27.5.2022 | Svátek má Valdemar


FOTOROK na drsném severu aneb Když se řekne Drážďany

5.4.2022

Únorový díl najdete zde.

Dobrá zpráva na úvod: v březnu v Drážďanech pršelo, přišlo teplé jaro a kotel v domě topí! Špatné zprávy necháme politickým webům. Jednu soukromou bych přece jen měla – pochcípaly mi orchideje.

Hřivnáč přistižen.

V prvních březnových dnech došla zásoba krmných slunečnic nejen mně doma, ale i obchodům v okolí. I zakoupila jsem bio eko fair traid směs ptačího krmení. Obal se mě snažil přesvědčit, že ji snad ani domů nedonesu a ptáci ji zlikvidují už po cestě domů, a to přímo z tašky. Nasypáním do krmítka naše krmící sezóna bohužel skončila. Ptáci dovyzobali starou slunečnici, novou směs částečně vyházeli z krmítka a zbytek drze ignorovali. Návratu do výkrmny nepomohla ani rozdrobená lojová koule, ani rozlouskaný ořech. Krmítko putovalo z balkónu za garáž a vedle stojící vánoční stromeček to (konečně) schytal taky a skončil v rohu zahrady na hromadě interně nazvané „ten příští víkend to už určitě zlikviduju“.

Opět nastal čas tulipánů a dlouhých kocourů. Tulipány se vyskytují v každé druhé váze, dlouhý kocour na každé druhé fotce. V obchodě kupujete tulipány protože jaro, kocoura fotíte protože sluníčko. Ranní. Svítící do oken a nahřívající kocouří kožich přesně v tom úhlu, kdy stín vytváří zajímavé siluety.

Sauna v podvečer

Na MDŽ (což byla náhoda) jsme si s manželem udělali výlet do Spreewald Therme (což byl vánoční dárek od tchánovců). Berlín má v tento slavný den pracovní volno (což jsme netušili) a v bazénech nebylo k hnutí (což nám v tu chvíli moc nevadilo, protože jsme se spokojili jen se saunovou částí komplexu). Normální lidé jedou do... co to tam vlastně je? Lázně? Sauna a teplé solné bazény... do komplexu saun (ty závorky mě zničí. Přeložte prosím někdo smysluplně slovo Saunaland!) a při balení prostě automaticky zabalí plavky. Lidé zvyklí chodit do sauny bez plavek plavky nejenže zapomenou, oni na ně při balení ani nepomyslí! Jelikož jsme si z výletu udělali třídenní dovolenou a do bazénu jsme jít chtěli, nezbylo, než se po prodejně plavek poptat. Na recepci hotelu měli jasno – zajděte do vchodu k bazénům, aha, v deset v noci tam už nebudou, no tak jděte zítra do místní Edeky, tam jsou připraveni a plavky určitě mají.

I vydali se dva naivkové druhý den po snídani směrem do centra. V Edece měli přesně to, o čem mluví jejich slogan „milujeme potraviny“, pak něco drogistického zboží, ale plavky „nikdy!“, jak pravila milá paní prodavačka. Když už byli bezplavkoví naivkové v centru, vydali se nikoliv přímo zpět za termálními zážitky, ale okruhem přes lázeňský park. Na mapy.cz to vypadalo, že nelze, ale na situační mapě na ceduli u parku bylo jasně vidět, že lze. Místní to přeci musí vědět líp, to je jasné.

V parku mě potěšily sochy bytostí z místních bájí a pověstí a pobavily jejich názvy, popis a překlady. Taková polednice měla na podstavci vytesáno Mittagsfrau, pśezpołnica. Taky se vám vybaví paní, co běhá po poli a nemá s polednem nic společného? Pověst vysvětlující cedulka o poli přesto hovoří. Bájná bytost potrestá každého, kdo mezi polednem a třetí hodinou odpolední na poli pracuje. Když jsem na internetu hledala s s čárkou a měkké l, našla jsem stránku s přepisem pśezpołdnica. A hned je tam naše poledne! Ono divné s by se mělo vyslovit skoro jako ř. Více bych se do lingvistického okénka nepouštěla, vysvětlení nabízí třeba tetička wikipedie.

Lukostřelec - Bogenschütze • U zahrady trvalek (Staudengarten)

Pobíháním po rozkrtkovaném trávníku – ani lužický krtek nikdy nespí – jsem ulovila svého letošního prvního žluťáska a zzzapatlala svou vycházkovou obuv naprosto nevycházkovým způsobem. Skoro mi bylo umožněno bahno smýt, a to přechodem potoka po neexistujícím můstku. Ano, mapy.cz opět nelhaly. Kdyby mi byli elementálové ještě více nakloněni, prkno z nedalekého rozbitého plotu položené přes potok by nevydrželo a já bych spadla do dosti nevábné vody. Vydrželo. Boty jsem cestou k hotelu oklepala z nejhoršího a mohla tak projít vstupními dveřmi do foyer u bazénu jako dáma.

