16.6.2024 | Svátek má Zbyněk


Diskuse k článku

SVĚT: Divide et impera

Dokonce i moji nejvěrnější čtenáři si po včerejšku stěžují, že ta série článků začíná být depresivní a že je čas obrátit myšlenky k něčemu konstruktivnějšímu. To je pravda, jdeme tedy na to. A jako vždycky bych čerpal poučení z historie.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
V. Kučer 5.2.2022 15:02

Výměnu císařů si prostý lid ani nevšiml, daně museli platit pořád. Rozvrat státu způsobila spíš pandemie.

T. Kohout 5.2.2022 10:02

"To ovšem znamená mezi těmi lidmi velmi pečlivě rozlišovat a nejsem si jist, zda se do toho našemu státu chce."

To by ale bylo mocného pokřiku na téma "diskriminace" a byla živná půda pro rejdy neziskovek a právníků všeho druhu. Od nejnižších po nejvyšší.

P. Brecík 5.2.2022 10:06

ANO, ANO, ANO. Ono se naší vládě nechce ani rozlišovat mezi cig - nepřispůsobivými. Naopak máme asi i stovku "neziskovek", které z jejihc podpory slušně vegetují.8-o

L. David 5.2.2022 9:52

Je pozdě!

Většina západoevropských zemí, které se až do nynějška intenzivně nebránily přílivu migrantů je už nadobro ztracena!!

Tu svoloč, vyznávající satanský islám, už nikdo nevyžene!! Až se za další jednu až dvě generace ta svoloč namnoží, pak spolu se dále přitékajícími migranty porazí a zničí hedónstvím a zbabělostí prosáknuté Evropany!!

Žádná čest jejich památce!!!!

B. Jedlička 6.2.2022 12:23

!!!!!!

Z. Klouček 5.2.2022 9:44

Římské občanství (ne vždy bylo plnohodnotné) byl soubor mnoha práv a povinností člověka, které mělo vysokou hodnotu, takže o něj mnozí stáli a byli pro jeho získání ochotni leccos obětovat. Jeho získáním se začali výrazně odlišovat od "neobčanů". Dnes máme (tedy deklarovaná či jen někde a ne všechna či naopak hypertrofovaná) univerzální lidská práva bez odpovídajících povinností), což se s principem občanství příliš neslučuje. Člověk vlastně pro to, aby získal důležitá práva toho typu, která Řím poskytoval jen svým občanům, dnes nemusí udělat nic, v podstatě jen zdržovat se (bez ohledu na to, zda legálně či nelegálně) na území některého státu (obecně a nepřesně řečeno) euroatlantické civilizace. To je zřejmě jeden z hlavních hnacích motorů migrace. Lidská přirozenost je taková, že si nevážíme toho, co jsme dostali darem, pro co jsme nemuseli nic obětovat a zasloužit si to. Význam občanství (a tím vlastně i státu) je tak devalvován. Mně se to nelíbí, ale asi je to jeden ze znaků nové doby, kdy se nehraje se starými kartami, ale karty jsou rozdávány znovu.

J. Janotová 5.2.2022 10:56

Ono se to "římské občanství" týkalo (v%) daleko menšího počtu lidí žijících na území římské říše, než "občanství" v dnešním slova smyslu. Jednalo se spíš o "šlechtu "nebo "elitu" v dnešním chápání. A v tom je jádro pudla. Domnívám se, že toto nelze srovnávat.

Asi by šlo zavést něco jako kategorii "neplnoprávných". Vidím ale spíše hodně veelká negativa , pokud by takových lidí bylo na daném území větší % z celkového počtu obyvatel. :-/

P. Hák 5.2.2022 8:24

Je tu pár "ale".

Za prvé "bolestivý výprask", který dostaly kmeny odporující římské moci, se dost často rovnal genocidě. My tohle udělat nemůžeme, pokud tedy chceme zůstat sami sebou. Řím byla brutální diktatura, i když s nátěrem republiky a i když okolní státy nebyly lepší, jen méně efektivní. My samozřejmě můžeme odhodit tvář demokratů, ale to zas má jiná rizika. Včetně zákazu publikování pro kritické autory, třeba pana Kechlibara.

