Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
105 PLUS: Odpouštění
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
L. Blaza 8.11.2017 20:09Re: Často Liko díky za ta slova! |
|
Z. Vave 8.11.2017 8:14Re: milé dámy, já to trochu odlehčím Život opravdu píše romány. Které je zajímavé číst, ale být jejich aktérem je někdy hodně bolestné. ... A kdo ví, kdyby ty peníze nevyvezl, co by s nimi udělala měna ... je to nekonečný proud možností a otázek. Děkuju Ti za sdílení, Inko. |
|
Z. Inka 8.11.2017 7:37Re: milé dámy, já to trochu odlehčím No, teta byla opravdu stará panna, zapšklá a maminka s ní byla celé dny sama, protože děda jezdil do Prahy a do Nymburka se vracel jen na neděli. Maminka si ji brala v neděli na výlet do Poděbrad, asi ne každou a asi se tím i rozdíraly rány, protože Nymburk je ukázkové maloměsto a rodina patřila k takové té střední třídě, takže ostuda až na půdu. Ptala ses, čím babička zaplatila. No tak to je úsměvné, kdyby to nebylo tak hořké. Po převratu vzal její milenec peníze své a její a odvezl je do Holandska uklidit. No a než stačil své rodině a své milence sdělit čísla účtů, odebral se na onen svět.... V roce 1963 tam moji rodiče a syn toho pána jeli a něco málo se jim do rukou dostalo, zaplatili si dovolenou a každá rodina auto. Podle mne tam zůstalo hodně, odhaduji tak okolo dvou milionů korun. |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 23:11Re: Brečím Ufff, vyznívá divně ta (spolu)vina. Chtěla jsem tím reagovat na Tvá slova "Asi i ze stresu to nakonec ..." Píšeš "asi", tak já jsem nechtěla psát, že je to jejich vina, ale zformulovala jsem to teda prapodivně, omlouvám se. |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 22:45Re: Brečím Vím, je to hrozné. Nepochopili ... možná nemohli překročit vlastní stín, možná nedokázali přijmout svou (spolu)odpovědnost za to, co se stalo, protože tohle se těžko přiznává. Možná to nedokázali přiznat ani sami sobě, možná "jen" Tobě. Ale kdo ví, jak se s tím vlastně sami v sobě srovnali. |
|
Z. Iva 7.11.2017 22:12Re: Brečím Já jsem tu zatracenou školu dodělala, oni nikdy nepochopili, že jsem za to krutě zaplatila :( |
|
Z. Hanča 7.11.2017 20:20Re: hezký den Měla jsem to zrovna tak, opečovávané a milované od rodičů i prarodičů jsme se sestrou byly obě, spíš bych si mohla vzpomenout na chvíle, kdy jsem já rodiče zarmoutila (třeba když jsem se odstěhovala 250 km daleko).... Milá Vave, je dobře, že už můžeš odpustit! |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 19:59Re: Brečím Amen, Abytko. |
|
Z. Asteris 7.11.2017 19:27Re: hezký den Ano, Xerxová to napsala i za mne. Vždycky je mi líto, když to mezi rodiči a dětmi neklape a vlastně to vnitřně nechápu. Moji rodiče byli úžasní a pro mne i sestru by udělali vše, spíš si vyčítám, že jsme jim to nestačily se sestrou "oplatit", bohužel už nežijí...Vavísku, dobře děláš... |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 19:13Re: hezký den Děkuju Ti, Dede. A na ty výpravy, na ty se vážně chystám. :) |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 19:12Re: hezký den Děkuju Ti, Xerxová. Nechtěňátka a/nebo děti, které jsou úúúúplně jiné, než by měly být, bohužel na světě jsou a není jich málo. Já jsem banány taky měla. Ale byly to banány, kvůli kterým, abych je já nevděčná a neposlušná měla, byly přinášeny oběti. Takže asi tak. |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 19:08Re: Je to těžké Tohle člověk nezapomene. Ale na druhou stranu se asi dá těžko věřit, že by ten smích mysleli zle. Spíš to bylo hloupé než zlé, ale rozumím Ti, bolelo to a vlastně bylo jedno, z jakého popudu ten smích či výsměch vycházel. Možná ale stojí za úvahu, proč je ten smích porád v člověku, jako tříska zaražená pod nehtem. |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 19:03Re: milé dámy, já to trochu odlehčím Hořce úsměvná historka, bolavá. Zasáhla mě, Inko. Co se týče babičky, ta malá holčička jistě maminku postrádala, to je smutné. Kdoví, jaká byla osobnost babičky, proč se vdala a měla dítě, když práce pro ni byla vším. Některé ženy nejsou určeny pro mateřství a když se jim přihodí, je to zlé pro všechny zúčastněné. Někdy se naštěstí probudí mateřský cit, ale někdy to nefunguje. Bylo by pro Tvou maminku lepší, kdyby zůstala s babičkou bez citu, nebo pro ni bylo lepší, že byla u sestry dědečka? A čím za to všechno babička zaplatila? ... já věřím, žeza všechno se nakonec nějak platí. Tenhle příběh budu v sobě dlouho zpracovávat a hledat odpovědi, které nemůžu najít. |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 18:48Re: Vave, sakra Ty mi dáváš :-) Děkuju Ti, Petro. |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 18:48Re: To znám... Děkuju Ti, Maw. Odpustit sobě je těžké, ale nemá smysl se něco vyčítat. Zpátky se nedá změnit nic. A jak sama píšeš, lepší pozdě, než nikdy. |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 