Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
105 PLUS: Očištění
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Z. Jitur 27.11.2017 13:00je to tak... ...strašně těžké téma, článek jsem dočetla a hrnou se mi do očí slzy. |
|
Š. Matyášová 22.11.2017 6:53Re: Ach Vave, Ivo,to není jen tak,odpustit.... a ty to víš...i odpouštění musí dozrát... |
|
Z. Nítkovská 21.11.2017 21:21Odpuštění Odpuštění je jedno z těch nejobtížnějších rozhodnutí v lidském životě, je však osvobozující - a to pro obě strany. Vave, skláním se před tvou niternou silou, která tě k odpuštění dovedla. |
|
Z. Vave 21.11.2017 19:37Děkuju vám všem, moji milí. Vážím si vašich slov, která mi dala útěchu a povzbuzení. Děkuju moc. Dnes jsem opět vyslechla jeden příběh ženy, která nedostala od své mámy lásku. Nedokáže o tom dodnes mluvit, tak ji to bolí, tak se za to stydí, tak se cítí provinile, i když rozum jí říká, že to není její vina. Proto by se asi o těch neláskách matek mělo mluvit a psát. Aby ti (a hlavně ty), kterých se to týká, viděli/y, že se to tak stává a že opravdu není jejich vina. Někdy je opravdu hrozně těžké se od vlivu matky oprostit, přestat se jí bát, přestat se bát zpochybňování sebe i všeho, co uděláme. Nedávno jsem četla větu, kterou autorka řekla své matce: Mami, jsem tvá dcera, ale už dávno nejsem tvé dítě. Tohle je asi to nejdůležitější, co by měl člověk svým dětem v určitém věku dát na vědomí a co by děti samy měly v určitém věku přijmout. Ale to je možné jen tehdy, když vztahy v rodině nejsou patalogické, kdy jsou rovné a láskyplné. |
|
M. Crossette 21.11.2017 17:32Re: Maw - úžasný článek včera ! Jsi obdivuhodná, nejen, že sji to ušla, ale že jsi to nevzdala. Já bych na takovouhle tůru potřebovala snad týden a přespání v poctivé posteli :) Posílám pohlazení Feri! |
|
|
M. Crossette 21.11.2017 17:29Ach milá Vave take mě po přečtení tvého dojemného článku až bolí u srdce. Ne, neumím se vžít do toho, cos dlouhá léta prožívala. Je mi to nesmírně líto, ta léta rodičovské lásky, o která jsi byla ošizena a která jsou pro rozvoj každého dítěte tak důležitá. Dalmi přesně napsala, že "neexistuje fyzické týrání bez toho, aby to nezasáhlo nitro toho člověka". Ale tvůj současný život, taková, jaká jsi, lásku a radost, kterou kolem sebe rozdáváš a to konečné odpuštění (za tvé utrpení) - to vše ukazuje na tvoji ohromnou dušení sílu, s kterou jsi všchny ústrky a bolesti (tělesné i dušení)dokázala překonat a "nevzdat se". Moc a moc ti přeji, aby sis teď už navždy užívala svůj dlouho hledaný a konečně nalezený klid v duši. |
|
Z. Hanča 21.11.2017 17:06Milá Vave, dojala jsi mě až k slzám tím krásným posledním slovem - maminko! Myslím, že ona tam někde nahoře ho slyší. Měla jsi to v životě zatraceně těžké a je dobře, že nepotřebné závaží necháváš vedle cesty a dál už jdeš bez přítěže. |
|
Z. Maw 21.11.2017 17:03mila Vave, nemela.jsi to lehke, ani dnesni cteni nebylo lehke... presto jsi pro maminku nakonec zaridila kneze i odpusteni - pres celou tu minulost jsi ji to neoplatila, ale s laskou ji pomohla odejit. Nekdy je to opravdu tezke a verim, ze v takovem.to pripade obzvlast.... |
|
Z. Iva 21.11.2017 15:51Ach Vave, sedím tu a brečím. Já jsem ještě odpustit nedokázala... |
|