Za druhé Řím byl v úsilí expandovat víceméně jednotný. Armáda byla strašlivě drahá (jen toho železa!) a bez neustálých vítězství v dobyvačných válkách spojených s přílivem otroků nastal ekonomický problém. Když se expanze Říma zastavila, nastal počátek konce. Je otázkou, zda Řím narazil na meze růstu (geografické aj.) nebo šlo o vnitřní krizi, "uvítězení se k smrti"; podle mého spíš to druhé, tak dlouho trvající stát se prostě musel uvnitř měnit. V době expanze ale zásadní jednota byla. My vedeme zatím studenou občanskou válku, v moderním "Římě" (USA) přerůstající zvolna do války horké. Současný pokus o stupňování napětí proti vnějšímu nepříteli může být pokusem upevnit jednotu společnosti, ale zároveň je kampaň vedena (aspoň u nás) proti významné části společnosti, což obvykle moc nefunguje.

Za třetí pan Kechlibar popisuje mechanismus integrace, ale pomíjí její CÍL. Systém "divide et impera" uplatnili jako první progresivisté, kteří mj. postavili mladé proti starým a ženy proti mužům, To "říši" oslabuje zevnitř. Opět neexistuje jednota, kdo jsme ti "my", jejichž hodnoty by měli přicházející muslimové přijmout. Konzervativci? Těžko, to je nereálné. Progresivisté s jejich cenzurou a cancel culture? Přicházející nejsou integrováni s cílem společnost upevnit, ale dováženi jako opora těch, co chtějí systém rozbít.

Za čtvrté je třeba se otázat s biologem Karlem Komárkem, poukazujícím na to, jak se západní populace nemnoží, tudíž ztrácí životaschopnost: "A proč by měli přijímat naše hodnoty? Aby dopadli jako my?"

T. Kohout 5.2.2022 10:24

A jak Srbové přišli o Kosovo? Samozřejmě v závěru to byl rozsáhlý komplot vnějších sil. Ale v prvopočátku to byl nedostatek původních obyvatel a přemnožení obyvatel jiné kultury. A jak to říká ten "Turek"? Rozhodnou rozmnožovací schopnosti té které civilizace či "kultury".

P. Hák 6.2.2022 10:19

Ano. Pak zní otázka, zda tím, že muslimy po dobrém přimějeme opustit středověké pojetí islámu, jim zároveň zabráníme v přečíslení. Dokonce se ptám, zda by v tom případě přečíslení tak vadilo. Mně nevadí islám jako takový, ale fanatismus, který nese s sebou...

Příklad ze zahraničí - Tatarstán a Baškortostán mají proti křesťanským regionům RF okolo vyšší porodnost a lepší ekonomiku, teda kromě Moskevské oblasti. Hrozbu v nich ale okolí nevidí... nejsou radikální.

On ten umírněný islám se může třeba za 50 let ukázat jako docela dobrá varianta v porovnání s jinými možnostmi. Tak se nebude jíst vepřové, no bóže... nebo se bude jíst a bude se mu říkat "ovce", jako to dělal můj známý ze studií ;-D

J. Jurax 6.2.2022 13:05

Umírněný islám ... svého času se Erdogan nechal slyšet v tom smyslu, že žádný umírněný muslim neexistuje. Existuje pouze muslim.

K tomu bych dodal, že existuje pouze muslim, který se z různých důvodů dosud neradikalizoval.

J. Sedlář 6.2.2022 21:37

Umírněný islám, něco jako mírná ebola nebo mírná smrt? Kulatý čtverec by nebyl?

P. Hák 7.2.2022 20:43

Co víte, co se stane za 50 let?

Já měl na VŠ spolužáka formálně muslima. No... moc si to nebral ;-D Později jsem takových potkal víc.

