V. Heidlerová 2.5.2014 7:07

Rusifikace a bolševizace

Podobné příběhy jsem zažila v r. 1976 v Leningradě a Moskvě. Jsem přesvědčená, že tento stav  trvá, jen velká města se modernizovala, venkov žije v bídě. A to všechno díky bolševikům a Velkorusům. A kolik jejich vlastností jsme převzali my, kdysi kulturní a pracovitý národ? Hořké plody sbíráme dosud. Zaplať pánbůh, že jsme v NATO.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Michal 2.5.2014 6:43

Re: Idaho, 1992

Asi v té době jsem se setkal se skupinou mládeže (Denver, Co). Mířili na Ukrajinu,měli pár týdnů pracovat v nějaké sirotčinci. Měli podobný dojem - všechno primitivní, samý šok - třeba že prádlo z veřejné prádelny je hotové až druhý den, a ne za hodinu,nebo kolik stojí Coca Cola v hospodě.

Po návratu jsem je potkal znovu, jejich pocit by se dal popsat přibližně tak, že jsou konečně zpátky v normálních poměrech - chudých, občas divných, trochu vybydlených, ale celkem normálních. Nejspíš tam zažili kulturní šoky poněkud jiné kategorie.

Všechno je relativní.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

I. Teren 2.5.2014 2:01

Idaho, 1992

V tom case sa nasa firma uchadzala o zakazku v CSFR, myslim ze v Teplicich. Sefovia tam isli na nakiolko dni. Vratili sa naspat v presvedceni, ze nastivili primitivnu krajinu, obyvanu divochmi. Uradom, za rehotu kolegov kolovala rolka nie prilis kvalitneho toaletneho papiera, ktory tam ti burani pouzivaju. Ich historky neboli tak divoke, ako autorkine. Zrejme sa to pocas 3 rokoch po "revolucii" cosi zlepssilo. ))

• reagovat
• nahlásit příspěvek