Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Pekne

Pekne mikulaske povidani. Kdyz si vzpomenu na Mikulase z detstvi, tak krome te zname trojice citim mandarinky. Ty jsme dostavali za okno, kdyz nahodou byly.  Dodnes si na Mikulase mandarinky kupuju.

Vzpominam na jednu temer epickou oslavu Mikulase v nasi rodine v Praze na zacatku 70. let. Delali jsme Mikulase s certem a andelem pro male deti v sirsi rodine. Maly Mirecek byl Mikulasem pokaran, ze mluvi strasne sproste. Mluvil, naucil se to od dedecka, prvorepublikoveho soudce na penzi. I rozvinula se nasledujici debata. Mikulas: kdyz Mirecek bude sprosty, dam ho certovi. Vlozila se do toho Mireckova sestra Radanka, ktera nevyslovala "r." Radanka:  Mikulasi svatej, Milecek za to nemuze, on se to naucil od dedecka. Mikulas: No jo, Radanko, tak asi dame certovi dedecka. Radanka: ale dedecek za to taky nemuze, on  tak mluvi,  plotoze ho selou komunisti.  Mikulas jeste zachoval dekorum.  Pote opet Radanka:  ale jestli si ten celt musi nekoho vzit, tak mu Mikulasi plosim dej ty kulvové luský. Nacoz Mikulas (muj stryc) ze sebe vydal nekolik pro deti nevhodnych slov,  ditka byla stedre obdarovana, a my dospeli jsme se dorazili alkoholem.

Re: Pekne

Uáááááá! Hani, tohle je zlatý hřeb! Nemůžu se řehtat nahlas, protože tu spějí kluci, tak se tu dusím a prskám. :o)

Milá Dede,

málem bych zapomněla poděkovat!

Děkuju Ti za přesun ikonky ke stopětkám, kterou pro mě vytvořil Marek na Našem Zvířetníku. Velice mě to potěšilo, protože se mi ta ikonka moc líbí a mám ji ráda. A taky dobře vím, že to nebylo technicky jednoduché a že Ti to dalo hodně práce. Děkuju Ti.

Rozverníček

Supluju za JoVo, ale když se hodí k dnešnímu tématu:

Přišel svatý Mikuláš do židovské rodiny a povídá: "Tak, dětí, kdopak si chce koupit nějaký dárek?"

Re: Rozverníček

Jé, tady se už i Rozverníčkuje! A takový skvělý židovský vtip, tleskám, YGO. Uplatním taky jeden příběh ze života, který mi dnes přišel v mailu:

Zima jako když praští, u lesa domeček, z komína se kouří.

Uvnitř domku v teplíčku sedí babička a plete šálu.

V tu chvíli na dveře buchy buch! „Babi, potřebujete dřevo!?“ „Kdepak synku, nepotřebuju!“

Ráno babka vyjde ven a dřevo je v prdeli...

Mikuláš na dědině

Dobrý večer všem. Vavísku, krásná mikulášská stopětka. Na Mikuláš vzpomínám ráda. Tatínek se strejdou, manželem mé kmotřenky se vždycky orumíčkovali a když na nich má rodná matka a kmotřenka letěly s válečkem na nudle, prchli zlotřilci oknem do rodné hospody. Mikuláš byl opatřen z okolojdoucích Mikulášů a my s mým malým spolukmotřencem jsme rudí od smíchu a lítaní po domě rozčilovali babičku a tetičku, páč jsme nebyli patřičně zexecírováni.

Včera u nás taky chodila mikulášská družina,mělo se jich sejít víc ale dnešní mládež raději čumí do PC a nechce se jim zvedat zadele. Nicméně pokroutky byly odevzdány, děcka napravena a všichni už budeme jenom hodní.

Re: Mikuláš na dědině

Milá Jenny, obdivovala jsem Tvé album, ale neměla jsem bohužel čas tam něco připsat. A děkuju za roztomilou vzpomínku. :o)

Protiváha Vaviné sibériji

A TEĎ JSEM SI TO VYMAZALA - KDE JE TEN SMAJLÍK, JAK MLÁTÍ HLAVOU DO ZDI.

Nevadí - jsem lenoch lenošný a proto teprve teď jsem dodělala album z konce října. Tenkrát svítilo slunko A HŘÁLO - já vyrazila v triku (pravda, hlavně proto, že jsem chtěla vyzkoušet chodící hole a je fakt, že jsem byla zpocená jak dvérca od chlíva - taky jsem musela stačit Terce a Brůče - místy jsem myslela, že "umřu na místě").

http://yga.rajce.net/2013_Dva_dny_treti_dekady_des...

Re: Protiváha Vaviné sibériji

Ygo, ty Tvoje fotočky, ty jsou!!! Chtěla jsem něco připsat ale nějak mne zradilo přihlášení.Už mám tolik hesel všude možně,že na to mám zápisník ale bohužel ho mám v kanclu a tam je mi plat prtný.

