26.6.2024 | Svátek má Adriana


Diskuse k článku

SVĚT: Stopy budoucnosti

Jistě nepochybujete o tom, že by moje fantazie stačila na to, abych si vymyslel scénář budoucnosti ať již podle Julese Verna nebo podle Aldouse Huxleyho. Neudělám to, protože se mi zdá neseriozní předpovídat nepředpověditelné. A tak vám neprozradím, kolik občanů a jaký HDP bude mít v roce 2041 Česko, ani jestli bude existovat Evropská komise a jestli ji povede Jean-Claude Juncker. I když to poslední se zdá být podle zkušeností s tímto politikem velmi pravděpodobné.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
M. Baloun 30.4.2016 12:09

Re: Pan Robejšek je přemýšlivý

filozof je filozof a politik je politik. Každý z nich má svoje místo a svoji důležitost. Je to jako kdybyste řekl: ten Mike Tyson je skvělej bojovník, pošleme ho na olympiádu jako zápasníka.

P. Lenc 30.4.2016 10:20

Re:

Ano, zní to naivně, ale bylo by to krásné.Ale občas se zasnít....

L. Popovský 30.4.2016 9:33

Já tak skeptický k našim lidem nejsem. Věřím, že pokud by se našel politik pana Robejška, tak by měl šanci. Podle mě mluví srozumitelně a po nepopulistické politice je poptávka. Pan Robejšek však jasně deklaroval, že jeho baví to, co dělá - přemýšlet o problémech.

Také si myslím, že vrcholné politické funkce člověka semelou. Není rozhodně normální to zvládat dlouhodobě. Jediná cesta, jak se zbavit všech těch kariérních politiků, kterým jde jen o jejich profit, kterou vidím, je omezit jim počet volebních období max. na 2. Ano zní to naivně...

L. Popovský 30.4.2016 9:07

Dobrý den, pane Machotko. Mě se příspěvek líbí svojí komplexností (kterou jste mi právě vyvrátil) a srozumitelností. Vidím to podobně jako pan Robejšek, ale nedokážu to popsat na této úrovni. Bylo by fajn, pokud bychom jeli stále "do kopce" (ne za každou cenu), ale žádné hory nerostou do nebe. Budoucnost vidím ve zjednodušování legislativy, byrokracie, zeštíhlování státu, snižování daňové zátěže, vyrovnaném hospodaření státu atd. Prostě v naprostém opaku toho, co se dnes děje. Je čas zařadit zpátečku, řítíme se špatným směrem.

I. Schlägel 30.4.2016 9:06

Pan Robejšek je přemýšlivý

a vzdělaný člověk. Vážím si ho za jeho přímé názory neobalené předivem politické korektnosti. Rád bych ho viděl v politice, nicméně v té české by se neuplatnil. Pro většinu národa hovoří příliš nesrozumitelným a málo populistickým jazykem. Co se týká vizí a jejich plnění v podobě lidské honbě za čímkoliv, existuje jedna přiměřená, k okolí šetrná varianta s názvem "Cesta je cíl."

J. Machotka 30.4.2016 8:46

Re:

Předpokládám, že většina z nich autora tak po dvou minutách neposlouchala, ale určitě mu na konci zatleskali. Mě by spíš zajímalo, čím se Vám tento článek až tak moc líbí?

Autor definuje eficienci (nikoliv efektivitu) jako "snahu optimalizovat všechny procesy s cílem úspory nákladů" a bez pochyby má pravdu v tom, že se tím snižuje schopnost "absorbovat šoky" - asi jako když ušetříte na pojištění. Na druhou stranu, optimalizace procesů je už řadou analytiků považována tak trochu za předloňský sníh - dnešními trendy jsou agilita (schopnost reagovat na nové podmínky) a využití dat ("data jsou v digitálním věku nová hotovost"). Trochu mě překvapuje, že tato témata zůstala v takovéto přednášce opomenuta.

Problémem eficience - tak jak ji definuje autor - je snižování kvality. Na toto téma, tj. vztah objemu prací, času, peněz a kvality např. Beck, Fowler: Planning Extreme Programming. A z domácích problémů např. zákon o veřejných zakázkách, který definuje nejnižší cenu (při zachování obsahu a času) jako kritérium pro stanovení nejvýhodnější nabídky.

Souhlasím i s tím, že značným problémem řady firem je kvartální ohlašování výsledků (často vynucované investory, zejm. je-li firma obchodována na burze). Zde však nejsou jedinou přičinou jen náklady, ale i příjmy, resp. exponenciální stanovování hospodářských výsledků (cíl na nový rok musí být vždy, zpravidla alespoň o 10 procent, vyšší), což je přístup ignorující Paretovo pravidlo. Na jedné konferenci o inovacích prohlásíl jeden z diskutujících, že "největším nepřítelem pro inovace je hospodářský výsledek na příští kvartál - to, že musíš".

Pro národní ekonomiku pak totéž v bledě modrém představuje obsese sledování HDP, která vede ke vnímání, že "více je spíše lépe než méně". Měření progresu je jistě důležité, možná by ale stálo za to hledat i jiné metriky, které budou brát v potaz i další kritéria, jako je např. kvalita života - viz např. Genuine progress indicator či Gross National Wellness.

V. Vaclavik 30.4.2016 6:40

Jake reseni?

Zadne reseni nevidim, jen prani ('tvrda prace, zadna zabava...').

Reseni znamena nejaky postup, jak dojit ke kyzenemu cili. Znamena vice, nez jen vytycit cil, znamena vytycit trasu a zpusob, jakym se po ni k tomu cili (cilum) bude postupovat. A to tu nikde nevidim.

Pral bych si videt do dusi tech manazeru E&Y, kdyz toto museli poslouchat. Nejspis by tam ale nic nebylo, jen tma, asi jako kdyz lide dusevne spi.

L. Popovský 30.4.2016 6:03

Skvělé napsáno a 100 % s Vámi pane Robejšku souhlasím. Máte můj obdiv. Zajímala by mě reakce posluchačů...

J. Kovaříček 30.4.2016 4:56

O čom to je?

Schází tu především podstatná a nejdůležitější otázka: Co je podstatou lidského i společenského života? Odpověď na ni našel už před 2,500 léty jistý Gautama Sidharta, známý jako Buddha. Jak málo lidí ale dnes jeho učední zná!

Ve společnosti převládá cíl honby za penězi, mít větší plat i dům, drahé předměty. Když toho ale lidé dosáhnou tak zpravidla neumí s penězi zacházet a jen je marní a utrácejí za zbytečnosti. Ti co mají hodně peněz, spokojeni nejsou a chtějí moc. Pokud se jim povede dosáhnout velké společenské moci tak se z toho zpravidla zblázní. Však jen se rozhlédněte kolem sebe.

Moderní západní společnost vykazuje známky kulturního i mravního rozkladu.Násilí se stalo zábavou, v umění se prosazují šoky a skandály, vzývá se kult ošklivosti - v oblečení, v hudbě, v denodenním životě. A tohle vše je předzvěstí nezastavitelného zániku. Jen nevím kdy se tak stane, ten proces rozpadu se však neustále zrychluje. Tak děje se ve společnosti. Jako jednotlivec mohu však fungovat jinak, mohu žít kultivovaně, mravně, tedy smysluplně, jak jen mi možnosti dovolí. V tom je naděje.

J. Sinnreich 30.4.2016 1:05

Zakony thermodynamiky

Ve spolecnosti zrejme bude platit ten treti zakon: energie vesmiru je konatantni a entropie neustale vzrusta, coz vede k tepelne smrti.