E. Šusová 21.11.2017 15:43Re: Je těžké JÁ BYCH VRAŽDILA. Píšu to schválně velkejma písmenama, protože mě vždycky popadne velkej vztek. Co za šmejda si troufne na malý bezbraný stvoření, na velkýho člověka nestačí, tak se vyžívá tady, to je fakt hrdinství. Sekala bych to sekáčkem na kousky. tupým sekáčkem. pardon, pardon, ale jestli něco nesnáším, tak tohle je jedna z věcí, týrání v jakýkoliv podobě. a jdu, nebo se rozohním natolik, že mě tady vypnou a nebudu se divit. |
|
|
E. Šusová 21.11.2017 15:38Vave sakra, sakra, sakra To je....... no. Moc si vážím toho, že jsem nikdy nemusela řešit takhle těžké věci, břemena. (tátu jsem jako samorost od malička neřešila a s mámou se "nazlobila" tak nějak běžně) Ale nevím proč moc dobře se do toho dovedu vcítit a vím, jak člověku přibližně je a jak ho to dusí. Jsi hodně moc statečná. Hned několikrát. Jednak proto, že jsi to ustála. Ne každý to dokáže, někoho to semele a změní v někoho, kým by vlastně ani nechtěl být. Druhak proto, že skutečně dokážeš odpustit, pochopit a nezlobit se. A Treťjak proto, že o tom takhle veřejně a moc krásně píšeš, to je opravdu výkon. A opravdu není vůbec nic co by si člověk měl klást za vinu, nebo nad něčím přemýšlet. Víš proč? protože tys nebyla ten, kdo tu cestu takhle nastavil, tys jen po ní musela jít. Moc Ti přeju, aby se ti po tý nový cestě šlo s lehkostí v duši a aby sis ji užívala, statečná Vave. |
|
Z. Matylda 21.11.2017 15:35Je to těžké, ale viditelně ses už vydala správným směrem. |
|
T. Zana 21.11.2017 15:27Milá Vave Z duše ti přeju, že přišlo vyrovnání, porozumění, úleva. Měla jsem štěstí, tohle osobně jsem nikdy nezakusila. Ale vím, jak to vypadá, viděla jsem to zblízka u svojí kamarádky a nechápala. Mimochodem ona to byla, kdo ze tří dětí se o mámu staral, když zestárla a přestala být soběstačná. Kdo zařizoval pohřeb. Kdo nakonec nic nezdědil. Myslím, že mámě uvěřila, že je taková. |
|
|
Z. Verenka 21.11.2017 13:05plačem a plačem.Nevidím na klávesnicu. Je to pre mňa nepochopiteľné,ako to môže jedna mama urobiť svojej krvi,svojmu decku,ako? Vave,ako si to vydržala a nezbláznila sa? To bolo úžasné šťastie,že som sa narodila našim/aj ked v puberte som si opakovane myslela,že nie som ich-keďže ma nepúšťali na čaje o piatej.. to už len boli problemy!! Vave si veľká charakterom i silou,že si dokázala odpustiť a povedať maminka.. |
|
|
Z. Lika 21.11.2017 13:03Re: Je těžké Ano, to jsou ty kruhy dětského pekla, mrzačení na všech frontách. Kéž jich ubývá. |
|
Z. Dalmi 21.11.2017 12:53Re: Je těžké Ono je vůbec těžké o tom psát, nevidět na sebe navzájem apod. Ano, jsem zvyklá na tvrdé a hrozné zážitky a nijak nezpochybňuji psychické strádání. Možná jsem měla ještě dopsat, že ty týrané děti jsou navíc i duševně mrzačeny, protože bití a hladovění je jen vystupňované týrání, které začíná těmi výčitkami, vyhrožováním, vydíráním. Tím si projdou taky. A tyto děti přesto v nemocnici volají po mámě, protože je to pro ně nejbližší osoba. Odejdou domů a vrátí se s dalšími modřinami, zlomeninami, s dalšími šrámy na duši. Pak konečně jedná sociálka a řešením je dětský domov!! Už se v tom nechci vrtat, jen nechci vypadat jako bych zpochybňovala psychický stav člověka. Rány na duši bolí hodně. Někdo má oboje. Protože neexistuje fyzické týrání bez toho, aby to nezasáhlo nitro toho člověka. Ta zlomená žebra, lebka, končetiny, to je prostě ještě navíc. |
|
|
Z. Lída 21.11.2017 10:31Co napsat.. sedím tu, v očích pálí slzy, v duši mám úzkost. Vave, jsi nesmírně silná a statečná žena. Proto jsi dokázala odpustit téměř neodpustitelné. A to odpuštění osvobodilo Tvoji duši. Tak ať už je jen líp! |