Malé zamyšlení, nebylo by už fakt lepší kdyby nám do ucha nastřelili nějakej čip a všechno by mně hned poznalo a nemusela bych lítat nahoru a dolů s blníkem.Ráda bych tuto teorii rozvedla i někam dál, jako třeba, že by v uchu svítila kontrolka v některých dnech a tak různě, napadá mne mnohéé.

U nás tak fičí, že by psa nevyhnali ale já musím vyhnat a to oba,Bohouš nechce jít, páč přemýšlí.

No jo, je kolem Mikuláše,

tak plácáme s Kačkou těsta na cukroví. To perníkové se musí odležet aspoň den, ty ostatní by ani nemusely- ale komu se chce piplat se v tom na několikrát. Upéct další druh se dá takňák v mezičase. Nejhorší jsou perníčky, ty musí ještě někdo zodobit.

ještě moje klasika o počasí...

Sněží. Fouká. Obojí tak nějak přiměřeně prosinci. Poprvé letos můžu říct, že nasněžilo - leží asi 10 cm. Mráz nicmoc - ještě Betě leknínová limonáda nezamrzla. Ale kbelík už ano...

Re: ještě moje klasika o počasí...

Babička tomuhle počasí říkala "sibérije" a já jsem to po ní podědila. ... nebo spíš pobabila? :o)

Já jsem se prý jako dítě nebála, jako tříletá jsem odhalila, že Mikuláš měl úplně stejné botičky jako dědeček, škoda jen, že dědeček nebyl doma a neviděl to taky. - Inu, člověk nemusí být hned silný jako býk, aby byl stejně chytrý. :o)

Radost číst!

Vave, parádní čtení, přesně trefený, fakt krásný. Díky, udělala jsi mi velikou radost. A doufám, že ne naposledy.

Čerta jsem se bála

Milá Vave, je to roztomile napsané ,je to tradice, ale já holt na to strašení dětí moc nejsem. Ovšem takový ten čertů-řidičů o kterém píše Abyt by mělo být vice, raději v každém dopravním prostředku.

"Čerta v dome" jsem v dětství zažila jsen jednou. Už nevím, kdo byl Mikuláš a kdo anděl, ale za čerta byl náš soused na druhé straně chodby. Že to byl on mi řekli až později, já ho nepoznala, byla jsem z toho pěkně vylekaná. Nepamatuji se, co jsem odříkala a co jsem dostala, ale prý jsem pak dost dlouho z toho leknutí cukala nosem jako králík a maminka se skoro bála, že mi to zůstane. Ona se tenkrát za to na soused dost zlobila, oni zazvonili zcela nečekaně, nikdo na to nebyl připraven.

Spíše si vzpomínám na mikulášské nadílky v podniku mého tatínka. Na ty jsme se s bratrem těšili. Byl tam vždycky hezký program a nesli jsme si domů štědrou nadílku - velké vánoční kolekce. Pamatujete se na ně? Krásné velké čokoládové figurky, které jsme rozvěsili na stromeček. Dodnes mám v jedné z nich (asi půl metrové krabici) uložený papírový betlém, který jsme s bratrem vystříhali a pak dozadu nalepili sirky, aby se figurky neohýbaly. Léta jsem ho vystavovala (figurky jsem píchala do zeleně natřené podložky), teď už jsem na to nějak líná a s kočkami by asi nepřežil. Na jedné beside, to mi bylo snad deset, jsem dokonce vyhrála první cenu - velký míč, když jsem v jedné soutěži nejrychleji odříkala pohádku O Karkulce.

Zítra tady celý den nebudu, tak to napíšu už teď. Budeme "slavit" týdenní výročí rozjetí Zvířetníku a moc tímto Dede děkuji, že se to povedlo. Že se úspěšně poprala s technickou stránkou provozu, abychom se tu zase mohli scházet.  Vrátilo se sem hodně "Z" nicků a doufám, že jich ještě více přijde, aby se tahle hospůdka zase rozpovídala jako drive (i bez smajlků). A byla bych moc a moc ráda, kdyby se k nám Dede zase přidala a nezůstala skrytá za "redaktorským pultíkem". Zatím nevykoukla (vím, že nebyla doma),ale  jistě tu všichni rádi její mile komentáře uvidíme.

Milí Zvířetníci,

děkuju vám za vlídné přijetí Mikulášské stopětky. A za všechny bezvadné komentáře. (Abytko, takový čert by měl jezdit v každém autobuse a tramvaji.)

Co se týče psaní stopětek, těší mě váš zájem a moc ráda se k nim vrátím; vlastně jsem to už nedávno slíbila. Jde jen o to, zda pro ně bude na Zvířetníku prostor, přece jen už tu běží jeden pěkný seriál - tradiční australské úterky. A šikovných autorů je mezi Zvířetníky opravdu hodně.

Za chvíli přijedou chlapečci, tak si zahrajeme na hledání balíčků, které jim tu včera nechal jeden strašně chlupatej a strašidelnej čert. :o)

Přeju vám krásný večer.