Alča 3.11.2006 7:39

Milá paní Dagmar,

opět moc pěkné zamyšlení, s několika zajímavými tématy.

Co se týká nesmrtelnosti, jsem přesvědčena, že jsou mezi námi tací, kteří by dokázali svůj nesmrtelný život smysluplně  užívat. Já sama, ač se nacházím  zcela nepochybně již v druhé polovině svého života, začínám mít pocit,  že vše, co bych ještě chtěla, nemohu stihnout. Pravda, jsem limitována tím, že většinu dne strávím v zaměstnání a věřím, že v důchodu to bude lepší - času bude více. Je ale ještě tolik věcí, které jsem nezkusila, tolik krajin, které jsem neviděla, tolik báječných lidí, které jsem nepotkala a (to hlavně) tisíce úchvatných knih, které jsem ještě nepřečetla ... Myslím, že by bylo spravedlivé, aby lidé neumírali na sešlost věkem, ale na nudu, kterou jste zmínila. Nudíš se, nemáš čím naplnit život? V klidu umři! Máš stále co dělat, zajímá Tě spousta věcí? Žij tak dlouho, dokud Tě to bude naplňovat.

Někteří lidé po sobě touží zanechat něco, co by je zvěčnilo. Umělcům  a myslitelům dávných věků se to podařilo - dodnes se o nich učíme a obdivujeme výsledky jejich konání. Někteří z lidí se stanou nesmrtelní v tom záporném smyslu slova (např. Hitler). Já sama se přiznám, že netoužím zanechat po sobě něco, co by ostatní nutilo vzhlížet ke mně a obdivovat mě, neustále si mě připomínat. V době, kdy nedůležitejší lidí naší země tvrdí, že lež je pravdou a svým chováním jsou špatným příkladem, snažím se žít v souladu se svým svědomím a nikoliv pro uznání okolí. Snažím se najít skupinu spřízněných duší (což se na Zvířetníku skvěle daří) a těšit se z maličkostí, které se podaří mně nebo mým blízkým. Zajímavě o tom hovořil pan Cílek v rozhovoru Na plovárně - aniž si to uvědomujeme ,dochází k nové vývojové etapě lidstva. Určitá část, ač má ty možnosti, netouží po bohatství, majetku a slávě; touží po pocitu vyrovnanosti, štěstí a vnitřní spokojenosti a pohody (nemusí jít nutně o pacifismus). Cítím se být na této straně a v těchto dnech ráda vzpomínám na ty, kteří tam patřili.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Rpuť 3.11.2006 6:53

No jasně! Co by to bylo za život, když nesmrtelná by byla i tchyně,

otravnej šéf a soused, co ne a ne se konečně uchlastat, aby už přestal prudit

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Vave 3.11.2006 6:25

Milá paní Dé,

jednak Vám chci poděkovat za včerejšek, že jste tak citlivě zařadila krásné povídání od Zany.

A pak Vám chci moc poděkovat za dnešní úvahu. Cítím to velmi podobně. Kdysi jsem tady psala v debatě (tuším to bylo o hrobech, hrbotovech), že své mrtvé si nosím v sobě.

Myslet na někoho, stavět na převzatých základech, konfrontovat, ukazovat, litovat, že to či ono nemůže náš blízký vdět, to je opravdu ta jediná nesmrtelnost.

A k tomu vede hlavně vyprávění. Dnes se tolik nevypráví, nebývají černé hodiny. A proto často víme o sami o sobě i o svých blízkých tak málo! Protože my, to jsou z velké části ONI. Naši přímí předci i někteří z těch, které na své cestě životem potkali, třeba i jen letmo.

