J. Jovo 8.1.2014 20:25

ROZVERNÍČEK.

Lord otec prohlíží vysvědčení svého syna Johna. Chvilku nad

ním krabatí čelo, ale nakonec řekne s uspokojením:

"Tvé vysvědčení

milý synu je sice trapné, ale aspoň mě ujišťuje, že neužíváš žádné povzbuzující

drogy."

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 8.1.2014 18:42

hezký vzpomínkový článek Aleši

V děstství jsem bydlela v Praze v Žitné ulici, v její horní části, kousek za muzeem. Pamatuje si ještě někdo, že v parku u muzea bývala vodní nádrž? Nepamatuji se už k čemu sloužila a jestli to byla nádrž, nebo přírodní rybníček. Ale byla tam vodní plocha a myslím, že se v ní v létě dalo i koupat. A do ní jsme s bratrem občas chodili lovit živé krmivo pro rybičky, které jsme tenkrát několik let měli. Když jsem si zde v Alabamě take založila akvarium, právě pod vlivem téhle vzpomínky jsem rybkám chtěla též přilepšit. V subu na dešťovou vodu se čiperně vrtěly komáří larvy a tak jsem je síťkou nachytala a dala rybičkám. Též se na ně zuřivě vrhly, v momentě je všechny snědly a já si pochvalovala, jakou jsem jim udělala radost. Komáři se tedy nestačili vylíhnout, ale bohužel larvy muselý být nějaké nemocné či co, protože mi do druhého dne několik rybek pošlo, další chytly nějakou nemoc (dostaly plíseň po těle) a přestože jsem zkoušela kde co (novou vodu, karanténu, různé kapky atd), z 16 rybek mi zanedlouho zůstalo jen několik odolných teter (a proto teď dale chovám pouze tetry). A pochopitelně se už raději neodvažuji přilepšit jim živými larvami.

Jinak celoamerická ledová vlna dorazila i k nám na "teplý Jih". Je sice krásně slunečno, ale už druhý den máme v noci -11 a přes den -9. Dneska přes noc zamrzl bazén a já hlídám kočky, aby na led nevlezly. Mají ve zvyku se naklánět k vodě, led je sice po celé polše bazénu, ale nevím, jestli je dostatečně silný, aby kočku unesl. Od čtvrtka má lae začít postupně teplota stoupat a o víkendu má být už zase +15 i vice.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Křivan 8.1.2014 18:11

Prasklé akvarium,

existuje folie, která se lepí na okna, naprosto neviditelná, udělá vám z toho nerozbitné okno. Takže i prasklé akvarium udrží pohromadě.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Křivan 8.1.2014 17:04

Vylíhlí komáři ?

Nejsem akvarista, ale nestačilo by dát přes akvárium nějakou hodně tenkou látku ? Nevím jak se to jmenuje, ale něco jako na obvazy,...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 8.1.2014 15:31

Lov planktonu bych asi ještě zvládla,

ale z těch komárů by mě asi kleplo:)) Díky Aleši za další bezvadný článek, moc se mi líbil:))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 8.1.2014 13:17

Aleši, díky

Jj, o protrženém akvárku jsem tu kdysi psala, to je silný zážitek. 

Ale vzpomněla jsem si na Louži mého dětství - když jsme ještě měli chatu v křivoklátských lesích, byl poblíž rybník Bucek a trochu stranou Louže. Myslím, že to byla původně pískovna a z toho rybníka to tam nějak prosakovalo nebo co. Těch žab, co tam žilo!  Taková divočina :-)

Fakt je zvláštní, že dneska tolik ubylo motýlích druhů, když se zdá, že snad je "čistěji". Škoda že tu nejsou Terrovic, ti by věděli - nevíte někdo, jak se jim daří?

Vave, blahopřeju, ať se malé i mamince daří a Emičce (to jméno se mi moc líbí) do života hodně zdraví a štěstí!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 8.1.2014 12:34

Hezké vzpomínky.

Pane Aleši, tak jsem si jako vždy, početla! Kdybych někdy byla akvaristkou, tak protrhnutí akvária, by byl můj denní i noční stresor :-).

Pochopila jsem, že jste se "potatil" a to je krásné! A je vidět, že asi i některý z potomků půjde ve vašich stopách. Nic nemůže víc nadšeného "koníčkáře " potěšit, než že může své životem nasbírané zkušenosti někomu předat dál!

I když nejsem akvaristka, mám i já své zkušenosti ze zimního lovu v kalužích. Chodívala jsem do brněnské ZOO do kroužku mladých biologů, ještě k panu profesorovi Valouškovi. Každou neděli dopoledne, jsem jezdívala přes celé Brno. V zimě jsme se oddávali pozorováním jednobuněčných organizmů v mikroskopech. Musím přiznat, že větší legrace a zajímavosti byly při sbírání vody z ledových kaluží, která potom sloužila jako mikroskopický vzorek ;-).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Pitrýsková 8.1.2014 12:23

I když zrovna akvaristika není můj koník.....

