21.4.2024 | Svátek má Alexandra


Diskuse k článku

BTW: Memento aneb takové to bylo hezké datum

Jedenáctého září – hezky to zní, že? Bohužel už sedmý rok nese toto datum stigma – znamení hrůzy, bolesti a zbytečné smrti.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
štětinka 11.9.2008 12:56

Re: Re: Re: Taky si ten den pamatuji přesně

mně je jedno, kdo co platí, já se bála už ve chvíli, kdy to poprvé vyřkli, to ještě nebyla žádná antiradarová rada. Prostě selsk j a primitivní rozum. Mně se to nelíbí. Politika mě nebere a nebaví a jen málo věcí mě donutí udělat si svůj názor. Je to i EU a její přikazování sousedovi v zahrádkářské kolonii, kolik mrkve smí příští rok zasít a je to radar. Nelíbí se mi to. Neviditelná středoevropská zemička je rázem odhalená, nahatá a za bouřky pod stromem:-/

Vave 11.9.2008 13:03

Re: Re: Re: Re: Taky si ten den pamatuji přesně

Štětinko, my jsme bohužel nikdy nebyli neviditelná zemička, jsme tlukoucí srdce Evropy, vždycky jsme byli odhalení, nahatí a za bouřky pod stromem. Všechny úvahy o naší neutralitě jsou nesmysl. A pacifismus je cesta do pekel.

Medvídek 11.9.2008 13:23

Re: Re: Re: Re: Re: Taky si ten den pamatuji přesně

Neviditelní jsme nikdy nebyli, nic není dál pravdě. Copak se tu v historii odehrálo málo krvavých konfliktů ? Neutralita...inu, to je tak: aby stát mohl být neutrální, musí zbytek světa tu neutralitu uznat a obávám se že to v našem případě nehrozí. Radar z nás cíl neudělá, cílem dávno jsme -naši vojáci bojují v Afghánistánu a dělají to skvěle, naši policisté pracují v Iráku, stát chce spolufinancovat obnovovací práce v Gruzii, atd.  A máme-li možnost udělat něco pro společný boj proti zlu, tak bychom to udělat měli. (Nedávno jsem někde četl ať si prý Američané staví ty radary na svém území. Ale vždyť oni je tam taky mají.)

Pitrýsek 11.9.2008 15:22

Re: Re: Re: Re: Taky si ten den pamatuji přesně

Mnohé věci cítím stejně jako Ty, Štětinko. Jenom Ti musím vyvrátit -- my byli přece vždy na ráně. Když tak pomyslíš, celá staletí přes naši vlast čundrovaly armády z jedné strany na druhou. Bydlím v krajině, kam ještě zajížděla tatarská vojska ( do Vídně je to tady stejně jako do Brna). Hodně lidí zde má až neslovansky široké lícní kosti jako památku na ty, co si brali co jim bylo vhod. Také nejsem z radaru nadšena, ale nejásám ani nad spoustou dalších věcí, které patří k  naší obraně. Jenže, přijmout je, je ,asi, nutnost.

štětinka 11.9.2008 16:53

Re: Re: Re: Re: Re: Taky si ten den pamatuji přesně

takových zemí je určitě víc - Maďaři, Slováci, Rakušáci, Němci, Turci...ale  jen Polsko to s námi ponese:-/

Finrod Felagund 11.9.2008 18:15

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Taky si ten den pamatuji přesně

Polsko stejně jako my budou mít kliku, že na jeho území bude americká armáda, bude tedy nemožné jej dostat do ruské sféry vlivu. To je mimochodem důvod, proč to celé vadí Rusům, i když to nemůže nijak ohrozit jejich raketový potenciál... Naopak, měli bychom být rádi, že to tu máme. Víš, Štětinko, mám dost kontaktů s Rusy, v Rusku jsem byl a mlvuil s Rusy na takováto témata a bohužel podle i obyčejných Rusů jsme jejich kolonie, která byla ukradena, podplacena a přinucena se vzdát bratrství s nimi. Oni udělají cokoliv pro to, aby nás dostali zpět do svého "ochranného lůna", jak rádi říkají, a my, nechceme-li žít v něčem jako je Bělorusko, musíme udělat všechno pro to, abychom jim to překazili. A radar je jedna z věcí, jak to udělat. Druhá je pořídit si vlastní jaderné zbraně a nosiče k nim, to bychom potom mohli vyhlásit i tu neutralitu, kdybychom jich měli dost a měli alespoň část z nich permanentně namířené na Moskvu, Petrohrad, Volgograd nebo Soči. Jinak je neutralita velmi, velmi klamavá věc, protože pokud ji nikdo neuzná, nikdo si z ní nebude nic dělat. Belgičané či Holanďané by mohli vyprávět - taky byli neutrální a nic to Hitlerovi nezabránilo, aby je přepadl.

