Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
BTW: Kde domov můj
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
dalmatin 11.12.2006 13:53Re: Re: Je mi taky nějak smutno Můj tatínek radil fintu, kterou vyčetl ze životopisu F.D.Roosewelta. Všechny, co ti v životě ublížili, si napiš na papírek a ulož do zásuvky psacího stolu. Po letech to přeber a uvidíš, že boží mlýny melou. Pomalu, ale přece. Ale máš pravdu, jet tam nemohu. Stačí, že se mi o tom zdá! |
|
|
zana 11.12.2006 11:17Re: Je mi taky nějak smutno Puntíkatá, tohle moc bolí, já vím.... ale podle sebe bych doporučila se tam vracet, jen ne k tomu domu. Ten dům už by člověk neměl vidět, okolí ano, jestli tam máš ráda lesy a meze, tak to neopouštěj. |
|
|
dalmatin 11.12.2006 14:23Re: Re: Je mi taky nějak smutno Já jsem nenašla sílu ani dojet tam na hřbitov na Dušičky. Tahle teta chtěla, abych ji tam dovezla, protože se to sluší dát na hrob věnec a vůbec co by si sousedi pomysleli. Nešlo to. Nevydržela bych tu dlouhou cestu poslouchat jak to tam má ráda a jak se jí stýská. Je to moje jediná příbuzná a nemohu jí zavraždit |
Ale ani sama tam nepojedu.|
|
Jakub S. 11.12.2006 11:30Re: Mě taky - nedá sa... Milá kamarádko dalmatinko, jenom tlg: jsem v téže situaci s domem, který si 1936 vystavěl můj tchán na krásném místě krásné dědiny u Hodonína - ten, co viděl Ferdinanda, toho tlustýho, nábožnýho, a mluvil s paní Žofii a odešel teprve loni. Psal jsem to tu (kde?). Švegruše to prodává a sedmdesát let vzpomínek se vypaří... Moje děcka jsou z toho perplex - co ale můžou... abysme to koupili a udržovali, na to nemáme... Intaktní domácnost zpřed 70-60 let, dílna, dvůr, vinný sklep, baja... ve vratech kulky od Rusů z května 45... tož tak. Nedá sa. Mosí sa! Tisknu ruku. |
|
|
Kobylka Lajda 11.12.2006 12:18Re: Re: Mě taky - nedá sa... Tož já mám stáj nedaleko, vím, jak by mňa bolelo, kdyby mňa z ní vyvédli! Nezúfaj, domov ostává aj v duši - enom to mosíš furt děckám vyprávjat, aby nezapomněli, kam patříjů. Tej "baje" by mně bylo líto, tá je velice potřebná. Dům nerovná se domov - někdy žiješ ve zlatej kleci a šťastný nejsi. Ty máš dobrú, citlivú povahu, ty sa zabydlíš a domov budeš mět aj v tých vzpomínkách. Tak nás dopadne většina. Ale šak vidíš, že sa dycky najdú ludé, co s tebú hodí řeč po našém. Buď silný a ostávaj ve zdraví! |
|
|
Jakub S. 11.12.2006 13:22Baja B a j a - ! Ano... znáte, co jste z kraja bez stínu a okolo! No pravdaže. No a teď přemýšlajme jak to druhým řéct, co to vůbec je... oni sa budú ptat a nedajú pokoja... Nebude to jednoduché, děvčice, co? Zkuzme to zatým sami pro sebja. Vezne nám to čas, pravda. Ale bez teho domov tam dole asi není... |
|
|
YGA 11.12.2006 14:06Re: Baja Teda, já nevím, co znamená baja z vašeho konca Kraja beze stínu a v našem výběžku Hanáckého Slovácka se používá sousloví stará baja a znamená to něco jako barabizna na spadnutí, kdy by ani cig/áni nežili. |
|
|
zana 11.12.2006 15:41Re: Re: Baja Tu chalupu u Liberce jsme měli od mých patnácti do asi dvaatřiceti let. Naši ji prodali, když maminka přestávala chodit ... bylo to ve stráni ... a oni potřebovali spolehlivé auto.... a já byla na mateřské a smrděli jsme korunou na kilometry daleko .... |
|
|