Kdyby býval pan recepční s tou Edekou nekecal, nebyla bych se nic dozvěděla o přespolnici, měla v mobilu o deset fotek motýlů méně a v bazénech bych byla naložená o několik hodin déle. V hale bylo totiž na stojanech asi milión plavek! A jedny mi dokonce pasovaly. Jen... jsem si je v bazénech hned dodřela. Na zadku. Kdo by do bazénu chodil po schůdcích, když se může sesunout z okraje opatřeného drsným protiskluzem?! Nikdo. Jen já.

Volně ložený kůň

Báječně vysaunovaní a nasolení jsme se nechtěli hned po opuštění hotelu vracet domů, za městečkem Burg jsme si udělali menší výlet. Mezi zahradami tak v půli cesty jsme na poli uviděli pasoucího se poníka. Po zvolání „Koni!“ zvíře zvedlo hlavu a vydalo se naším směrem. Přišlo, při chůzi se nechalo podrbat mezi ušima a plynule, bez jakéhokoliv náznaku zájmu kolem nás prošlo a odešlo na vedlejší pole. Lidé, kteří byli v dohledu, nijak nereagovali, i usoudili jsme tedy, že v Lausitzu to takhle mají. Vedle psů mají i volně pobíhající poníky. A kdybyste někdy pátrali, jak se dělají cihly, tak vězte, že v tomto krásném kraji chřestu a jahod cihly rostou na stromech.

Cihly z Lužice. Tady cihly rostou na stromech.

V půlce března mi na zahradě rozkvetla mandloň, tis, barvínek, narcisy, piaris a ladoňky. Doma se brambořík vytasil obřími růžovými květy, začal se rozrůstat rýmovník a orchideje se po letech bezproblémové služby rozhodly, že toho mají dost. Část shodila listy, část listy zkrabatila, zbytek statečných se drží a dokonce kvete.

Saunafass - Saunovací sud.

Protože saunování není nikdy dost a protože kvůli pandemii několikrát přeloženou akci tentokrát nezhatil ani covid ani nedorozumění při rezervování termínu, vyrazili jsme do Berlína na rodinnou akci. Někdo na rodinnou oslavu rezervuje restaurace, někdo salón na výletní lodi, my se rodinně potíme v pojízdném saunovacím sudu. Venkovní teploty se držely kolem deseti stupňů přes den, na sluníčku bylo o něco líp, v sudu kamínka krásné žhnula, voda ve venkovních kohoutcích nezamrzla a bylo se čím sprchovat, po zachumlání se do dek se na lehátcích příjemně spalo, zelené i červené pivo Berliner Weisse chutnalo i tentokrát a vzpomínání na tchýni nebylo jen smutné. Vydařený víkend to byl.

Na konci měsíce tu vykvetly kdoulovníky, magnólie, mahónie, hyacinty a u Labe jsem vyfotila bílý rododendron. Orchideje se doma přestěhovaly z Parapetovic do Biokontejnerovic, v šošolkách chlupatých kaktusů jsem našla náznaky květů.

Musím se pochválit. Došlo i na od podzimu rostoucí kupu větví zmiňovanou v úvodu článku. Věta „tu hromadu nech, já to sešrotuju v pondělí“ mě uvrhla do mnou dosti neoblíbené zahradní činnosti. Tu sobotu bylo fakt hezky, já byla s dětmi doma, manžel si jel pěstovat svého nerodinného koníčka (paragliding) a v pondělí mělo být Svatého Dyndy. Výsledkem několikahodinové drtící činnosti je zahrada kolem dokola obsypaná vlastním pseudomulčem.

Čas dlouhých kocourů.

Všechno musí být v rovnováze, to víme všichni – o co je březnový text kratší, o to je více fotek v albu. Bonus je video s kocourem. Je to důkaz, že u nás přede dveřmi na kočičky čeká strašlivácká ukrutňácká rohožka, kterou je nutné obcházet.

Foto: Eva Schlittermann. Další obrázky si můžete prohlédnout níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.

Eva Schlittermann Neviditelný pes


Hledáme 50 testerek: Vyzkoušejte s námi českou kosmetiku Linteo Baby
Hledáme 50 testerek: Vyzkoušejte s námi českou kosmetiku Linteo Baby

Hledáme 50 maminek, které se svými děťátky vyzkouší přírodní dětskou kosmetiku a vlhčené ubrousky Linteo Baby. Šance testovat je vysoká, stačí se...






KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !