   SE  ODNĚKUD  PŘIŘÍTILA   NEŘÍZENÁ  STŘELA  A BYL  PRŮŠVIH NA  CESTĚ. TOU  STŘELOU JE   HOKINOVA  OBLÍBENÁ  FENEČKA   KŘÍŽENEČKA  LABORUŠKA  S  NĚČÍM, CO  MI VYPADLO Z PAMĚTI. TUHLE  ŠTĚNIČKU   HOKINNZBOŽŇUJE   OD  PRVNÍHO  SPATŘENÍ. JE  TO JEŠTĚ   PSÍ  MIMI)  ASI  3 MĚSÍCE  STARÉ), ALE KDYBYSTE TY  DVA VIDĚLI  DOHROMADY, JAK  SE  VÁLEJÍ VE  SNĚHU,  RADOSTNĚ  A  ROZPUSTILE   NA  SEBE  POŠTĚKÁVAJÍ A VYZÝVAJÍ  SE  KE  SKOTAČENÍ, NIKDY  BYSTE  NEODHADLI  TEN   VĚKOVÝ ROZDÍL. TI  DVA  LÍTALI JAK   POMATENCI A  VŮBEC  ŽÁDNÝ NEVIDĚL ANI NESLYŠEL  NAŠE  ŘVANÉ POVELY. PANNIČKA  ŠTĚNÍKA  JEN   ŽASLA  NAD  TOU NEPOSLUŠNOSTÍ  DŘÍVE  VYCHOVANÉ  A TVÁRNÉÉ   PSÍ HOLČIČKY. SNAŽILA Y JSME  SE  N ROZDOVÁDĚNÉ  PSÍKY UŘVAT  A ODCHYTIT, ALE  NEBYLO  TO  MOŽNÉ. SÍLY  NA HONĚNOU JSME NEMĚLY  ANI  JEDNA. NAKONEC  JSEM  HOKINA   ŠTASTNĚ  ULOVILA    A HNALA  JSEM  S NÍM DOMŮ.  MUSELA  JSEM VŠAK  VYNDAT   KOLO, ABYCH TEN VLAK DO  DOMAŽLIC   STIHLA. I KDYŽ  BYL  TERÉM VELMIKLUZKÝ A JÁ  SE  TŘÁSLA STRACHEM, ŽE  SE  OCTNU NA  ZEMI, ŠLAPAL  JSEM   DO PEDÁLŮ  VYDATNĚ A NA  NÁDRAŽÍ  DORAZILA  JEN   ASI  MINUTU  PŘED  ODJEZDEM. ŠTĚSTÍ, ŽE  U NÁS  JSOU  VÝPRAVČÍ  A FÍROVÉ LIDI DOBŘÍ.  VÝPRAVČÍ NA  MNE  PIOČKAL, AŽ  ULOŽÍM KOLO  DO NÁDRAŽNÍ  KŮLNY  A ZAMKNU   HO TAM A   NASEDNU  DO VLAKU.. PAK  J TEPRVE DLA ODJEZD. NO, BYLO  TO S  CHLUPEM. A POUČENÍ JE JASNÉ: NIKDY  NEPUSTIT  HOKINA   VOLNĚ, KDYŽ  NĚKAM POSPÍCHÁM. Z  TOHO  STAŘÍKA  SE  STANE  MALÝ  ŠTĚNÍK OBRATEM  RUKY.  ALE  PANIČKA   ČERNÉ  KŘÍŽENKY  SI  LIBUJE, JAK  SE  JEJÍ   MALÁ   KRÁSNĚ  S HOKIM VYLÍTÁ  A VYBLBNE. ONA  MÁ  DOMA JEŠTĚ  STAROU  JOZEFČIČKU, ALE  TA MALOU KOUSNE, KDYŽ SI  HRÁT NECCE. HOKIN JE  NEROZBITNÝ  A OCHOTNÝ  KE  VŠEMU.

TO JE KRÁSNÉ, DOVÁDÍ S MALÝMA HOLČIČKAMA - JÁ BYCH TAKY, ALE U LIDÍ JE TO DNESKA

- POKUD NEJSOU VNUČKY - TRESTNÉ... A TO MÁTE NA NÁDRU DOBŘE ZAŘÍZENÉ!

v pátek jsme měli splávek

a táhli jsme nebohou Pudlíkovou na nějaké další víno, no a ona, jelikož je děvče bystré a chytré, tak si všimla, že je půl dvanácté, tak se jelo domů kvitovali jsme to nakonec docela s povděkem, usnuli jsme už v metru

Re: v pátek jsme měli splávek

Děfčata krásná a bystrá, kdo by do vás řekl, že jste takoví flamendři - dyť to ani nemá ženský tvar... a před půlnocí to nechce do postele!