|
|
O. Joklová 21.11.2017 10:24prostě nemůžu odepsat, příliš to bolí, i když je vlastně (skoro) všechno jinak Vavísku, moc ti přeju, žes to závaží pustila |
|
|
Z. Lika 21.11.2017 10:04Je těžké když se to v rodině nějak nevede, připustit si a uznat, že se navzájem nepředěláme. A nenutit se do toho. A zároveň dokázat to pustit, nelitovat, od určitého bodu neočekávat, přijmout, žít svůj život, ne život rodičů, ale i v opačném gardu - rodiče aby nežili jen život dětí. Souhlasím s Dalmi, že děti mají základní štěstí, když je rodiče nezabijí nebo nezmrzačí. Je k tomu často blíž, než si myslíme. Tím nijak nezlehčuji duševní týrání, to je taky značná, často rafinovaná chuťovka, která otráví leckterou studnu. Je pak radost, když se studna pročistí - pramen u dna "zabere" a vyplaví nánosy přes rantl. Pak se žije konečně lépe. Velmi osobní článek, nepochybně zarezonuje u spousty čtenářů. |
|
Z. Inka 21.11.2017 9:15těžko se to čte natož na to reagovat. Moje maminka jako dítě psychicky trpěla a poznamenalo ji to na celý život. A i když své matce asi odpustila, stejně ji to poznamenalo a dnes, kdy pomalu ta psychika odchází, je to vidět. Ale protože jsme se sestrou dvě, můžeme se podělit i o to špatné, co s postupujícím čase stoupá ode dna. |
|
Z. Olčava 21.11.2017 9:13Vave chtěla jsem toho tolik napsat a nejde to, pláču... |
|
|
Š. Matyášová 21.11.2017 9:10Re: Milá Vave tu soudržnost Ege, tu Ti přávidím i závidím..já jedináček..... |
|
|
Š. Matyášová 21.11.2017 9:09opouštění-odpouštění Odpustit to, čím se na Tobě podepsala..Vaví, to stálo hodně sil a hodně to bolelo a ještě to občas zabolí...všechny ty nástrahy a překážky jsi překonala, osvobodila jsi se dávno,ale tím odpuštěním, jsi pustila i to závaží, co jsi stále držela v ruce a nevěděla,jak s ním naložit, příliš k Tobě patřilo...dokázala jsi ho odhodit, už se pro něj nikdy nevrátíš, teď se Ti půjde lehčeji a s úsměvem, se zahojenou dušičkou,co rozkvete a vydá nádhernou vůni....navzdory osudu,navzdory všemu, co Tě dusilo...a nebude to chvilková vůně...a bude cítit všude i maminka ji ucítí .... |
|
Z. Yga 21.11.2017 8:57Milá Vave Dneska se mi těžko reaguje, proto že já měla to štěstí, že jsem měla a mám milující rodinu. I když jsme vždycky nebyly výlupky cností (tím myslím nás tři holky z řádku), naši nás vždy chválili a námi se chlubili. A se sestrami máme stále krásný vztah - a teď, co jsme sirotky, jsme ještě semknutější - i to je dědictví našich rodičů. A přesto tě trošku chápu - psychické deptání jsem zažila ve škole a vím, jak dokáže člověka poznamenat na celý život. Já ji už dávno odpustila - leč nezapomněla - a její důsledky jsou stále se mnou. |
|
L. Blaza 21.11.2017 8:25Nějak nejsem schopná reagovat, i když bych chtěla. Mám málo slov. |
|
D. Ruščáková 21.11.2017 7:06Vave, chce se mi napsat jen... Amen. Myslím, že jsi už ke světlu vykročila, žes to zvládla svými prostředky a nacházíš cestu i tam, kde bys možná kdysi jako mladá žena couvla. Jsi silná a překonala jsi svůj stín. Přeju ti, aby sis novou část své životní cesty užila ve štěstí a bez výčitek. Ono tě bude pořád něco zlobit, ale s tím vnitřním smířením bys měla v novém prostředí rozkvést jako kytka na jaře:)) |
|
Z. Xerxová 21.11.2017 6:52hezký den hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) ... Těžko se mi na to hledají slova... Vavís, je dobře, že zase dokážeš napsat slůvko maminka. |
