Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Na mojich potulkach po krajine krajsich zajtrajskov mi stale pomaha kniha "Sedliak vo velkom meste". Odporucam.

Midnight cowboy

Uplne autora chapu. Nechapu kdo v nich muze prozit cely zivot. Maximalne tak do triceti let zivota, kdy se clovek honi po koncertech, po kinech, fotbalech...

Má zkušenost je opačná. Jsem z Vinohrad, ale žiju v balíkově. Na služební cestě do NYC jsem na Mamhattanu zjistil, že mne ten hustle, bustle a vůbec kravál na ulicích nabíjí energií. Žít bych tam nechtěl, ale jednou za čas je to fajn si připomenout jak vypadá město.

Jo. Nabiji. Taky uz nejaky patek neziju primo v nejvetsim ruchu, ( i kdyz jem nedaleko), ale moc rada si ho sem tam pripomenu v plne krase.. Veci ted trochu meni doba covidova.

Toto je velmi zajimavy pohled na Ameriku. Presne tak se citim, kdykoliv se vracim do prelidnene Evropy. Amerika se neda posuzovat podle NY. V Americe jsou mista, kde clovek jede 1-2 hodiny autem bez toho aby uvidel cloveka. To jsem v Evrope nenasla. Kdykoliv se vracim z Kanady do Evropy, muj prvni sok je videt tolik lidi na jednom miste. Stejne tak clovek nemuze srovnavat prelidnene Toronto, treba s Yukonem, kde zije jedna ku jedne clovek a medved.

Nikdo nemluvi o cele americe, ale o velkomestech. To je jako porovnavat Lagos a Saharu.;-)

No, dyt ano. . .Ti mladi lidi jsou fajn. Kdyz jsem onehda v New Yourku prestupoval a vlezl do autobusu z letadla na letadlo, uz tam sedely dve moc pekne holky. Kdyz se obe zvedly a nabidly mne misto, asi poznaly, ze jsem lontak, kteremu je uzko. Nebo, ze jsem driv, nez predevcirem narozeny. Mozna taky nechtely, abych jim cumel do vystrihu.

Plně chápu pana autora. Dříve jsem myslela že by na stará kolena bylo pěkné žít ve Vídni. Dnes mne to město udusí už jen když tam musím přestupovat z Brna dráhou na nádraží a odtud na letiště. Ale - zaklepat na kus dřeva - mají tam slušné taxikáře. Ceny přiměřené a ještě vysvětlí kudy projíždíme a co je tam ta památka, ta vila na levé straně. Prý tam kdysi bydlel nějaký císař.

Ale tuhle jsem zase jednou zavítala do Brna. Vzala jsem si nové boty, už nejsem mladice, abych ty různé cesty zvládla. Došla jsem akorát k prodejně s okýnkem kde se vydávala zmrzlina, podrážka nic moc, zakopla jsem o chodník. Ještě než jsem dopadla na zem, se všichni ti mladí, co se na ně dnes pořád hubuje, kolem mne nahrnuli, pomohli vstát a alespoň dvacetkrát zeptali, jeden přes druhého, zda je vše v pořádku a zda mohu jít sama a bez pomoci dále. V šalině hned každý vstává a nabízí místo, opravdu zase tak stará ještě nejsem abych si na dvě zastávky sedla, zvláště s třemi taškami, ale nechci urazit i když mi připadá sednout a hned zase vstát náročnější než ty dvě zastávky pevně u držadla vstoje.

Tož tak pane autore, moc pěkně jste to vylíčil. Zůstanu u sebe doma, je to na lontě, žiji tu již přes půl století. Ovšem tuhle mi řekl soused, že jeho rodina sem přišla doložitelně před asi čtyřmi sty lety. Takže patřím mezi ty nové přistěhovalce s migračním pozadím. Čert aby to vzal.

Ano, to se nam v Brne stalo taky a byli to mladi, kteri ochotne a rychle prisli na omoc, stejne jako v New Yorku. Mela jsem to zminit - mapravuji, dnesni Brno se od drivejsiho dost lisi.

moje spoluzacka, bude tam toho zase vic..

Jsem taky z balikova, co jineho je Brno. Nikdy jsem se necitila zrovna nejlip v Praze, mozna ze stejneho duvodu jako Valasi, nebo mozna z jineho, Praha, ac neuveritelne krasna, mne nikdy moc neoslovila. Ne ani z mindraku, ze jsem jenom z Brrna, ale chybelo ji neco, co jsem nasla v NYC.

V NYC jsem se ale citila doma od prvniho okamziku. Doslova doma. Nikdy jsem tam nemela pocit cizince, lidi byli ke mne zdvorili, ukazali ochotne cestu, nekteri dokonce jevili zajem se pratelit.

Nezapomenu, kolik lidi se sebehlo, kdyz moj zpoluzacka zakopla a na ulici upadla. Vsichni ji pomahali, poptavali se jestli je v poradku - staveli ji na nohy. Ruch spechajicich mi moc nevadil, pripadalo mi, ze to k mestu patri, kazdy tam mel nejakou ovinnost za niz specha - no a ze tam potkate taky pekne darecky, to je vsude. Mne se tam libilo od prvni chvile, opakuju. Dneska uz to tak neni, hodne veci se tam v poslednich letech zmenilo. Porad ale zustava pro mne to mesto mym nejoblibenejsim.

Kdybyste zkusil projit se tim mestem brzy za tepleho rana, nebo pozde vecer, lepsi atmosferu nikde nenajdete. Samo ze jsou fory (Joan Rivers nejake pameti), ktera vypravela, jak se nastehovala na upper East Side a parkovala auto pred domem. Pro jistotu dala na okna vzkaz, 'no radio' a rano vysla z domu , auto nemelo pneumatiky a byl tam dalsi vesely napis ' no tires either'.

Ano, jsou to soukromě vesměs dobráci. Onehdá jsem jel náhodou kolem místa, kde kdysi mělo přistát UFO. To místo jsem ovšem minul, ale když jsem dojel k 1. nebo 2. domku a zeptal se, tak pán šel, nastartoval svoje auto, že mě povede. Dojeli jsme na to místo, nic tam sice nebylo, ale ta dobrotivnost američanů v soukromí se dá potvrdit.