štětinka 11.9.2008 19:18

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Taky si ten den pamatuji přesně

Milý FF, asi ti příjde, že bych se do toho neměla míchat, i já vím, že nic nevím, ale pro mě je to úplně jedno. Teď zase budeme moci být kolonií Američanů. Radši bych byla Křovákem. Nemít děti, kašlu na to, ale takhle se mi terorisický poutač pár km od baráku nelíbí

Finrod Felagund 11.9.2008 19:38

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Taky si ten den pamatuji přesně

My nejsme a nebudeme ničí kolonií, milá Štětinko. Podívej se třeba na Island - jsou tam americké základny už 60 let a je snad Island americkou kolonií? Není. Stejně tak Norsko - jsou tu americké základny a to nebrání nijak v tom, aby norská vláda byla jak chce antiamerická (a že je na to zdejší Arbeiderparti mistr). Američané totiž nejsou Rusové z jiného konce světa, jsou civilizovaný národ. Kromě toho to žádný teroristický poutač není, viz můj příspěvek nejvýše v diskusi. Nevím, zda jsi křesťanka či bez vyznání, ale fanatiky a teroristy popouzí obojí natolik, že by byli ochotni Tě za to zabít, radar neradar.

terra 11.9.2008 17:25

Re: Re: Taky si ten den pamatuji přesně

Štětinko, já těm tvým obavám rozumím, ale - opravdu bys chtěla, aby o obraně státu rozhodoval někdo jako ty a já, bez informací a znalostí věci? A vzpomínáš, co říkala uvězněná chůva králi v Pyšné princezně? Kdo zlu neodporuje, sám se proviňuje. Proto jsi zůstal sám, nikdo tě nemá rád - a proto když chceš dát někomu svobodu, dáš mu PILNÍK!  Docela bych nerad, aby nám zůstal pilník jako jediná cesta ke svobodě.

Jakub S. 11.9.2008 17:45

Re: Re: Taky si ten den pamatuji přesně

Se sebevraženýma fanatickýma blbama nemá žádný radar a nic podobného vůbec nic příčinně společného, pozitivně ani negativně. To je úplně jiná rovina jiných nebezpečí, prosím, věř mi.

Jakub S. 11.9.2008 10:23

Vave, oceňuju v téhle souvislosti tvou zmínku, tvé pochopení

Izraelců. Na mé zvídání oni řeknou: Ale - to už vám ani nepřijde. To už je zvyk - při čekání někde, nastupování, sedání v kavárně - podívat se okolo a registrovat všechny typy, co se něčím, třeba nervozitou, liší... Zvyk. Přivyknout tomuhle. Panebože.

Xerxová 11.9.2008 10:37

Re: Vave, oceňuju v téhle souvislosti tvou zmínku, tvé pochopení

jeden z nejhlubších dojmů, co si mlaďaska přivezla z Izraele (jela ve věku pubertálním s polovičkou poznávací zájezd po biblické trase -  já hlídala psisko ;-)) nebyl ani Jordán, ani Jeruzalém, Betlém, Mrtvé moře..., ale to, že mladí kluci a holky přijdou do cukrárny, a na stolek za dveřmi odloží samopal... Nacestovala toho dost, ale na tento výlet s tatínkem asi vzpomíná nejčastěji

Bubu 11.9.2008 10:32

Re: Taky si ten den pamatuji přesně

Tohle si přesně bude pamatovat skoro každý. Můj nejdražší byl doma, pral se s jakýmsi chcípem, já v práci na půl ucha zaslechla cosi o havárii letadla, ale zrovna jsem měla na uchu telefon, takže jsem to moc nechytala. Jela jsem domů dřív, opatrovat nascípaného chlapa a našla jsem ho před televizí s bradou na podlaze a vytřeštěnýma očima. Nechtěla jsem tomu věřit: "to musí být nějaká kachna". Ale pak mi to došlo. Ta hrůza a bezmoc. A 13. jsem měla letět služebně do Lyonu. Odletěli jsme, všichni zelení strachy. A to do Lyonu létá jen takový autobusek, sotva pro 40 lidí. Notebook jsem při kontrole musela spustit, aby se přesvědčili, že to není bomba. Před nástupem do letadla se každý cestující musel přihlásit ke svému kufru a teprve pak je naložili. Chvíli to vypadalo, že jeden kufr nemá majitele a hned začali všichni kmitat, naštěstí pak vyšlo najevo, že jeden z človíčků na ploše byl tak zaujat letuškou, že zaspal.

Matylda 11.9.2008 8:13

Stručné, přesné, bolavé.

Rpuť 11.9.2008 8:11

Dokud nepochopíme,

že o svůj život i životy jiných musíme neustále bojovat, že nesmíme ustupovat zlu pod záminkou pacifismu ... Dokud budeme požadovat, aby válka byla humánní a fotogenická .... dokud budeme stírat rozdíl mezi dobrem a zlem pod záminkou porozumění .... Prostě dokud se jasně a čelem nepostavíme .... dotud budou 11.září ....

Jakub S. 11.9.2008 10:19

Re: Dokud nepochopíme,

Opakuju se, promiňte: celá má rodina ví, že opakuju, kdykoliv musím - pacifismus je smrtelně nebezpečné svinstvo. Pacifismus = služba druhé straně. O to účinnější, že nevědomá... Sancta simplicitas, svatá prostoto - napadá mě vždycky, když vidím jejich nadšené demonstrace.  T i h l e mohou za odchod US z Vietnamu a roze*írají to všude dodnes, proti zájmům své země, svého národa - aniž to připustí.

Rpuť 11.9.2008 10:28

Amen!

EvaŽ 11.9.2008 12:09

Re: Re: Dokud nepochopíme,

Naprostý a úplný souhlas

Medvídek 11.9.2008 7:50

Nejde zapomenout

jak mi kamarádka Carole vzlykala do telefonu, takže jsem jí rozuměl jen každé páté slovo.... Její nářek přerušoval řev přelétajících F16...A přes všechno to co se tehdy stalo i to co se stalo poté, a také toho nebylo málo (Madrid, Londýn, Bali...) se pořád najdou takoví co si myslí že musíme být pěkně potichoučku a obrazně řečeno uposlechnout výzvu "Fsdejte se, nic se fám nestááááne !" Anthropoid jí tehdy neuposlechli. Sice zahynuli, ale věděli, že kdyby jí uposlechli, zahynuli by nepopsatelně hůř. A my ještě nejsme ani zdaleka v tak beznadějné situaci. My pořád máme šanci. Nevzdávejme se jí.

Jakub S. 11.9.2008 10:13

Re: Nejde zapomenout

Dobrá zmínka, upomínka. Taky dělali atentát. Jenže tím podobnost hned končí: proč, jak, proti komu, kdy, v jakých souvislostech.

MMCh, v tom krásném pavilonovém zlínském špitále pracoval taky jistý doktor Kolařík. Ve dvaačtyrycátém si pro něho a celou rodinu v noci přišli a ještě tentýž den všecky ( s mnoha dalšíma) postříleli. A víte proč? Byla to širší rodina jednoho atentátníka...

Alča 11.9.2008 7:32

K tomu, co napsala Dede, není co dodat.

Přece jen něco dodám - zdánlivě nesouvisejícího: včera v televizi upozorňovali na uvedení filmu Tobruk do kin. A moc se mě dotklo vyjádření jednoho mladého herce, který řekl, že pod dojmem historických souvislostí, které si musel osvojit, vojenského výcviku ve Vyškově a následného hodně tvrdého pobytu v poušti si uvědomil, že Ti chlapi byli hrdinové. A nakonec řekl, že je hrdý na to, že je Čech...  Ano, vědět ,kam patřím, znát svou historickou minulost a nezavírat před ní oči, vědět, že jsou  věci a lidé, které bych dokázala bránit do posledního dechu...

Ano, i hrdinství všedního dne je velmi důležité, protože z něj se skládá obraz a charakter národa.

Li 11.9.2008 7:47

Re: K tomu, co napsala Dede, není co dodat.

Jo, řekla jsi to krásně, a teď už opravdu nejde nic dodat.

.

Medvídek 11.9.2008 7:56

Re: K tomu, co napsala Dede, není co dodat.