Teď nastává ten správný dušičkový čas a brzo je tma. Udělejme si někdy čas a uvařme si čaj, zapalme svíčku a vzpomínejme se svými blízkými, jaké to bylo, když oni byli malí, když my jsme byli malí. Kdoví, jak daleko a až ke komu nás ty vzpomínky zavedou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

LENKA S. 3.11.2006 0:50

MILÁ AGMAR,

ANI NETUŠÍTE, JAK  JSTE NYNÍ PROMLOUVALA Z DUŠE MÝCH NĚKOLIKA VÝTEČNÝCH PŘÁTEL. TI MAJÍ  DNES JEN JEDINOU TOUHU. JELIKOŽ JSOU JIŽ HODNĚ STAŘÍ A TAKY VELICE  NEMOCNÍ A   PRÁVĚ PRO SVŮJ VYSOKÝ VĚK   I OSAMĚLÍ, TOUŽÍ UŽ  JEN,ABY SI  KONEČNĚ ODPOČINULI . UŽ  TU JSOU PODLE SVÝCH SLOV PŘÍLIŠ DLOUHO,.MNOHO TOHO PROŽILI, ZAŽILI A ZKUSILI. TOUŽÍ JEN  KLIDNĚ SPOČINOUT V NÁRUČÍ   ZUBATÉ S KOSOU.  JIM SE ZDÁ PŘÍVĚTIVÁ A NEDĚSÍ JE JEN MNE MNE TO  OBČAS ZNEPOKOJÍ . JSEM V TOMHLE SOBEC . JÁ JE TU TOUŽÍM MÍT STÁLE. POTŘEBUJU S NIMI BÝT A MLUVIT S NIMI. A A A ....ALE  ZAMYSLÍM-LI SE NAD VĚCÍ DOOPRAVDY,VIDÍM TAKY, ŽE PRAVDA JE  NA JEJICH STRANĚ. JEN TOHLE NESMĚJÍ ŘÍKAT PŘÍLIŠ NAHLAS, PŘÍLIŠ ČASTO A V KRUHU SVÝCH NEJBLIŽŠÍCH. JEN MNE NĚKDY AŽ ZAMRAZÍ, KDYŽ ZJIŠŤUJI, ŽE TI LIDÉ NA SVŮJ KONEC  NEDOČKAVĚ  ČEKAJÍ,  BA DOKONCE  SE NA NĚJ PŘÍMO TĚŠÍ,JELIKOŽ SI HO SAMI A VLASTNÍM PŘIČINĚNÍM PŘIBLÍŽIT NEDOKÁŽÍ. A TO JE TAKY JEDEN Z ÚHLŮ POHLEDU NA NESMRTELNOST.DĚKUJU VÁM, ŽE JSTE TOHLE TÉMA  TADY ZVEŘEJNILA. I JÁ DNESKA  DOMA ZAPÁLILA SVĚTÝLKO ZA VŠECHNY, KTEŘÍ UŽ  MEZI NÁMI ZŮSTALI JEN V NAŠICH VZPOMÍNKÁCH.VEN JSEM SIC NEMOHLA, ALE  TOHLE MI SNAD MOJI NEJDRAŽŠÍ ZA DUHOVÝM MOSTEM PROMINOU. UŽ PONĚKOLIKÁTÉ MI ZASE VYTANULA NA MYSLI LIŠKA Z MALÉHO PRINCE,  KDYŽ  MU ŘÍKÁ:  "SPRÁVNĚ VIDÍME JEN SRDCEM. CO JE DŮLEŽITÉ, JE OČÍM NEVIDITELNÉ. " A JSEM MOC RÁDA, ŽE  SRDCEM VIDÍ VEŠKERÁ VĚTŠINA MÝCH BLÍZKÝCH. A NEJEN ONA.  A  NA ZÁVĚR:  TAKY, TO, ŽE JSME ZODPOVĚDNI ZA TOHO NEB ZA TO CO JSME SI OCHOČILIA K SOBĚ PŘIPOUTALI, JE  TÉŽ  SPRÁVNĚ. KDYBY TOHLE  DODRŽOVAL KAŽDÝ OBYVATEL TÉTO PLANETY, BYLO BY NÁM  VŠEM O  MOC LÉPE. ZDRAVÍM SRDEČNĚ DO NORSKA VÁS I VAŠI SMEČKU  Z ČERSTVĚ    ZASNĚŽENÉ BĚLÉ.

• reagovat
• nahlásit příspěvek