Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
BTW: Memento aneb takové to bylo hezké datum
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
EvaŽ 11.9.2008 12:00Re: To je vynikající profesor! Ono je to tak pořád. I ty žebřiňáky (pravda sem tam Kamaz a taky předělané bojové pásové vozidlo na náklsďák), ale koníci nejsou výjimkou. A atmosféra jak z Olbrachta (ostatně ve škole v Koločavě je muzeum I. Olbrachta a tatínek a dědeček jpaní učitelky, která celé výměné pobyty zpunktovala se s ním osobně znali). Ale to by bylo na delší povídání. |
|
|
Hana W 11.9.2008 1:27Mila Dede Jak velmi vystizne receno. A nejenom ohledne 11. zari - vetsina ceskych deti ma jen mlhavou predstavu o povalecnych dejinach. Ale s terorismem se nam zmenil svet. Myslim si, ze jsem clovek otevreny a tolerantni, a nesoudim jedince podle skupiny. Ale kdyz jsem na letisti a mota se tam vic arabsky vypadajicich muzu, hlavne kolem me stojanky nebo stojanky kde ceka nekdo z rodiny, tak se mi ta myslenka vetre. S terorismem se taky zmenil pojem valky - driv si to armady nekde rozrikaly a bylo jasny kdo vyhral. Ovsem jak si to rozrikat s malym klukem s vestou plnou vybusnin? S zenskou s bombou pod vlajici robou - a odlisit ji od may, co jde detem koupit mliko a chleba? je to divny svet, v kterem zijem. Chystala jsem se toho dne do prace s trochou zpozdeni, poklidny radiovy zpravodajsky porad se odvijel svym normalnim rytmem, spis takovy hlas v pozadi, ani jsem to moc neposlouchala. uz jsem skoro na odchodu, kdyz se rytmus zrychlil, az ruzni reporteri skoro pokrikovali. Zaposlouchala jsem se - letecke nestesti v new Yorku. Tak jsem prepla na CNN a za par minut druhe letadlo vletelo do budovy. A pak Pentagon. Byla jsem jak socha a nemohla jsem se od televize odtrhnout - stala jsem tam snad dve hodiny bez pohnuti v kostymku a na podpatcich, az se jedno dvojce zritilo. Jela jsem tech svych 17 km do prace v nejakem oparu. Ty ztraty na zivotech... A sobecky jsem si rikala, ze to treba bude konec s cestama do a z CR. V uradu nikdo nepracoval - vsichni stali u televizi, lidi se objimali, ano, i plakali, ale hlavne byl kazdy v soku - ani ne ve vzteku, ale v naprostem soku. V tom New Yorku byl krasny slunny den, ale u nas bylo zatazeno a plactivo. Ale byla solidarita. Napr. v NYC se kratce po spadnuti budov lidi ihned radili na darovani krve a mnohe komunalne prospesne akce. |
|
|
EvaŽ 11.9.2008 7:37Re: Mila Dede U vás to bylo bezprostřednější, tak nějak "za humny". Jenže svět se zmenšil a New York je i za našimi humny. Nás se to týká úplně stejně. Jsme zpohodlnělí a posloucháme populistické politiky. Nikdo nám přece nebude brát naše pohodlí, když budeme hodní? Bude. Terorismus je jediná ideologie. Ne Islámu nebo jného náboženství. Je to ideologie nenávisti. Nejde o chudobu. Jen málo špičkových teroristických hlav pochází z chudého prostředí. Drtivá většina je z bohatých nebo velmi bohatých rodin. Jde o čistou asociální nenávist, možná někde probuzenou chybou většinové společnosti. Ale většinou vyrostlou z vlastních ambicí a vlastních frustrací, vlastní snahy vyniknout, ovládat. A to nelze "rozmluvit". Tomu se musíme postavit. Jen se obávám, že máme slabé politiky, zpohodlnělé dobrým bydlem. |
|
|
Jakub S. 11.9.2008 9:57Přesně shrnuto, naprosto pravda! Všecko! |
|
|
Pitrýsek 11.9.2008 0:3811.září Vzpomínám na ten den, kdy se otřásl, spolu s pádem "Dvojčat", celý svět. Tehdy jsme měli ranní směnu. Přijela jsem domů utahaná a ohlušená hukotem dílny. Sedla jsem si do svého milovaného ušáku k šálečku kávy. Chystala jsem si užít takovou chvilku času, bez povinností. Jen tak, kávička (tehdy ještě cigaretka k ní) a zavřít unavené oči. Pustila jsem televizi. S hlavou opřenou o vysoké opěradlo, otráveně sleduji upoutávku na nějaký nový americký katastrofický film. Jenom název stále neříkají a všichni jsou nějak nervozní. Za chvíli mi to začíná být divné a přepínám televizi na Vídeň. A tam ta samá oblaka bílého dýmu. Neumím německy, ale přece jen! Právě dávali záběr na prázdnou ulici po které spěchal bíle umouněný černošský policista a za paži vedl chlapíka v bílé košili. Šli, dusili se a za nimi byla ta příšerná bílá stěna dýmu a prachu. To je pro mě 11.září. Tichá hrůza, dva muži jdou prázdnou ulicí. |
|
|
Hana W 11.9.2008 1:31Re: 11.září Pitrysku, tak jsme se zas potkaly. Opet jsi to rekla lip nez ja. Mas v sobe poezii. |
|
|
Pitrýsek 11.9.2008 9:37Re: Re: 11.září Zase mi byl sežrán komentář. Tak znovu. Ne, Hani, neřekla. Děvčata předemnou to formulovala výstižněji. Já jsem jen popsala prvotní zážitek, nepsala jsem o hrůze při pohledu na padající věž. /// Odskočím: v brzké době, po tomto hnusném útoku, uváděly naše televizní programy reklamu na tatranku a v té byl motiv do sebe padající věže a hory. Reklama už byla, asi, 11.9. natočena, stála moc peněz. Ale přesto si myslím, že to byl vrchol nevkusu tento motiv tam použít. A zkuste mi někdo oponovat!!! Já jen, že terorismus musíme odsoudit a aktivně se proti němu bránit. Protože terorismus to je zákeřný útok kobry v trávě. Zneužívá malé děti a ženy. Neuniformovaní vojáci dávají svým vládám možnost ukazovat prstem na kontingenty a křičet: "Hle zabíjí civilisty!!" Nebudu rozvádět, co teď napíši, protože toto téma je tak široké, že komentáře v naší hospůdce nedávají dost prostoru. Lidi, děste se této věty: "Porazíme je dělohami našich žen!" |
|
|
Jakub S. 11.9.2008 9:54Když to tak ale bohužel vypadá, holka... |
