Úterý 28. listopadu 2023 dopoledne, letiště kubánského města Santa Clara. Nákupy v bezcelní zóně provedeny, do odletu zbývají více než tři hodiny. S manželkou a dvěma přáteli zamířím do salónku. Cíl: vyčerpat letošní čtyři bezplatné vstupy do letištních salónků po celém světě zaručené mou debetní kartou.

Nečekaná definice
Místní vedoucí směny však upozorňuje, že daná bankovní karta je pro konzumaci v letištních salóncích na Kubě nepoužitelná. Prý: „Zkuste to v jiné zemi.“ (V jiné zemi se ovšem právě nenacházíme.) Další rada: „Ale jinak můžete s touhle kartou po celém letišti nakupovat.“ (Což jsme předtím zjistili sami.)

Na otázku, kým/čím se v dvojjazyčném nápise „Salón VIP / V.I.P. Lounge“ rozumí pojem „VIP“, vytyčuje dáma posléze – oproti definici zavedené světovými bankovními domy – definici tvrdě monetární: VIP je pouze ten, kdo jí předem zaplatí 30 amerických dolarů v hotovosti. Takový klient pak má v salónku nárok na konzumaci typu „all you can eat“ (neomezeného cateringu, včetně nealkoholických a alkoholických nápojů, po neomezenou dobu). Na doplňující dotaz, zda do salónku může za účelem konzumace vstoupit kubánský prezident, dostávám jednoznačnou odpověď: „Ledaže zaplatí 30 dolarů v hotovosti.“

Definice tvrdě monetární! Oproti jistému „bankovnímu socialismu“ jako by dokonce oprašovala klasický kapitalismus …

Totéž uslyší od vedoucí směny v letištním salónku slovenská dvojice s kartou sesterské banky, ano i česká dvojice s kartou Československé obchodní banky (tedy banky s letitými obchodními kontakty na Kubě) … Asi desetičlenná skupinka krajanů se nakonec podmínkám podvolí, zaplatí po 30 USD na hlavu a debužíruje. Naše čtveřice salónek opouští poté, co kamarád V. ironicky poznamená, že za 20 USD si můžeme v krámku opodál zakoupit litrovou láhev rumu a následně se opít všichni čtyři …

Turbulentní vývoj
„Santa Clara tady není. Ani Havana,“ zjistí v pátek téhož týdne zaměstnanec pražské bankovní pobočky v aktuální databázi letištních salónků, kde lze debetní kartu pro vstup zdarma použít. Dodejme: Už (není). Nedlouho před odletem na čtrnáctidenní pobyt na Kubě jsem totiž v téže pobočce obdržel radostné ujištění: „Ano, Santa Clara! Salónek je na seznamu.“ To je mezitím passé. Vývoj je turbulentní. Dolary pro další fungování nutně potřebuje zejména farmaceutický průmysl, který doposud kubánské hospodářství držel.

Postupující dolarizace (ber, kde ber) patří k transformaci kubánského hospodářství. Utlumuje se cukrovarnictví, rozvíjejí se turistická branže a těžební odvětví (včetně naftařství). Útlum zpracovávání cukrové třtiny se v epoše biopotravin může jevit mimo mísu. Dostane nicméně větší smysl tehdy, zohledníme-li zintenzivněné úsilí o normalizaci vztahů s USA. Obnovu rovnoprávných vztahů USA a Kuby si lze sotva představit bez toho, že se v určité míře vrátí to, co bylo svého času zabaveno. Bude-li v okamžiku restitucí stát kubánské hospodářství na odvětvích a podnicích nově vytvořených, budou restituce celkově méně bolet …

Kubánská příroda byla doposud v důsledku zanedbatelné industrializace převážně panenská. Zůstane nadále ve stavu, v němž okouzlila Kryštofa Kolumba? Toť otázka. Souběžně s překotnou industrializací jsou, pravda, pod záštitou UNESCO zřizována nová a nová chráněná území …

Hotovost je králem
Zpět do odletové haly v městě Santa Clara! „Cash is king.“ Česky: „Hotovost je králem.“ – Toto rčení platí na Kubě polooficiálně. Při transakcích s kubánskými (státními) podniky se od turisty většinou žádá placení kartou. Zpoplatnění vstupu do salónku je nejspíš opatřením natolik novým, že odpovídající bankovní účet teprve bude určen resp. vytvořen …

Zatímco pánské toalety lze na letišti použít zdarma (jako po celém světě), na toaletách dámských zaznamenávají naše krajanky rovněž turbulentní vývoj. Místní pracovnice požaduje po doplnění mýdla od klientek hotovostní příspěvek z ručky do ručky. Soukromá iniciativa? (Některé Češky před ní úspěšně prchají.)

V letištním baru si kupuji vychlazenou třetinkovou plechovku belgického piva značky Stella Artois za 3,50 USD. Platím kartou. Na pokladně čtu upozornění, že jsou přijímány (hotově nebo kartou) pouze platby v amerických nebo kanadských dolarech a v eurech. Kubánskými pesy platit nelze. Při platbě v hotovosti v jakékoli měně budou drobné vráceny v amerických dolarech. (Všude na Kubě se 1 euro bere jako ekvivalent 1 amerického dolaru, ačkoli na měnových burzách má hodnotu vyšší.)

Dvěma slovenským kuřačkám vedoucí směny na základě jejich karet povolí vykouřit před nástupem do letadla v salónku zdarma jednu donesenou cigaretu (v odletové hale se jinak kouřit nesmí). Přestože letadlo do Miami odlétá až deset minut po letadle do Prahy, nastupují cestující do Miami přednostně, takže obě Slovenky stihnou nakonec vykouřit po dvou donesených cigaretách, přičemž prý vedoucí směny u nich stojí „ako gestapačka“…

Zakončeme adventně: V katolickém kostele v historickém (“westernovém“) městečku Remedios zástupkyně farnosti, která zaskakovala za nepřítomného faráře (a ukázala nám třeba raritní sošku Panny Marie v sedmém měsíci těhotenství), nabízený bakšiš – jako jediná na Kubě – odmítla a odkázala nás na kostelní pokladnu. Chápu to tak, že v kostele je – na rozdíl od letišť a jiných míst – VIP každý příchozí. Hotovost nehotovost, karta nekarta, pas nepas …