Kobylka Lajda 11.12.2006 17:50Re: Baja Tož baja je zvláštní místnost, jakási trucovna, kam si člověk zaleze, když chce být sám. Má tam všecko při ruce, aj když v neladném pořádku. Nikdo mu tam bez jeho svolení neleze ani neuklízá. Púšťajú sa tam enom kamarádi, kerým nevadí, že si mosijú sednút na obrácenú bednu nebo na špalek. Tam sa pracuje jak manuálně, tak aj duševně. Je tam všecko, co člověk (chlap) potřebuje, odhazujú sa tam zašpiněné montérky, aby sa druhý den zas oblékly. Když je doma zle, dá sa tam aj přespat, voní to tam zeminů, vínem, slámů, ale aj všelijakýma nátěrama. Može tam byt skovaná flaša nečeho dobrého. Je to království, ale vstupujú tam enom zasvěcení. Baja néni pro každého. Možná, že si tam chlap aj poplače, když ho bolí svět, ale to my baby nevíme, protože od teho je baja. Chlapi neplačú. Dá sa tam všecko-zdánlivě nepotřebné skovat. Po čase je to důležité, najde sa tam i kus histórie, tož baja je důležitá súčást domova. Když tam děda za odměnu vezne děcko, tož to má zážitek na celý život a lez´ú mu oči navrch hlavy. Dědek to opucuje košulú a děcko vidí rozbité obrázky, kúsky zrcadla, panenku Mariju , lopaty, motyky, súdky. Mám pokračovat - nebo jsem se přiblížila, krajane, pravdě? O "baji" by se daly psat romány. |
|
|
Jakub S. 11.12.2006 18:26Re: Re: Baja TO JE DOKONALÉ! KRÁSNÉ!!! PŘESNÉ! Vzdávám se svého slova, můj hold! No - a jak vy temu pravíte v Čechách? Máte vůbec neco takového?! Beztak ani né. - Obrázek z pouti do Ischlu 1913, poslední stolní dečky ze stařenčiny výbavy, první naprasklá násoska na víno, když dědeček zakládali před válkú vinohrad...pod stolem furt jedna červeného a jedna bílého... dost. Bóže. Pán Bůh zaplať za tú radosť! |
|
|
Zuzka 11.12.2006 20:23Re: Re: Re: Baja Můj dědeček tomu říkal trucovna. Babička tu místnost nazývala o dost ošklivěji, teď tak už mnoho let nazývá můj kamrlík. Zjistila jsem, že jsem asi zdědila tyhle dědovy geny |
. A protože už jsem ve věku, kdy se neprovdanky nazývají poměrně lichotivě pannami, i když starými, asi se už nepředělám.|
|
zana 11.12.2006 20:49Re: Re: Re: Baja jo, Pražák po pěti stěhováních v v sídlištním 3+1 je rád, že zachránil obraz po dědovi z jedný strany a album fotek po babičce z druhý .... Na tohle musí bejt barák. |
|
|
Kobylka Lajda 11.12.2006 21:56Re: Re: Re: Baja Já su z Moravy, žiju na Moravě jižní, můj český manžel tomu říká trucovna! Ale v paneláku to není! Ale měla jsem česť vstúpit do nekterých bají svých přátel, to byla veliká pocta a aj když sem byla mladší, šlo o krásné duševní obohacení - žádné zatažení baby do roha za účelem harašení. To sa filosofovalo!!! Šak aj já děkuju Bohu, že mně bylo moc krásy danej! Ale aj bolestí, no to patří k životu, abysme mohli rozpoznat chuť bílého od červeného.Vrať sa sem - na sklénečku! Sklépek vlastní nemám, ale ludé hodní pozvů. |
|
|
dalmatin 11.12.2006 14:31Re: Re: Mě taky - nedá sa... Že je zajímavé, jak to děti těžce nesou?! Moje holky jsou daleko víc rozzlobené než já. Dokážu nalézt nějakou omluvu nebo vysvětlení, ale ony jsou nesmiřitelné. A mě mají za sraba - proč se s ní bavíš? Proč jí voláš a navštěvuješ ji! A Hodonín je další moje láska, tam je to taky krásné, jej, to by mě bolelo! |
|
|
jiný Honza 11.12.2006 14:47Re: Re: Re: Mě taky - nedá sa... Milá puntíkatá - já bych se na takovou tetičku taky vy... Ono na ni dojde, neboj. |
|
|
Lucka V. 11.12.2006 14:49Re: Re: Mě taky - nedá sa... Asi nás taky čeká těžké rozhodování... veliký dům, obrovská zahrada, nádhera...Jenže dům postaven v r. 1927, od té doby se na nic nesáhlo. |
A my jsme přesně ta generace, která by měla provést rekonstrukci nebo dům urychleně prodat. No a peníze na rekonstrukci nejsou a nebudou. Tak nevím, tedy vlastně vím, ale nechce se mi do toho...|
|
