H. Williamson 12.2.2014 23:48

Dede, dik za dnesni tema

To jsou veci, o kterych by se melo vic premyslet a mluvit. Ja ovsem mam dnes mysl ponekud roztekanou, takze jakakoliv uvaha na dane tema by byla, no... zbytecna.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jovo 12.2.2014 20:00

ROZVERNÍČEK.

Kolik řečí umíš...

Potkají se dvě kočky. První povídá: "Mňau, mňau."

Druhá: "Haf, haf."

První: "Co to děláte?"

Druhá: "Učím se cizí jazyky."

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 12.2.2014 19:13

O.T.

Na Hadech v Sekci Setkání a srazy je pozvánka na Pražení!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 12.2.2014 19:10

Dík za tenhle článek

Co ještě napsat...

Pomoc zvířatům: právě budu platit za kastraci třetí kočky, kterou se podařilo odchytit na Praze 8. Moc obdivuju lidi, kteří tohle dělají. A jsem ráda, že v tom jsme schopni aspoň finančně pomáhat.

Co se týče těch, kdo pečují o děti s handicapem nebo staré lidi, tam mi chybí slova. Vím, jaké to bylo s naprosto imobilní, nemocema prolezlou maminkou. Jak je člověk vděčný za každou obyčejnou slušnost, o vlídném slovu nemluvě...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Pavel 12.2.2014 18:05

poděkování

Díky Vám za Váš článek pro Zvířetník a pro Český rozhlas. Dík také všem, kdo se v diskuzi i mimo ni hlásí slovy i skutky k Vašemu provolání o lásce a lidskosti.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Asteris 12.2.2014 17:22

Díky za článek,

už to tu někdo psal, práce pro zvířata je velice záslužná a určitě to duševně vyčerpává, ale mnohem horší je práce pro a se starými nemocnými lidmi, bývají nešťastní, bojí se, žijí ve svém uzavřeném světě a často jsou zlí, nespokojení, to je teprve nápor na nervy!  Lidé, kteří se o ně starají a snaží se jim ulehčit by měli mít svatozář, to bývá sisyfovská a beznadějná práce.. ...

Ale abych odbočila:  Míšo, těším se na článek.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 12.2.2014 16:15

Nezapomínejte, prosím, na fotočlánek, který dnes

také vyšel - Jakkel poslal nádherné fotky namrzlého Ještědu:))

Cožpak ještěd, ten je tam pořád, ale kolkrát asi byl letos opravdu namrzlý?:)))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 12.2.2014 13:26

Psycholigická očista

Dede, dnes je to moc krásné téma a ještě krásnější, že je psané i pro širokou veřejnost, pro Rozhlas.....

Ano, nechutné hrátky politiků a na to navazující ekonomický sešup, vyvolává v lidech jakousi agresi, chlad, nezájem. Nejenom ke zvířatům, ale i k nemocným nebo bezmocným lidem Existují oázy, kde funguje lidská pospolitost a teplo slova a dotyku. Ale je jich žalostně málo.

A lidé, kteří pracují ať už s postiženými zvířaty nebo i lidmi, by měli pravidelně procházet psychickou očistou od odborníků, na to se zapomíná. Vyhořet je tak snadné, ale pomoc je v naší společnosti v nedohlednu. Na to už prý nejsou peníze :-(.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Joklová 12.2.2014 12:51

co napsat?

snad jen - díky za ten článek... vyvolává spoustu myšlenek a úvah, např. teď čerstvě po umísťovačce (té Valentýnské) i o tom, že na tyto výstavy se dostane jen "špička ledovce", většinou kočičky nějak atraktivní, aby zaujaly a umístily se (mimochodem, umístila se celá polovina!!)

ale i ty byly většinou vypiplány, málokdy se dostane do útulku zvenčí kočička zcela zdravá, krásná - přicházejí zablešené, zasvrabené, začervené, zasoplené, s plísní, ale bohužel i s různými poraněními, zdaleka ne výjimečně způsobených někým zlým, byť se to většinou pouze uhaduje

anebo jsou to krásná koťátka - která někdo našel v pečlivě zalepené krabici (aby se snad náááhodou nedostala ven - čtyřčata u pí.Oppové), uprostřed pustého temného lesa (Lesněnka u Míly z KN) či na dně popelnice...

pokud jde o lidi, zažívám to teď s tátou, který má Alzheimera - ale mám to jen z dálky, moje sestra je v tom každý den a má můj obdiv a velké poděkování

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 12.2.2014 10:45

Milá Dede,

Co k článku a k příspěvkům dodat? Dneska to jde až na dřeň. Postarat se o kohokoli potřebného je těžké, ale dát stejnou péči a snad i lásku těm, kteří si toho nejenže neváží, ale dokonce sabotují (i toto znám, když si mamka vzala domů na dožití stařenku - matku našeho taťky), to chce opravdu v sobě najít hodně sil a dobroty.

