V. Petr 3.12.2018 11:40

Lebensborn bylo něco jiného

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lebensborn

Pávlik Morózov také. Ten byl dokladem snahy komunistů nadřadit věrnost Straně nad vztahy mezi rodiči a dětmi. Demonstrativní, často ovšem vynucené zříkání se příbuzných bylo v SSSR za Stalina běžné, ale z části se vyskytlo i u nás.

Jinak je to ale vždy snaha nadřadit Stát všmu ostatnímu!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kanioková 3.12.2018 11:32

dokonč.

Tu právě hodně řešíme ve filmu. Můj osobní názor po natočení filmu je, že problémy nastaly právě tehdy, kdy úřad začal zkoumat, kdo je a není "dost dobrý rodič", což je značně vágní pojem, a ne skutečně krizové situace.

https://magazin.aktualne.cz/barnevernet-norsko-odebirani-deti-ivana-pauerova-deti-statu/r~528b4224cde611e7afac0cc47ab5f122/

Děti státu - https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10408111009-cesky-zurnal/216562262600004-deti-státu

Norsko, Děti státu a holocaust ducha - Adam Mikulášek - https://www.youtube.com/watch?v=Gu8DYhmiWlA

Mám k tomu tématu za ty roky odkazy na stovky článků, takže tvrdím - naprostá zrůdnost !

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Mikulec 3.12.2018 11:31

Stačí, abyste si koupili

nové auto, a sousedi vás prásknou, že nevěnujete péči dětem, ale sobecky utrácíte. Systém je založen na rovnostářství a závisti. V Norsku musíte mít totéž co sousedi, jinak se vám vyčnívání vymstí. Norsko bylo do padesátých let minulého století nejchudší a nejubožejší zemí v Evropě.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kanioková 3.12.2018 11:20

Ta norská zrůdnost je absolutně NEPŘIJATELNÁ !

Myslím samozřejmě ten jejich systém Péče o dítě.

Michaláková pracuje ve školce, ale vlastní děti vídat nemůže, řekla právnička - https://tv.idnes.cz/rozstrel-eva-michalakova-cely-zaznam-cesko-evropa-politika-deti-p8s-/rozstrel.aspx?idvideo=V181126_153658_idnestv_jaha ... Proti tomu jejich systému už všelijak a dlouhho "bojují" tamní odborníci v oblasti jak psychologické i dětské medicíny. Marně, protože v Norsku funguje 429 kanceláří Barnevernetu (a každá je pánem sama sobě)!!!

Norsko zkoumá, zda jste dost dobrý rodič, nahlásí vás učitelé i sousedi, říká režisérka Dětí státu. Ročně Barnevernet dostává až 60 000 hlášení od škol, školek, lékařů, sousedů a dalších lidí. Přes 80 % hlášení se vyšetřuje. Ročně dostane 53 000 dětí

"pomoc a asistenci". V Norsku funguje 429 kanceláří Barnevernetu, (a každá je pánem sama sobě) !!!!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Student 3.12.2018 11:06

Re: A kolik je u nás

Ony ty totalitní režimy se snahou o průlom do rodin vyznačují všechny. Náckové měli svůj program Lebensborn, "sověti" zase Pavlíka Morozova:-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Prokop 3.12.2018 10:54

Re: A kolik je u nás

Zkusil bych najít jiné slovo, než fašismus. Ten do rodin zase až tak moc nezasahoval.

Spíš by to vypadalo na komunistickou diktaturu sovětského typu, ta zasahovala až do rodin, byť z odlišných důvodů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Prokop 3.12.2018 10:52

Re: A kolik je u nás

"Budete se divit, chytráku," že to může mít i přirozené příčiny. Třeba větší procento cikánů v populaci.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Alda 3.12.2018 10:38

Je to tak zločinný stát,

že jeho úplná likvidace by byla morálně opodstatněná. Jako třeba likvidace státu Inků nebo kanibalských státečků v Tichomoří.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Janyška 3.12.2018 8:52

Socialistické převědčení nezná člověka. Jen lidské šachové

figurky. V tom to je... Dzp.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Schwarz 3.12.2018 8:37

