Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Volby jsou dnes jedinou možností občanů k výběru programu politických stran. Jak si ale mají občané vybrat, jsou-li masírováni celoročně ve všech pádech skloňovanými programy parlamentních stran, které si to mohou díky finančnímu zabezpečení dovolit a každá vlna nevole nakonec opadne, jako každá emoce, není-li okamžitě vybita a defenestrace se jaksi nenosí? A ještě jednu připomínku mám - do pozlátka se dá zabalit každé svinstvo, které se naivním hlupákům dá předhodit ke strávení! Proto jsem na každé lákavě zabalené zboží opatrná.

Neexistuje žádný trvalý společenský řád, pokud není založen na spravedlnosti. A tím míním spravedlnost v soutěžení na poli schopností duševních i tělesných při zachování rovných podmínek bez jakékoli diskriminace. Ti první rytíři byli rytíři ducha a schopností. Následná dědičnost jejich titulů degradovala vyjímečnost osobností, honosících se tímto titulem, na parazitování neschopných. Mojí snahou je zamezení takového parazitování podporou programu přímé demokracie, možnosti odvolání politiků i mimo volební období, jejich osobní hmotná odpovědnost za hodpodářské výsledky jejich politických rozhodování. Pokud se toho dožiju a tento program se stane skutečností, pak bude jedno, kdo a jak se bude jmenovat ten, který bude představitelem této země, protože její lidé si o sobě budou rozhodovat hlavně sami.

Komunistická myšlenka je deviantní a k tomu kupodivu jsou schopni dospět i komunisté a já jsem se tím docela bavila i za totality, kdy jsem "se sevřenou" jako vítěz skončila v debatách o tom, že komunizmus je proti přírodě a pak se nadšeně divila, že mám vlastně štěstí, že mě nezavřeli. Nezavřeli.

Nebyla jsem nikdy přítelem cenzury a i chápu, že ty debilní telenovely a "vyvolení" mají své diváky, kterým je nelze brát. Bohužel tyto diváky jsme si vyrobili ve školách díky nekompetentním učitelům, kteří opět vyrobili neosvícené rodiče dalších diváků atd., atd. A to posmívané vlastenčení má stále platné jádro. Je zajímavé, že proslulá multinárodní Amerika dodnes nestrávila soužití černochů a bělochů. Jejich kulturní odlišnosti je dělí spolehlivěji, než betonová zeď. Můžeme si naivně donekonečna vtloukat, že přistěhovalci se integrují do společnosti, ale historie nám ukáže, že budou vždy jen naši hosté a pokud se jako hosté nebudou chovat, vzájemně si to nandáme, až se budeme divit.

Váš pohled na vyznávání "prostředků, jež světí účel" je sice opodstatněný, ovšem do spravedlivosti ve vzájemných lidských vztazích má daleko. Máme-li se sami mezi sebou vůbec snést, musíme se naučit pojmenovat věci pravými jmény, musíme pojmenovat podlost, zlodějnu, příživnictví, korupci. Přestože jsou to lidské vlastnosti, většina je na ně citlivá, mají-li je jiní a je-li jimi ta většina ohrožená. Nechceme-li žít v neustálém strachu o své majetky, práci, život, zdraví, musíme nastavit pravidla, která budou pravidly většiny a která budou hlavně jednoduchá. Obludná kvanta zákonů a vyhlášek přesáhla chápání většiny občanů a udělala z nich nevolníky advokátů, úředníků a politiků. Přitom prastaré desatero, které předali dávní bohové-mimozemšťané lidské generaci je jednoduchou normou a rozumí jí každý. A čest? Nebudeme-li prosazovat čestné klání, k čemu tedy budou zákony? Proč se dopovaní sportovci diskvalifikují? Volby jsou dnes jedinou možností občanů k výběru