Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Dede, dik za dnesni tema

To jsou veci, o kterych by se melo vic premyslet a mluvit. Ja ovsem mam dnes mysl ponekud roztekanou, takze jakakoliv uvaha na dane tema by byla, no... zbytecna.

ROZVERNÍČEK.

Kolik řečí umíš...

Potkají se dvě kočky. První povídá: "Mňau, mňau."

Druhá: "Haf, haf."

První: "Co to děláte?"

Druhá: "Učím se cizí jazyky."

Re: ROZVERNÍČEK.

Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi zvířetem. :o))

O.T.

Na Hadech v Sekci Setkání a srazy je pozvánka na Pražení!

Dík za tenhle článek

Co ještě napsat...

Pomoc zvířatům: právě budu platit za kastraci třetí kočky, kterou se podařilo odchytit na Praze 8. Moc obdivuju lidi, kteří tohle dělají. A jsem ráda, že v tom jsme schopni aspoň finančně pomáhat.

Co se týče těch, kdo pečují o děti s handicapem nebo staré lidi, tam mi chybí slova. Vím, jaké to bylo s naprosto imobilní, nemocema prolezlou maminkou. Jak je člověk vděčný za každou obyčejnou slušnost, o vlídném slovu nemluvě...

poděkování

Díky Vám za Váš článek pro Zvířetník a pro Český rozhlas. Dík také všem, kdo se v diskuzi i mimo ni hlásí slovy i skutky k Vašemu provolání o lásce a lidskosti.

Díky za článek,

už to tu někdo psal, práce pro zvířata je velice záslužná a určitě to duševně vyčerpává, ale mnohem horší je práce pro a se starými nemocnými lidmi, bývají nešťastní, bojí se, žijí ve svém uzavřeném světě a často jsou zlí, nespokojení, to je teprve nápor na nervy!  Lidé, kteří se o ně starají a snaží se jim ulehčit by měli mít svatozář, to bývá sisyfovská a beznadějná práce.. ...

Ale abych odbočila:  Míšo, těším se na článek.

Re: Díky za článek,

Teď to mám dost zblízka, máma má silnou paranoiu, ale je přesvědčená, že jí nic není. Léky nebere, z léčebny odešla. Žije v pocitu ohrožení nepřátelským světem, neustále jí "někdo něco krade". Přestává jíst, protože si myslí, že jí někdo něco dává do jídla. Ale pokud nebude souhlasit, nikdo jí zpátky do léčebny nedostane. Nebo dokud nezkolabuje, případně nebude ohrožovat někoho nebo sebe sama. To, že se ohrožuje tím, že nejí, to se nepočítá.

Někdy jsou zákony na ochranu osobnosti kontraproduktivní. Některé choroby prostě vylučují, aby člověk byl schopen uznat, že potřebuje léčbu. A není schopen přijmout pomoc od svých blízkých, protože především oni jsou ti největší nepřátelé.

Nezapomínejte, prosím, na fotočlánek, který dnes

také vyšel - Jakkel poslal nádherné fotky namrzlého Ještědu:))

Cožpak ještěd, ten je tam pořád, ale kolkrát asi byl letos opravdu namrzlý?:)))

Psycholigická očista

Dede, dnes je to moc krásné téma a ještě krásnější, že je psané i pro širokou veřejnost, pro Rozhlas.....

Ano, nechutné hrátky politiků a na to navazující ekonomický sešup, vyvolává v lidech jakousi agresi, chlad, nezájem. Nejenom ke zvířatům, ale i k nemocným nebo bezmocným lidem Existují oázy, kde funguje lidská pospolitost a teplo slova a dotyku. Ale je jich žalostně málo.

A lidé, kteří pracují ať už s postiženými zvířaty nebo i lidmi, by měli pravidelně procházet psychickou očistou od odborníků, na to se zapomíná. Vyhořet je tak snadné, ale pomoc je v naší společnosti v nedohlednu. Na to už prý nejsou peníze :-(.

co napsat?

snad jen - díky za ten článek... vyvolává spoustu myšlenek a úvah, např. teď čerstvě po umísťovačce (té Valentýnské) i o tom, že na tyto výstavy se dostane jen "špička ledovce", většinou kočičky nějak atraktivní, aby zaujaly a umístily se (mimochodem, umístila se celá polovina!!)

ale i ty byly většinou vypiplány, málokdy se dostane do útulku zvenčí kočička zcela zdravá, krásná - přicházejí zablešené, zasvrabené, začervené, zasoplené, s plísní, ale bohužel i s různými poraněními, zdaleka ne výjimečně způsobených někým zlým, byť se to většinou pouze uhaduje

anebo jsou to krásná koťátka - která někdo našel v pečlivě zalepené krabici (aby se snad náááhodou nedostala ven - čtyřčata u pí.Oppové), uprostřed pustého temného lesa (Lesněnka u Míly z KN) či na dně popelnice...

pokud jde o lidi, zažívám to teď s tátou, který má Alzheimera - ale mám to jen z dálky, moje sestra je v tom každý den a má můj obdiv a velké poděkování

Milá Dede,

Co k článku a k příspěvkům dodat? Dneska to jde až na dřeň. Postarat se o kohokoli potřebného je těžké, ale dát stejnou péči a snad i lásku těm, kteří si toho nejenže neváží, ale dokonce sabotují (i toto znám, když si mamka vzala domů na dožití stařenku - matku našeho taťky), to chce opravdu v sobě najít hodně sil a dobroty.

Přeji všem útulkům, ať se ten přicházející proud, když už ne zastaví, tak aspoň ať na chvíli zeslábne. A nám všem přeji, ať dokážeme zachytit ruku, vztaženou k nám v nouzi a ať tu naši ruku taky někdo popadne, když budeme potřebovat.