.. ráda si Vaše články, Aleši, přečtu.

A neprohloupila jsem. Připomenul jste mi bezejmenné tůňky kolem mého rodného města. Ráj našich dětských her.  Dnes už jsou dávno zavezené a na jejich místě stojí rozmáchlé sídliště. Snad, že bylo těch tůněk tolik a nadšenci si mohli zdarma nachytat dostatek kvalitního krmiva, byla akvária v mnohých domácnostech.

       Vzpomínám na táty od rodin. Ti bývali vybaveni těžkým bicyklem opatřeným

obrovským , v lokodepu svařeným  nosičem,. Na tom kole se chlapi ztráceli pod obrovskou kupou nasečené trávy pro králíky. Neodmyslitelnou  a trvalou výbavou těchto monstrkol byl srp a ke "štangli" přivázaná bambusová hůlka se síťkou a na řídítkách se bimbala zavařovačka s drátěným ouškem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 8.1.2014 10:03

Komáří larvy

Jo, tak to si pamatuju, jak v sudu s dešťovkou na chalupě žily komáří larvy a jako děti jsme je lovili pro rybičky. Naštěstí je obvykle stihly sežrat rychle a vylíhlých mnoho nebylo. Zato když se dědečkovi v akváriu vyvinuly z pulců žáby, ječela babička, která do té zadní místnosti tolik nechodila, že to bylo slyšet až u kapličky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Tora 8.1.2014 9:13

Paráda

Přestože akvarista nejsem, vždycky tyhle článku čtu s velkou chutí a moc se mi líbí. A také si dobře pamatuji lovce se síťkami u různých rybníčků mého dětství. Nejvíce jich chodilo k takové "louži" v lukách hned za posledními domy městečka. Měla asi tak max 70 cm hloubku, velikost tak 20x20 metrů, zarostlá rákosím, plná kuněk ohnivých, skokanů a kde všeho... Tam jsme se vyřádily nejen my děti, ale i akvaristé.

A s těmi komáry doma, to musela být radost teda. Já šílím, i když slyším jen jednoho...

Díky za krásný článek.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 8.1.2014 8:54

Akvárko v pátém patře

Joo - to jsou vzpomínky. Tedy, ne že bych já, ale kdysi jsem měla kolegu. Onen muž měl vždycky vymyšleno, kterak k penězům přijít (a vždycky se mu to nějak zhatilo). Jednou z myšlenek bylo vydělávat si prodejem akvarijních rybiček na různých burzách - s hodou okolností bydlel tenkrát v Ostravě, v paneláku, v pátém patře (:o)).

Pořád ho mám před očima, jak nám o tomto svém reelním podniku vykládá (:o)):

"I měl jsem doma v obýváku spojeném s kuchyní velkým průchodem obrovské akvárium. V osudnou dobu si žena uvařila kafe, zapálila cigáro a jala se vychutnávat u kuchyňského stolu siestu. Naráz "puk a šplouch" a obrovská přílivová vlna se prohnala bytem. Žena měla štěstí, že seděla za zdí, jinak by ji ten tlak vody vyhodil z otevřeného okna. V tu chvíli jsem se zrovna vracel z práce a vidím, že máme v paneláku novou atrakci - vodopád. No, a sušené rybičky jsme nacházeli ještě půl roku nato mezi košelama. Tím mé podnikání s rybičkami skončilo."

Ovšem - co všechno z toho je pravda a co literární licence, to vám nepovím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Písařík 8.1.2014 7:14

Krmivo pro rybičky

Také se používala drůbeží játra. Uvařila se, nastrouhala a usušila. Bylo to trvanlivé krmivo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 8.1.2014 6:36

hezký den

hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej. A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp.

Moc hezké vzpomínání. Když jsme nyní občas s Betkou vyrazili na procházku k malému rybníčku Opičák (dnes chráněná lokalita "pseudolužního lesíka uprostřed nákupních a průmyslových center), vzpomínala moje polovička právě na své dětské výpravy do těchto (tehdy zcela zarostlých a divokých ) míst za krmením pro rybičky...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Lucký 8.1.2014 3:47

jo

Pěkná vzpomínka,také jsem byl akvaristou od roku 1969.

A pravě to je zajímavé,že na na ty nádrže pod Svinovským mostem jsem také chodil,jezdili jsme také na vodu do studánek v Kyjovicích,pro vodu na vytíráni ryb,akvaristika je malá chemie.A ta rozmanitost motýlů,brouků,a jiné zvěře kolem šachet, bylo zajímavá.Dnes to opravdu není vidět.A to,že do Ostravy v šedesátých letech v bílé košili byl risk,během hodiny byl límec černý.Na šachtě od roku 1960 kdy jsem přišel do učení jsem byl až do roku 1993.je mi 68 let a zatím až na malé potíže dobrý,díky za článek.

• reagovat
• nahlásit příspěvek