Apina 11.12.2006 11:44Re: Je mi taky nějak smutno Dalmatine, já jsem sama sebe o trochu níže také rozplakala, že jsem toho raději nechala, vůbec jsem neviděla na klávesnici. Každý máme něco drahého, o co nechceme přijít a stejně o to přijdeme. A ty peníze jsou opravdu až na posledním místě, tomuhle rozumím a plně tě chápu, i když s nimi by bylo o něco lépe. Například by se s nimi dal vykoupit domek od možná trochu lakomé tetičky. Tohle jsou momenty, kdy si vždy přeji, abych jich měla trochu více než mám - na to, abych se mohla postarat o své blízké, aby bydleli tam, kde opravdu chtějí bydlet a tak podobně. |
|
|
dalmatin 11.12.2006 14:39Re: Re: Je mi taky nějak smutno Nebudeme bulánkové |
. Je fakt, že já jsem takovej vetešník, miluju starý věci a schovávám si drobnosti, které po babičce mám. Nějak to přeskočilo generaci, ani moje maminka na to nebyla. Ale jakou parádu nám dělá psací stolek, který jsem vytáhla v hrozném stavu z chlíva a dala do pořádku. Jen přednosta brblal, když hubil červotoče a vyhrožoval co provede, jestli se červotoč dá do našeho nového domu 
|
|
Vave 11.12.2006 12:26Re: Je mi taky nějak smutno To je mi moc líto, moje puntíkatá Markétko! Já jsem měla velké štěstí, po přeslicové babičce zbyl dům, sestry dědičky se dohodly a za víceméně symbolické vyplacení dostala dům nejstarší z nich a ta ho zase přenechala své dceři, mé sestřenici. Ta ho z gruntu přestavěla, ale pozor! nádherně, v přízemí jsou překrásně zrakonstruovány prostory staré několik, velmi mnoho století, vzniknul tam nádherný společný prostor. A z patra je vidět na Blaník. Stálo to mnoho penez a ručil a pomáhal, kdo z rodiny mohl. Když se tam sejdeme, celá velikánská rodina, cítíme, že je babička s námi a že z toho má velkou radost. Když ještě žila, nikdy jsme se tam takhle nevešli, kus domu patříval někomu jinému. Tohle je jedno z míst, po kterých se mi stýskává, a hrozně by mi chybělo, i když to pro mě úplně domov není. |
|
|
jiný Honza 11.12.2006 12:44Re: Re: Je mi taky nějak smutno "cítíme, že je babička s námi a že z toho má velkou radost" - znám, velmi příjemný pocit, taková euforie - toho si važ. |
|
|
jenny 11.12.2006 14:42Re: Re: Je mi taky nějak smutno Milá Vave, tak konečně vím kdo jsou ti Blaničtí rytíři, protože ty vždycky dodáš svým písáním sílu ostatním. Když tebe čtu vytane mi na mysli něco co taky souvisí taky s domovem. Má rodná mluvu, ty drahý skvoste, jediný z velkého odkazu dědů, který jsi přetrval v svatosti prosté , všechnu jich slávu, všechnu jich bědu ( tak nějak to bylo od Seiferta). |
|
|
dalmatin 11.12.2006 14:49Re: Re: Je mi taky nějak smutno Víš Vavísku, to je přesně ono co jsme si taky plánovali. On dům byl na zbourání, ale to místo je nádherné, nad rybníkem, veliká zahrada. Proto jsme se nechtěli zadlužit už na koupi a na polovinu nechtěla přistoupit. I když by tam mohla kdykoliv jezdit, takhle se jí taky stýská. A když obě naše holky chtěly bydlet s námi a v pohodě bychom se tam vešli všichni i s patřičným soukromím. Ale taky jsem věřila, že babička to nějak řídí a třeba všechno zlé je k něčemu dobré, jen já to ještě nevidím |
|
|
Medvídek 11.12.2006 10:45Pěkné a pravdivé Vám se stýská, že jo |
?|
|
D. R. 11.12.2006 21:06Re: Pěkné a pravdivé No, trošku... |
|
|
zana 11.12.2006 21:26Re: Re: Pěkné a pravdivé Je to cítit... trošku. Ale podívejte se, stýskat se dá - viz komentáře - i doma. Už určitě plánujete. Jak uděláte vánoce? Na dálku trochu držím za tlapku |
|
|
Jakub S. 11.12.2006 10:31Lidilidi, to je tak nepřeberný poklad, tohle všecko - dědeček chodí v Rakúsích vybírat na kostel v dědině (!!!)... a Alpy stejně nejsou... a vlastně hlavně jde o hřbitovy...a čekání na vyboření prvních karlínských světýlek... a vůbec. Dyť já nejsu schopný přepnout na rozdělaný tak napínavý překlad Bolzenschweissverbindungen - Anforderungen und Pruefungen! Za to možete vy tady, roby a savojci a vůbec. Musím vzápětí (no - spíš v zášestí či zásedmí) napsat o tomhle něco mnohem delšího - v hlavě se mi motá KČ na téma domov (v jeho posledním sloupku před vánoci 38...) - Ale shrnuto: jeden úžasný chlap z Anglie, ještě než se utopil tak mlád, tak krutě mlád (Ortene...), pomáhaje vzdálenému malému národu, o kterém lidi nic nevěděli, pravil - : Without hearts there is no home. - Tak je. Tak bude. |