Re: A kolik je u nás

Je to fašismus a dokonce tak extrémní, že by si něco takového původní fašisté ani nedokázali představit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Student 3.12.2018 8:18

Re: A kolik je u nás

Já myslím, že my jsme jiné, paradoxně lepší situaci než takové Norsko. Z doby komunismu jsme velmi citliví na zásahy státních institucí do života rodin (ne že by se to tady nedělo, ale ta minulost zase tak vzdálená není). Takže odebírat děti na základě vágních keců, jen proto, že je říká nějaká "Organizace, mající na srdci blaho dítěte" ještě není tak jednoduché. Bude, ale ještě není.

To v takovém Norsku se o demokracii nebojí, takže o ní můžou přijít mnohem rychleji než my. Jakože přicházejí. Víte, já tenkrát napjatě čekal, co soud v případu Michaláková uvede jako důvody odebrání, resp. nevrácení dětí. Ty naznačované. Protože to soud musí. Musí s pravdou ven. Ten rozsudek mi vyrazil dech; žádné zanedbávání, žádné zneužívání, jen fakt, že děti jsou už dlouho mimo biologickéu rodinu, a že by jim přesun zpátky mohl ublížit. A že paní Michaláková kauzu medializovala. To byly důvody, proč jí děti nevrátili. Jestli tohle není fašismus, pak už nic.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Student 3.12.2018 8:12

Podle zprávy psychiatra.

Ano, na to se všichni odvolávají. Všechny zprávy všech odborníků jsou prověřitelné, jen psychiatři a psychologové nemají žádnou povinnost dokazovat svá stanoviska.

Důsledkem je vznik nové šlechty, lidí nekritizovatelných, které nelze kritizovat ani na základě skutečnosti, která je jiná. Prostě to nejde. Takovou skutečnost je totiž potřeba dokázat, tedy ji učinit objektivní. Ale jestli existuje obor, kde objektivně dokazovat nelze, pak je to tenhle.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 3.12.2018 7:37

Re: A kolik je u nás

Teď jsem si přečetl i přímo ten dopis pod odkazovaným článkem a koukám, že jsem vtipně uvedl ne zrovna dobrý příklad. Je tam totiž jeden zajímavý argument, který stojí za zamyšlení, právě i v souvislosti s tím Norskem:

„O umísťování dětí do ústavní péče rozhodují nezávislé soudy, které před rozhodnutím o umístění dítěte do dětského domova vždy nejprve hledají jiné vhodnější řešení. Pokud by takové řešení měly, děti by do ústavní péče neposílaly,“

Vybavuju si, že se k tomu pan Z. vyjadřoval. Jak je to u nás přesně s tím hledáním "jiného vhodnějšího řešení", toť otázka. Asi bychom se museli podívat na konkrétní příklady.

Ze svého okolí znám pár příkladů, kdy měl někdo komplikace se státem resp. jeho zástupci v rámci své péče o děti. Ať šlo o výchovu neortodoxní a alternativní, či běžné komplikace zaměstnané svobodné matky.

Neznám z domácího prostředí z posledních let žádný příklad typu Michálková. Takže vlastně vaše poznámka je na místě, ale ptám se, co je u nás příčinou odebírání dětí? V případech, které znám, k odebrání nedošlo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 3.12.2018 7:27

Re: A kolik je u nás

Pan Zdechovský se teď aktuálně nejvíc v této oblasti angažuje u Norska (alespoň dle článků), nicméně domácí situaci se věnuje taky, viz třeba níže odkazovaný článek z jeho webovek z dubna letošního roku. Z dřívějška, to se mi teď nechce dohledávat, se věnoval u nás specificky právům otců.

Odkazovaný článek nepsal pan Zdechovský, ale je na jeho webu. Jsou tam i jiné články, týkající se domácí situace.

https://goo.gl/SQ7CXq

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Polanský 3.12.2018 6:45

A kolik je u nás

odebraných dětí? Když už uvedl bych srovnání s Norskem. Budete se divit, chytráku, u nás je to více.

• reagovat
• nahlásit příspěvek