Přeji všem útulkům, ať se ten přicházející proud, když už ne zastaví, tak aspoň ať na chvíli zeslábne. A nám všem přeji, ať dokážeme zachytit ruku, vztaženou k nám v nouzi a ať tu naši ruku taky někdo popadne, když budeme potřebovat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Ivana 12.2.2014 10:22

Krásně a výstižně napsáno...

Jak moc se mi dnes toto téma hodí! Ráno mě zastavila na ulici paní, že vybírá peníze na zvířátka v místním útulku. Od té doby se mi honí hlavou všechny možné myšlenky, které se Dede podařilo tak nějak setřepat, utřídit a shrnout :-) Díky.

I kocour Felísek zůstal ochrnutý na zadní polovinu těla. A musím se přiznat, že čím déle se o něho starám, tím ho mám radši. Ano, musí být v samostatné místnosti, musí se každý den umývat, musí se po něm uklízet. Ale když si pak k němu sednete, Feli přijde (nebo se spíš připlazí), předníma packama vám něžně obejme nohu, hlavičku položí na nárt a spustí blažené vrnění, je to ta největší odměna. Až ho mazlení přestane bavit, odplíží se buď do pelíšku, nebo začne s tím pravým kočičím zaujetím hrát fotbálek s balonkem nebo myškou. Nohy nenohy. Od té doby, co máme doma Felíska, nahlížím na útulky trochu jinak, než dřív. Víc přemýšlím právě nad tím, že ne vždy se do takových zařízení dostanou jenom ta pěkná koťátka, která brzy najdou nový domov. A když se dostanu na stránky nějakého útulku, ze všeho nejdřív se dívám, zda tam není nějaké zvířátko s podobným osudem jako Felísek...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 12.2.2014 9:56

Máš naprostou pravdu

milá Dede, myslím, že lidé dlouhodobě pracující v útulcích potřebují psychologickou pomoc. Příliv nalezenců je velký, těch zaběhnutých, pro které si zoufalý majitel okamžitě přijede,  je skutečně minimum. Postarat se, vyléčit, najít domovy- myslím, že to je nekonečná práce, do uvolněného kotce nebo klece okamžitě přichází nový obyvatel.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Paleček 12.2.2014 9:24

...

Upřesnil bych že nejen to hledisko jak se společnost o své bezmocné stará ale také kolik  jich sama vyrábí. A v tomhle směru je na tom ta naše taky všelijak.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jovo 12.2.2014 9:11

POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!!

Dnes má narozeniny Lucka_vet., přejeme všechno nej, nej a posíláme kytičku.

http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_21_2014#Luckavetnar_2014.jpg

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 12.2.2014 8:16

Snažím se pomáhat

aspoň trochu. Ujmout se zvířete je lehčí než se starat o člověka. Taková uprskaná protivná nedůvěřivá kočka zaleze na dva měsíce do skříně, ale když pak vyleze, je to milý tvor. Jestlipak to není taky tím, že nemluví lidskou řečí?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Sedláková 12.2.2014 7:53

Ano Dede to co jsi napsala, je pravda.

Úroveň společnosti se odvíjí od toho, jak se postará o své nemocné a jiné. A to se týká lidí i zvířat. Ty tzv. jiní to nemají lehké v lidské ani zvířecí říši.

Koťátka jsou roztomilá, ale já jsem ráda, že jsem si na umísťovací výstavě tenkrát vzala 9-ti letého Honáska. On nám to bohatě vrátil.

Můj syn je autista asperger. Je jiný. Má své rituály, chápe svět jinak a ne vždy to s ním bylo jednoduché. Ale zvládli jsme to. A teď vím, že má krásnou duši. Někdy je jí třeba trochu hledat, ale je tam.

Uvažuju o tom, že bych napsala článek, jak se žije s tzv. jiným dítětem. Ale nevím, jestli by to někdo četl. Ještě popřemýšlím.

Míša z Plzně

• reagovat
• nahlásit příspěvek