|
|
zana 11.12.2006 10:34Re: Lidilidi, amen |
|
|
Apina 11.12.2006 10:30asi spousta z nás má podobné pocity Když jsem byla po několik delších období v Itálii, vždycky jsem tak po 3 měsících pocítila, že se potřebuju alespoň na chvilku podívat domů. Je zajímavé, že tehdy mi v podstatě nechyběla ani tak Praha, jako náš domeček v Jižních Čechách. Ty lesy, rybníky, pískovny .......... a samozřejmě všichni moji blízcí, které jsem potřebovala alespoň čas od času obejmout. Teď ale vidím, jak moc mi i v mém dávno dospělém věku chybí byt, ve kterém jsem vyrostla. Od letošního roku jsem sice pořád v Praze, vlastně pouze 2 stanice metra od starého bydliště a asi si všichni řeknete, že jsem úplný cvok, ale je to úplně jiné. Najednou jsou v okolí úplně jiné obchody, ulice .... jak já říkám, tady jsem prostě nechodila do školy. Jsem dostatečně stará, abych rozumem pochopila celou situaci a nedělala okolo toho cirkus. Teprve teď jsem ale pochopila, jaká úžasná kotva byl pro mě můj domov, o který jsem teď již definitivně přišla. V Itálii mi nevadilo, že jsem vystřídala možná okolo deseti bytů a žila kolikrát, jako cikán, vše jsem měla jen v takovém množství, aby se to vešlo do dvou kufrů. Ale vždycky byla taková ta kotva vzdáleného domova, která mě nevědomky držela a tu teď nemám. Asi si řeknete, že to není tragédie (a také není, tohle se stává), ale zatím nejsem schopna si zvyknout v novém bydlišti. Teď je to ještě umocněné mnohaměsíční námi nevítanou přestavbou, kterou páchá obec a už tři měsíce žijeme mezi sutí. Tak ani nevím, jestli ta uvolněná vlající kotva opět někde jednou zaklesne. Navíc jen obdivuji své staré rodiče, jak to ve svém věku všechno zvládají, a tak, pokud to zvládám, si tyhle své myšlenky raději nechávám pro sebe a snažím se je netrápit. Tak jsem to napsala alespoň vám tady, raději končím, ještě se z toho nějak dojímám. |
|
|
zana 11.12.2006 10:42Re: asi spousta z nás má podobné pocity Apino, tohle se od rána snažím nějak zformulovat. Stěhovali jsme se tolikrát, že mám pocit, že už prostě žádný kořeny nemám. Kupodivu k Praze - jakkoliv čistokrevný Pražák - ani tolik netíhnu, ale stýská se mi po chatě v Řevničově, kterou rodiče prodali, když mi bylo patnáct, po chalupě u Liberce (strašně), po statku u Příbrami, kam jsme jezdili k starému pánovi na léto, když byl synek malej (starej pán už dávno umřel...), po Sázavě, kde byl tábor plnej kamarádů ... je tolik míst, kam se vracím, ale už tam nepatřím ... |
|
|
Apina 11.12.2006 11:22Re: Re: asi spousta z nás má podobné pocity Zano, právě, mě se to v Praze zatím stalo jednou a k tomu nedobrovolně, prostě ze státního domu byl zčistajasna soukromý, pak ještě jednou prodán a nový majitel má v plánu jinou klientelu. Teď se ještě pořád cítím taková vykolejená a nějak se nejsem schopná dát dohromady. Náš domeček v Jižních Čechách sice máme a jsme majitelé, takže pokud nespadne, tak nám zůstane, ale já jsem se tam v poslední době dostala strašně málo. Buď kvůli práci, nebo kvůli jiným návštěvám (v podstatě je to 2+1) nebo nyní kvůli přestavbě pražského bytu a nutnosti dělat dělníkům nedobrovolného dveřníka. To aby mí rodiče alespoň o víkendu mohli být oba spolu i s našimi kočkami v domečku. |
