J. Krejčí 3.12.2015 7:41

Při zpětném phledu

si vybavuji tehdejší atmosféru ve společnosti, nervozitu soudruhů, naděje ostatních i naivitu nás mladých - bylo mi 28 let. Zklamání a vztek by se snášel líp, kdybychom tušili že bratrská pomoc bude jedním z posledních hřebů do rakve SSSR. Odkopal se a to se mu stalo osudným a já si říkám, že to trauma normalizace nebylo zbytečné, když mělo za následek konec říše zla. Na člámky pana Svitáka si matně vzpomínám, v Literárních novinách, později Listech jsme se utvrzovali v přesvědčení, že vedoucí úloha KSČ je tou prapříčinou všech potíží růstu. Ukazuje se, že jedna generace je málo na nápravu dědictví reálsocializmu. Rozbouřený svět k tomu také nepřispívá.

• reagovat
• nahlásit příspěvek