Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

a já

byla s mým synkem na úžasné geologické výpravě, umyli jsme kamínky a šutry v rybníku a poskládali do ruksaku. Cestou od vlaku jsme se stavěli u babičky a tam běžela televize. Neuvěřitelný kontrast, tak krásný den, plný objevů a ta hrůza, člověk stál jak opařený.

Díky Dede

na tohle se zapomínat nesmí. Taky si vzpomínám- stáli jsme před telkou jak opaření a jen zírali...

Vzpomínám si,

že jsem tehdy celý den nevěřícně koukala na televizi a večer jsem to volala svým rodičům, kteří byli zrovna na dovolené v Řecku. Bydleli v apartmánech a kolem další Češi. Povídali mi, jak stáli na balkóně a můj táta jim šokovaně ještě s mobilem v ruce říkal, co se stalo.

Říkal Arnošt Lustig,

že dobro je jak motýl nad mořem. Pořád musí mávat křidýlkama, aby se neutopilo. Vždycky si na to v souvislosti s terorismem vzpomenu.

vzpomínka

11. 9. 2001 - jsem v Chorvatsku, poprvé v životě u moře a slavím 25. narozeniny. Majitel apartmánu nám donesl láhev vína jako dárek. V noci nás budí sms od mé sestry, bylo jich asi 10.  Aby ušetřila místo při posílání z internetu, tak slova psala bez mezer, ale zapoměla je oddělovat velkými písmeny. Opisovali jsem ty shluky písmen na papíry a pak luštili, co vlastně píše. Pořád jsme to nechápali. Moje narozeniny jsou od té doby zvláštnější...

Re: vzpomínka

všechno nejlepší! A nenech si narozky zkazit! Teroristi mají radost, když něco zhatí, tak jim to nedopřej!

a byl to takový krásný den

S manželem a rok a půletou dcerou  jsme byli celý den v zoo. Bylo krásné počasí, vraceli jsme se domů a můj tátá volal, abychom si pustili televizi na dvojce, že je tam něco neskutečného z ameryky a o letadlech. Doma jsme televizi pustili a ty úžasné zážitky z krásného a veselého dne zmyzeli. Nejprve jsme si říkali, co je to za hloupý film, když nám došlo, o co hrozného se jedná, bylo to nepopsatelné. Cítila jsem hrůzu a strach. Strach z toho, co nás čeká a do čeho roste má krásná malá dcera, která z toho rozum neměla.

To c ozačalo jako krásný den zkončilo jako moje noční můra. Nelze zapomenout.

Vzpomínám si na ten den

- pořád jsem měla dojem, že to není pravda, že mě šálí zrak - do té doby to bylo pro mě něco nepředstavitelného. Vždycky se mi vybaví ta fotka, jak sedí lidé na terase, užívají si krásného rána a popíjí první kávu a za nimi se právě zapasovalo letadlo do jednoho z dvojčat - a furt mi to připadá jako šílencova koláž! Myslím, že právě 11.září nám ukázalo, že náš pocit jistoty a bezpečí je tak ošidný.

OT-včerejšek

alespoň letem světem:

Milá Františko Kernová , obdivuji Vaši práci, a obdivuji taky madam Despair, jak jen se krásně rozvinula z toho okatého chlupatého nic. Vítám mezi námi zabukistku Louk. Je někdy těžké vylákat zpoza buku lidi ven, tektokrát zabral "špek" předhozený Luckou v podobě malého ufonka Pedra - jsem moc zvědavá, na co vylákáme dalšího zabukistu. . Věřím, že Louk a Pedro budou skvělá dvojka a že o nich ještě hodně uslyšíme. Milá Beňo st., Tvé tříkrálové vyprávění mě dojalo, když jsem četla, nejraději bych Tě objala. Je mi moc líto, že Kašpárek je asi nemocen. Ale musíš na to hledět tak, že druhou půli svého života u Tebe se potkánci mají, jako by žili v ráji .... když už před tím prošli očistcem, možná i peklem. Jsi jejich potkaní anjel. JHonzovi alespoň dodatečně přeju pěknou dovolenou a bezpečnou cestu.

Re: OT-včerejšek

Vavísku, taky jsem včera nestíhala a tak to s dovolením připodepíšu, ju? Napsalas to tak, jak bych to řekla i já

ten den

jsem bloudila po supermarketu. Měli tam puštěný radio, který jsem na půl ucha poslouchala, protože podle času byla naděje, že uslyším předpověď počasí. A tak jsem to prvně slyšela u pultu s chlazenejma kuřatama ...

Díky, Dede.

Taky si ten den pamatuji přesně

Jela jsem na pracovní schůzku a slyšela o útoku v rádiu. Hned mi to připomnělo Orsona Wellse, tak moc to bylo nepravděpodobné a neskutečné. Ovšem má pracovní partnerka to slyšela taky, chvíli jsme jen tak bezradně mluvily o tom, že to je jako film, pak jsme ale schůzku přeložily a já jsem jela domů, zapnula televizi a sledovala znovu a znovu opakovaný pád první, a pak náhle i pád druhé budovy.

Terorismus je zločin, pro který bych volila trest smrti. Jenže to je trest jako když pedofilovi za trest nabídneš krásné dítě. Je nepochopitelné pro mě takové myšlení, je pro mě nepochopitelné takové jednání.

Proto vždy budu hájit a obdivovat izraelské lidi, když se ráno rodina loučí a odchází do práce, do škol, na nákup - kdo může zaručit, že se večer všichni sejdou? Že autobus s tátou dojede do práce, že se školní třída v pořádku vrátí z výletu, že máma nakoupí v tržnici věci, co potřebuje na vaření.

Časem docházím k tomu, že jen paměť může lidstvo ne spasit, ale přinést mu naději. Dede, děkuju, že nezapomínáš připomenout zlomové události.

Re: Taky si ten den pamatuji přesně

Co dodat? Dedé, děkuji za připomenutí. Taky jsem koukala a myslela, že někdo napodobil Orsona Wellse... A pak narazilo letadlo... Vím, že jsem křičela tam do televizní obrazovky Utíkejte, utíkejte...