V Tatarstánu nebo Baškortostánu jsem nebyl, ale vím, že ženské se tam nezahalují. Ostatně ani ve středoasijských postsovětských státech... ani tam není náboženský konflikt.

V. Církva 5.2.2022 11:13

Jo první bod, částečně asi ano. S dalšími body především 3, 4 souhlas. Ano nemáme tu silnou hodnotu která drží a spojuje, jako křesťanství, demokracie svoboda, ale u civilizace, která si drží svoje hodnoty, chce a umí prosadit, v ekonomice, politice, po které by příchozí toužili. To bylo na Západě před 100 lety. Dnes jsou jen za zbytky bohatství svoboda a demokracie upadající. Ale to je vlastně téma Kelichbarova článku. U Říma a kdysi na Západě byla touha stát se Římanem či Západoevropanem. Protože to byly pokrokové silné civilizace. sebevražedná civilizace co si neváží sama sebe takovou není

A co se týká množení a populace, není co dodat.

P. Hák 6.2.2022 10:11

Já si myslím, že demokracie západního střihu byla s křesťanstvím těsně spojena. Svoboda potřebuje korektiv, jinak se stává zvůlí.

Jak ale moderní (novověk) protestantské křesťanství prosazovalo svobodu a toleranci, důraz na jednotlivce a různost, zároveň se tím oslabilo, protože křesťanství je komunita, jednota ve víře. V tomto smyslu úspěch křesťanství v důsledku znamenal jeho oslabení. "Co nás dovedlo na vrchol, to nás zničí.", řekl klasik.

U toho Říma tedy měli dost často na vybranou mezi "stát se Římanem" a "zemřít jako otrok v dolech". To křesťanská morálka neumožňuje... a my ji doufám pořád máme, nebo aspoň z ní vycházíme. Tohle právě pan Kechlibar pomíjí, vynucenost volby. Jinak s těmi "výhodami" má pravdu a Vy máte pravdu se "sebevražednou civilizací".

Myslím, že Západ je dnes pro blízkovýchodní muslimy lákavý především bohatstvím a svolnými ženami. Demokracie... nevím. Pokud jsou tam, tak znají jen OBRAZ demokracie v médiích a ve vlastní mysli. Nevím, jak moc rozlišují a zda touží po demokracii protestantského typu.

J. Horáček 5.2.2022 11:31

Stanislavem Komárkem, jinak souhlas.

P. Hák 6.2.2022 9:49

Děkuju, hloupá záměna.

V. Církva 5.2.2022 8:17

Zajímavé, i když i pan Kelichbar začíná být politicky korektní :-). Zapomíná že to občanství se dávalo porobeným národům. Rozšířili své území a jen těm co ukázali loajalitu dali. Občanství. Evidentně to fungovalo jak má.

Evropa a to včetně nás, území nerozšiřuje, jen přijímá z přemnožených území občany většinou neloajální (u nás možná zatím loajální). Málokdo si uvědomuje, že hustota osídlení Evropy je dost vysoká, jen originálních obyvatel ubývá... Ale to se řeší porodností, ne dávání občanství lapiduchům za 5 let práce, natož nefachčenkům.

Jinak ale princip Římanů skvělý, jen by se musel aplikovat bez kompromisů. Teda kompromisem by bylo že by se nevedly války, jinak by se území rozšiřovala a občanů přibývalo, nebo prostě cizince nebrat, respektive odborníky, kteří něco přinesou, to by mohla být ta paralela s římskými vojáky a občanstvím.

