6.5.2024 | Svátek má Radoslav


Diskuse k článku

105x148: Chvíle pro písničku

Z dětství pamatuju dráťák, tedy rádio po drátě, které stálo na poličce snad v každé kuchyni. Hrálo celou dobu, pokud někdo v kuchyni byl, často i celý den, protože máma si dávala na kuchyňský stůl pletací stroj a pletla na něm svetry, minišaty a pohříchu i kalhoty, které jsem pak byla nucena nosit.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
M. Crossette 21.2.2014 17:51

miluji ticho

Když jsem byla dítě školou povinné, radio jsem doma poslouchala hodně. Teď mám nejraději ticho, nebo "zvuk přírody". Doma TV pouštíme jen na půl hodiny na večerní zprávy a pak vecer na DVD filmy. Radio nehraje vůbec, pouze v autě a i tehdy jen určitou dobu během jízdy.

Problém s hudbou máme i u filmů. V posledních letech má snad každý film zvukovou kulisu div ne během celého filmu. Proč??? Dříve bývala jedna  (většinou krásná) hlavní , nevtíravá melodie, která se pak často stala i samostatným hitem (kdo by nepoznal melodii ze Sedmi statečných, nebo z Pravého poledne, že?). I u starých filmů (třeba Hitchcockovyy) jen  občas a v pravou dobu zazněla nějaká hudba, která filmu dodala napětí. Zato dneska skoro všechny filmy doprovází rušivá a nepříjená hudba, která filmu nic nedodá, ba naopak. Ale co mě nejvíce vadí, je to, že tahle hudba je děsně hlučná. Abychom slyšeli slova, je třeba hudbu "přemluvit", což znamená zvýšit hlasitost div ne na řev. My máme na TV sice napojený "tlumič", který synchronizuje oba zvuky na určité decibel, takže to ztlumí i hudbu. Ale když posloucháme filmy na tzv. "streaming", tedy vlastní výběr filmů přímo do TV (nevím, jeslti to u vás existuje), tak tam tehle tlumič nefunguje a už se kolikrát stalo, že jsme (jinak zajímavý) film prostě vzdali, protože ta děsně řvoucí hudební kulisa byla k nevydržení. Když si pak někdy půjčíme nějaký starý i starší film (třeba i ještě z 80 tých i možná pozdějších let), přímo si to "ticho" vychutnáváme a pak se oba na konci shodneme, jaké to bylo blaho slyest mluvit herce bez nepřetržité doprovodné hudby v pozadí.