Ahoj všichni!!

chceme MOC poděkovat za skvělé setkání Zejména organizátorkám, tvůrkyním jmenovek (co myslíte, že je u nás na stole na velmi viditelném místě) , vymýšlečům dárků, atd. OPRAVDU VELKÉ DÍKY!! To setkání bylo vyloženě fajn

Co se nezaplaceného kafééé týče, tak něco takového tam bylo, ale byli jsme úplně poslední platící, ale jelikož jsme platili jen dvě vody, oproti 6!!! vypitým, tak jsme velmi dlužni my!

fotky ze setkání jsou skvělé Hana byla přesně taková, jakou jsme si ji představovali, no a Chet je to kus pořádného, solidního a moc fajn chlapa.  

Útěcha pro Zanu aneb můj návrat z Pražení

Původně jsem to tu nehodlala ventilovat, ale aby Zana věděla, že není sama, komu se nedaří, tak se přiznám, jak jsem cestovala z Pražení. Dorazila jsem na holešovické autobusové nádraží, abych s hrůzou zjistila, že u vybraného spoje trčí 7 v kroužku neboli "jede v neděli" (a to jsem na jízdní řád koukla odpoledne po příjezdu). Na zastávce už sice přešlapoval mladík, pak dorazila ještě slečna, a ti se mě snažili přesvědčit, že šířím poplašnou zprávu a že spoj jede i v neděli, ale věděla jsem svoje. Taky došlo na moje slova - autobus nedorazil, a to tento ani jiný, protože už vůbec žádný nejel. Na vlakovém nádraží jsme zjistili, že nejede ani žádný vlak. Nezbylo než vytáhnout mobil (přitom s hrůzou zjistit, že je prakticky vybitý, úpěnlivě ho proto poprosit, aby ještě chvíli fungoval) a zavolat drahého přednostu, aby dorazil do Prahy. Byl tam jako na koni, za necelou hodinku a půl, a víte, že mi vůbec nevynadal? Zlatý člověk! On už je asi zvyklý, že mě celý život tahá z prekérních situací, do kterých se dostávám svou zbrklostí. Jen synek poznamenal, že už bych se příště neměla samostatně pouštět do složitých akcí, jako je cesta do hlavního města.

Re: Útěcha pro Zanu aneb můj návrat z Pražení

Ouvej, Hančo, tak tohle je skutečný adrenalin všedního dne, ještěže byl přednosta schopný a ochotný pro Tebe dojet. Ale tyhle horké chvilky nemají moc společného se zbrklostí, to se prostě cosi spikne

Z jedné vody načisto

RenatoE, článek o dárcích určitě napiš! Nepochybně to budou velmi aktuální a nosné Člověčiny. Krom výbušniny by i kupř. seskok padákem mohl tchýni trochu poléčit...

Veram, jako obvykle krásné fotky. Jsi prostě spolehlivá Zvířetnická dvorní fotografka . Éhm, jen bych ocenila menší loveckou aktivitu. Tolik fotek jako z nedávných dvou setkání nemám za posledních deset let. Útěchou je mi připomínka, že někteří dopadli hůř - viz upír X.

Zano, hluboce s Tebou soucítím, tohle jsou dny, kdy by si měl jedinec zalézt s knížkou do postele a zapomenout na veškeré aktivity. Ještě mám modrý palec a shořelý vysavač z obdobného dne ve čtvrtek.

Jakoby k pocitům naprosté nedostatečnosti nestačily Blážiny adventní věnce. Ještě orchidejky . Ale jsou nádherné, jak u Xerxů, tak u Zuzky

Pro RenatuE i ostatní

Mamince se moc líbí chodit do solné jeskyně.. byla jsem tam - je to příjemná relaxace a skvěle to působí na dýchací cesty..

Pro tchýni, která nikdy nedá vnoučatům to,, co si přejí..oplatit stejné stejným.. Např. jí dát něco, co jí nenápadně a náhodou (pokud se dovtípí) upozorní na to, jak je stará a protivná baba.. Typické babské papuče, lupu na čtení novin, nějakou hodně archaickou knihu s předpotopními názory na svět/emancipované ženy/drzou mládež...  A nebo ten skok padákem či bungee jumping

Upečeno.

Uf. Už jenom umatlám náplň do rohlíčků, namočím je do čokolády a slepím linecké. Když budu v moc dobrém rozmaru, budou nepečené kuličky, ale to si hodně rozmyslím...

Re: Upečeno.

Jak se na pečení tváří Borůvka?