D. Stirsky 5.2.2022 8:04

Autor opomněl dodat, že císař Caracalla počátkem 3. stol. udělil občanství všem svobodným. Řím byl vynikající v jednom: věř si, v co chceš, žij si, jak chceš. Ale: 1. Plať daně! 2. Vzdej božskou poctu císaři. Toto rozvrátili křesťané svoji náboženskou nesnášenlivostí a jsou i tací historikové (souhlasím s nimi jen částečně), kteří tvrdí, že vydáním Theodosiova dekretu (křesťanství je jedné povolené náboženství, cca 390) končí civilizace. Neboť poté začala devastace starověké vzdělanosti (ničení chrámů, knihoven...). A křesťané byli nesnášenliví především vůči sobě. I dnes umírněný muslim a umírněný křesťan najdou společnou řeč, nikoli však dva muslimští fanatici (každý jiného směru) mezi sebou a o křesťanech to platí také. Fanatický katolík a zaťatý pravoslavný si půjdou po krku. Viz rvačky v chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě.

V. Církva 5.2.2022 8:33

Jste zešílel ne?! I v Římě bylo jedno náboženství a křesťané tvrdě potíráni. Křesťanství naše předky naučilo číst a psát. A hlavně vážený. Uklidnilo a častečně sjednotilo do 1 tisíciletí Evropu.

A zdá se, že jste článek nepochopil. Občanství se dávalo těm kdo za Řím bojovali a chtěli být Římany, což se týká i náboženství nebo alespoň pojetí světa a bezkonfliktnosti víry.

Že byl středověk zpátečnický. Jako kvúli křesťanství?! Víte vy vůbec z čeho vycházeli Slované, Germáni? Když začalo být křesťanství zkostnatělé, nebo vznikali chyby přišli Husité a později další protestanti. Jenže důsledkem byla 30 válka.

Fanatický katolík a zaťatý protestant si půjdou po krku možná někde v Rusku, ale to jsou spíš komunisti než křesťani. Možná v Irsku, ale to je normální nacionalismus. Slyšel jste něco o ekumenické radě církví.

Za chybami křesťanství, které se nutně staly můžou lidské chyby a nepochopení křesťanství. No a že křesťané rušily antické knihovny, no nevím, jak to že teda máme dnes možnost najít odkazy antických učenců.... Možná pár blbostí, pokud v nich byly oslavy válek, homosexualismu, nebo předkřesťanského náboženství bylo to naprosto logické.

P. Hák 5.2.2022 8:53

"Fanatický katolík a zaťatý protestant si půjdou po krku možná někde v Rusku, ale to jsou spíš komunisti než křesťani"

Nojo, v Rusku jsou furt války mezi katolíky a protestanty, to je známá věc. S prominutím blbější příklad jste si vybrat nemohl... Ještě Vám tam jako místo katolicko-protestanských konfliktů chybí Čína :-)

Komunismus fakt třicetiletou válku, vyvraždění Katarů ani křížové výpravy nezavinil. Mj. i proto, že ještě zdaleka neexistoval. Křesťanství si prostě prošlo obdobím expanze, pak obdobím vnitřních konfliktů, obdobím obnovy a nyní je bohužel ve fázi ústupu, aspoň v Evropě kromě Evropy východní. A to "bohužel" myslím vážně, nic lepšího nemáme.

Co se týká Irska, nacionalismus roli určitě hraje, ale náboženství také.

Kdybyste napsal, že fanatici se proviňují proti slovům Krista, ani neceknu. Kdybyste napsal, že náboženské války mezi křesťany jsou už víceméně passé a že Irsko je politováníhodná výjimka, souhlasil bych také. Svalovat ale pochybení a konflikty v křesťanském táboře na komunisty je nesmysl. Křesťanství si prostě prošlo obdobím expanze, pak obdobím vnitřních konfliktů, obdobím obnovy a nyní je bohužel ve fázi ústupu, aspoň v Evropě kromě Evropy východní. A to "bohužel" myslím vážně, nic lepšího nemáme.

P. Hák 5.2.2022 8:54

Omluva za zdvojení odstavce - ukliknutí.

