Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

pozoruhodná osobnost I. Svitáka

Byla pozoruhodná i tím proti čemu často brojite, kousal ruku, která ho krmila _ viz Magoruv zápisník str. 467, vydal Torst, Praha 1997 _ cituji _ ačkoli jsem si svůj osmiletý žalář odseděl jen v Kalifornské státní universitě a ne v ostravských dolech _

Zajímavý popis a vidění světa v posledních 50ti létech

Zajímavý popis a vidění světa v posledních 50ti létech. Největším ohrožením civilizované společnosti euro-atlantického typu jsou radikálové z leva - i prava. Velkým novým nebezpečím jsou " pachatelé dobra ". Ti posouvají naši civilizaci k sebezničení.................

Ano. Zvlášť asketičtí radikálové jsou nebezpeční.

Když nekouří, nepije, ženské neprohání ale stále jen studuje a píše nebo řeční, pak prolije potoky krve, dostane-li moc.

Jo, a to dělnicko-rolnická vláda se nekonala ne kvůli odporu veřejnosti, na ten tu byly tanky. Nekonala se proto, protože ji president Svoboda, hrdina Sovětského svazu, odmítl jmenovat.  A ti, kdo v ní chtěli být, se rychle dostali v domácím aparátčickém prostředí do značné isolace. A proto dostal šanci Husák, který pak dvacet let mezi krajními křídly lavíroval a tlumil snahy o radikalisaci. Když se vnitřní levici konečně podařilo Husáka odstavit, ihned odstavili celé "pravé" křídlo a své vítězství oslavili vydáním stokoruny s Gottwaldem. Ale byli to už příliš staří dědci, než aby dokázali něco jiného. A vnitrostranická oposice proti nim posléze vedla k fingovanému masakru na Národní třídě a pádu režimu.

Při zpětném phledu

si vybavuji tehdejší atmosféru ve společnosti, nervozitu soudruhů, naděje ostatních i naivitu nás mladých - bylo mi 28 let. Zklamání a vztek by se snášel líp, kdybychom tušili že bratrská pomoc bude jedním z posledních hřebů do rakve SSSR. Odkopal se a to se mu stalo osudným a já si říkám, že to trauma normalizace nebylo zbytečné, když mělo za následek konec říše zla. Na člámky pana Svitáka si matně vzpomínám, v Literárních novinách, později Listech jsme se utvrzovali v přesvědčení, že vedoucí úloha KSČ je tou prapříčinou všech potíží růstu. Ukazuje se, že jedna generace je málo na nápravu dědictví reálsocializmu. Rozbouřený svět k tomu také nepřispívá.