V první chvíli jsem nechápal proč se Tě to "dotklo" a pak mi došlo že tím myslíš dotklo v pozitivním smyslu slova. :-) Ano, Tobrucké krysy byli hrdinové a kdysi jsem četl (v tom filmu to ale nenajdete), jak nacističtí vojáci zaútočili na Tobruk na straně kterou bránil český prapor, protože si poněkud mylně vyložili to co se stalo s naší republikou v letech ´38-39. Jaké bylo jejich překvapení když se do nich Češi pustili jako vzteklí vlci a rozprášili je. Tobruk padl až po odchodu českých vojáků....

Nenechali si nic líbit ani od nafoukaných britských koloniálních důstojníků a za jejich nafoukané řečičky jim kdosi nafackoval a skončilo to incidentem který neměl daleko ke vzpouře a urovnal to až osobně pan plukovník Klapálek. Ale to jen tak na okraj, tohle zrovna není událost na kterou bych byl pyšný coby jejich krajan.

Jakub S. 11.9.2008 10:07

Re: K tomu, co napsala Dede, není co dodat.

Musím s uspokojením podotknout, že všichni mí potomci patří do té malé množiny mladých/mladších, co je docela hrdá, k jakému národu/jazyku/státu patří. V tom směru se naše nenápadná idealistická, byť realistická výchova neminula cílem.

Šťastná země, která má hrdiny - nešťastná, která je potřebuje...

terra 11.9.2008 10:43

Re: Re: K tomu, co napsala Dede, není co dodat.

A ztracená, která na ně zapomene, Jakube.

Medvídek 11.9.2008 11:53

Re: Re: Re: K tomu, co napsala Dede, není co dodat.

Ano, tak je to. Zemi, která si neváží svých hrdinů, hrozí, že až je bude potřebovat, nebude žádné mít. To nemám ze své hlavy, je to čísi citát, a je přesný.

Fallowa 11.9.2008 7:14

Nezapomenout?

To se opravdu nedá zapomenout!Ten den,kdy po firmě letěla zpráva,že se v New Yorku stalo letecké neštěstí, jsem se podívala na zprávy v počítači a během minuty jsem viděla náraz letadla do druhé budovy.Okamžitě jsem si uvědomila,že to nemůže být nehoda a doslova na mně sáhla smrt.Já vím,že válka je hrozná,ale alespoň se ví,kdo je nepřítel a je šance něco udělat.Ovšem tohle byl podlý,zákeřný útok na nic netušící civilní obyvatelstvo.Tak jsem místo práce seděla u počítače,z očí mi tekly slzy a přiznám se,že od té doby, když slyším nízko letící letadlo,tak mě zamrazí.

Xerxová 11.9.2008 7:10

to je zase téma...

Dede mlčí, mlčí a pak takové téma... Nějak nevím, co říct. V hlavě se mi toho honí moc, ale nějak mi slova nejdou nacvakat... Dede, dík VV

EvaŽ 11.9.2008 7:08

Díky za připomenutí

Jsou symbolická data, na která se má vzpomínat. Zvlášť v této době, kdy je bezpečno jen zdánlivě. V blahobytu člověk zleniví. A v tu chvíli se začne jiným zdát, že by z toho blahobytu si mohli kousek ukrást, nebo aspoň nám ho pokazit. A nemylme se, žijeme v blahobytu, i když si spousta lidí stěžuje, jak se má špatně. Stačí se podívat mimo běžné turistické destinace.

Moje dcera je na gymplu, kde je "osvícený" profesor, který děti tahá na zakarpatskou Ukrajinu, do Jižní Afriky, Banátu a podobně. Nejen do Londýna, Říma nebo Paříže. A ty, které s ním aspoň někdy jedou do takovéto destinace, jsou vnímavější a tak nějak skromnější. Není nad to, vidět to na vlastní oči. V Koločavě jsme byli a byl to opravdu zážitek.

Buďme vděční za život, který žijem. Mohlo by být daleko hůř. A připomínejme si důležitá data.

Dede dík. Dnes jsem z toho nějaká až patetická. (Většinou tvrdím, že za patosem jsou zažívací obtíže. Že by se něco chystalo?;-))

Jakub S. 11.9.2008 10:03

To je vynikající profesor!

Můj nejml přišel k poznání pokory a netušené chudoby a skromnosti jenom o kousek dál po dvou důkladných vandrech Sedmihradskem. A Podkarpanda - to je věc mého srdce. Koločava - stačí vyslovit. Voda klokotá v rychlém potoku shora z polonin, lesy, lesy, lesy, nahoře širé planiny a vysoká tráva na hřebetech... kravičky koníci, žebřiňáky...