J. Kindl 5.2.2022 11:17

Třicetiletou válkou zastavila církev, která po celou dobu vyvíjela tlak na vláčící země a vyzývala je k zastavení bojů. Víra ve třicetileté válce byla záminkou a šlo pouze o rozšíření sfér vlivu a obsazení nových území. Na to jsou dokumenty dochované z té doby, Lidé i v té době si psali. Křesťanství se šířilo pomocí misionářů, a 300 let trvalo než Řím uznal křesťanství a 100 let trvalo než jej přijal za státní náboženství

P. Hák 6.2.2022 9:58

Vždycky jde i o moc. Podstatné je, že záminku k třicetileté válce opravdu nedal "boj proletariátu" nebo Karel Marx. Formálně šlo o náboženský konflikt.

Co se týká Katarů, Irska atd. fanatismus musí být něčím živen, jinak se lidi na to zabíjení vyjašlou - a to "něco" je často náboženská nenávist. V Evropě 21. století je výjimkou, tady spíše jede etnická nenávist, to je pravda.

M. Grundmann 6.2.2022 13:31

Postavení žen a fungování rodiny nejsou stejné v katolické a protestantské morálce. A ženy jsou historicky hlavním důvodem k válkám, ať už přímo, nebo nepřímo kvůli materiálním zdrojům. Různé pohledy na roli žen ve společnosti byly ideálním podnětem k náboženským válkám i ke třicetileté válce. Pokud by se jednotlivá náboženství nelišila ve svých koncepcích rodiny a vztahů mezi muži a ženami, asi by k tomuto evropskému náboženskému fanatismu vůbec nedošlo.

Za náboženským fanatismem se však často může skrývat i obyčejný etnický konflikt a náboženství se tak stává pouhou záminkou k nepřátelství.

P. Hák 6.2.2022 15:29

Já o protestantech píšu v jiném vlákně... Demokratický kapitalismus je protestantský vynález.

Poslední odstavec - ano.

V. Novak 6.2.2022 14:57

Edikt milánský, jímž Konstantin povolil křesťanství - 313 n.l.

Zákaz pohanských kultů 391-2 n.l. a už 389 n.l. zničil křesťanský dav poslední zbytek alexandrijské knihovny - Serapeion.

Necelých 80 let trval přechod křesťanství od pronásledované sekty k pronásledovateli všeho nekřesťanského i nesprávně křesťanského.

T. Kohout 5.2.2022 10:32

Když ono svalit cokoli na komunismus je tak módní a populární, tomu se jeden "neubrání". Či "Rusko|".

V. Novak 5.2.2022 13:12

Řím byl nábožensky velmi tolerantní. Stačilo obětovat - třeba symbolicky několik zrnek obilí - Jupiterovi Největšímu Nejlepšímu a dál si dotyčný mohl uctívat koho chtěl, třeba nějakého popravence z periferie. Římanům to přišlo bláznivé, třeba i nechutné (pojídat tělo a krev svého boha - no fuj!...) - ale bláznit a chovat se nechutně patřilo k právům nejen občanským.

Řím byl tolerantní - ovšem nikoli k netolerantním. Kdo urážel římské bohy, byl protistátním zločincem, který ohrožoval boží pomstou všechny. A takový si to od... nesl. Zejména protože to tolerantním polyteistům připadalo jako nehorázný flanc.

M. Grundmann 6.2.2022 12:59

Řím byl tolerantní k náboženstvím, která nenarušovala římskou společnost a rodinný život. Křesťané nabádali římské ženy, aby odmítaly své manželské povinnosti. Ve svých počátcích byli křesťané v předstihu v emancipaci žen a byli pronásledováni, ale celá římská společnost se postupně měnila nezávisle na křesťanství a nakonec se dostala do souladu s křesťanskou morálkou. Křesťanství se pak stalo oficiálním náboženstvím a Římská říše se poté na západě zhroutila.

Původní síla a moc římských mužů nad vlastními ženami se začala hroutit relativně brzy, už od začátku císařského období. Řím se však nezhroutil ihned, setrvačností rozvoj pokračoval i přes rostoucí emancipaci žen a vnitřně se zhroutil až v okamžiku, kdy tato emancipace dosáhla už neudržitelné úrovně.