18:45Re: Vave, díky Milá Alex, potěšila jsi mě. Teprve nějaký čas si čím dál víc uvědomuju, jak strašně svazující je žít s pocitem, že máme co odpouštět. Ale asi to nejde jen odpustit, asi je třeba i ten druhý krok, požádat za odpuštění. Tak to v této době cítím. |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 18:28Re: ach jo, Olčavičko, zkus o tátovi a o všem napsat, jak jsme se o tom kdysi spolu bavily. Je to silný příběh. A vyříkat si to s maminkou budeš muset jen jako já. Ono snažit se přijít na to, proč co kdy říkala a dělala, pochopit to (i když s tím třeba stále nemůžeš a nebudeš souhlasit), je možná účinnější, než kdyby Ti to řekla sama. |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 18:22Re: bože to je těžké Vynadat? To ne, Bedulko. Možná by se ale spíš mělo říkat, že všechno zlé MŮŽE být k něčemu dobré. Nebo že všechno zlé může být jen a jen zlé. V knize na Východ od ráje je úžasná pasáž, kdy se čínští mudrcové po dlouhou dobu zabývají překladem jedné věty z bible. Týká se sice toho, jak zvládat hřích, ale vnímám to tak, že nejde jen o hřích, ale o přístup ke všemu, co se nýs týká a dotýká. Dostupné překlady říkaly "ty nad ním (hříchem) panovati budeš" nebo "ty nad ním panuj". Ale mudrcové zjistili, že v hebrejštině je použito slovo timšel, můžeš. Můžeš panovati nad hříchem. Timšel. Můžeš. Člověče, můžeš to, co se Ti děje, přijímat různě. Nemůžeš často změnit to, co se děje, co se stalo. To může být hodně zlé a kruté. Ale můžeš to různě zpracovat. Není to ale nic jednoduchého, samozřejmého a snadného a často to hodně bolí. A někdy se (mi) to sakra nedaří. |
|
A. Bytová 7.11.2017 18:12Re: Brečím Odpuštění je vysvobození. A osvobození sebe sama a úleva převeliká. |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 18:02Re: hodně... Děkuju Ti, Jitur. O tomhle se těžko píše i proto, že lidi vlastně nevědí, o čem je řeč, nebo to naopak vědí bohužel až moc dobře. |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 18:00Re: Brečím ...prostě odpustit. A požádat za odpuštění, i když máš pocit, že se provinili hlavně oni. Je to těžké, i když to děláš jen v duchu. |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 17:51Re: Velmi, velmi těžké téma Milá Ygo, rozesmála jsi mě i silně dojala. Protože tohle muselo tehdy i hodně dlouho potom dost bolet. Bez ironie. |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 17:50Re: Milá Vave Děkuju Ti, milá zano. :) To, že o tom dokážu mluvit, je nepochybně součást hojivého procesu. :) |
|
|
Z. Iva 7.11.2017 17:49Brečím tu jak želva. Už je to přes třicet let, kdy jsem naše asi zklamala, protože jsem "se musela vdávat", asi jako každá druhá v té době. Nedodělaná škola (poslední ročník VŠ) a místo toho, aby mi nějak pomohli, abych tu školu mohla dodělat, tak z jejich strany padla silná slova, která nešla vzít zpět... Asi i ze stresu to nakonec s mimčem nedopadlo dobře. A zůstalo to mezi námi a už si to nikdy nevyříkáme a neodpustíme, možná až tam někde. Myslela jsem si, že jsem se s tím vyrovnala, ale po mámině smrti se to znovu otevřelo a nevím, co s tím... |
|
T. Zana 7.11.2017 16:13Milá Vave moc ti přeju, aby ti zahrada a všechno to nové, do čeho jsi se pustila, zahojily šrámy na duši! |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 15:59Re: Často Děkuju, Liko. ... a s tou záměnou je to přesně tak. Odpouštění je očistný proces ... který je ale třeba čas od času zopakovat. |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 15:57Re: Tak nějak nevím, Ano, Dalmíčku, Tvé srovnání je drsné. Máš těžké povolání a to posouvá měřítka někam jinam. Přesto si myslím, že zranění duše žijících lidí není nic malého. Zlobit se? Ale článek se jmenuje Odpouštění ... :) |
|
Z. Yga 7.11.2017 15:53Velmi, velmi těžké téma Přemýšlím nad ním od rána a pořád si nejsem jistá ... nebo jsem si jistá. Jsou věci, které nemůžu odpustit, protože jsou neodpustitelné. Nemůžu odpustit týrání zvířat, nemůžu odpustit devastaci naší Země, nemůžu odpustit nelidskosti válek a nemůžu odpustit mrzačení nevinných ať už na těle nebo duchu! Naštěstí naše domácí rodinné křivdy byly tak malého významu (i když v okamžiku jejich konání se mi to tak nezdálo), že trápit se jimi mi opravdu nestojí za to. Ale pro jistotu - Mami, už dávno jsem ti odpustila, že jsi mi tenkrát z toho Brna nic nedovezla, i když holkám jsi toho nakoupila hromady. Já už vím, že to nebylo proto, že bys na mne zapomněla, ale proto, že jsi věděla, že to po nich stejnak zdědím (;o)). |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 15:48Re: bože to je těžké Vrátím se k tomu příští týden, nevešlo se všechno a určitě to chce pokračovat, cítím to tak. |
|
|
Z. Vave 7.11.2017 15:46Re: Tak neviem, Milá Verenko, je moc dobře, že vůbec nevíš, o čem mluvím. Moc Ti to přeju. To totiž vůbec není o tom, že jsem musela uklízet nebo že jsem nedostala peníze na kino či časopis. |
