19.3.2024 | Svátek má Josef


JAPANORAMA: Socialistická říše?

26.10.2021

Dne 14. října byla rozpuštěna dolní komora japonského parlamentu, čímž se otevřela vedoucí k všeobecným volbám, které se uskuteční poslední říjnový den, tedy přesně o týden dříve, než byl dlouho předtím uvažovaný termín. Dopustil jsem se legrácky v tom smyslu, že termín byl posunut, aby volby nekolidovaly s oslavami výročí ruské bolševické revoluce, pamětníkům známé pod zkratkou VŘSR.

V minulém článku jsem se navíc dopustil konstatování, že tradiční bronzová partaj ve volebním cíli – Japonská komunistická strana (JCP) - je, jak jsem se ještě minulý týden domníval, tradičně nekoalovatelná, a tudíž politicky bezzubá. To platilo celých 99 let, která uplynula od jejího založení. Střed října však přinesl změnu, která vkreslila do čel pravicových politiků nejednu hlubokou vrásku. Ale pěkně popořadě:

Liberálně demokratická strana zemi řídí s výjimkou krátkého intermezza v letech 2009 až 2012 od konce 2. světové války. Jak z jejího názvu nevyplývá, jedná se o konzervativní pravicovou stranu. Volební výprask přivedl v roce 2009 k moci tehdejší Demokratickou stranu, která poté téměř učebnicově předvedla, kterak nevládnout. Hřebíčkem do její politické rakve bylo totální nezvládnutí krizové situace, ve které se Japonsko ocitlo po fukušimské havárii.

V roce 2012 volby vyhrála a moci se opět chopila LDP. Jejím generálním tajemníkem byl po zhruba pětileté pauze zvolen a posléze ministerským předsedou jmenován Šinzó Abe, který poté vládl doposud v Japonsku nevídaných osm let. Národu slíbil ekonomickou reformu, která po něm byla dokonce i pojmenovaná – abenomics. Z ní se mu ovšem povedlo jen zvýšit rychlost tištění domácí měny; skutečně palčivé problémy, které s sebou mimo jiné přináší stárnutí populace zůstaly a spolu s poklesem natality a postupným ústupem ze světového hospodářského a technologického výsluní zůstávají ne(vy)řešeny.

Také se Abemu nepodařilo – obrazně řečeno – dostat japonské ženy k soustruhům, tak jak sliboval. Jinými slovy rovněž úsilí zapojit ženy více do ekonomického života ztroskotalo. I přesto toto „hnutí“ dostalo svůj název – womanomics. Abe pochází z tradiční politické dynastie, jeho otec v osmdesátých letech zastával post ministra zahraničí. Ve třicátých letech zasedal v parlamentu i jeho děd, Kan Abe. Běžným životem tedy téměř netknutý premiér netušil, že pouhou proklamací ženy do ekonomiky nepřitáhne, že je nutné především radikálně změnit podřadné postavení ženy v japonské společnosti, aby bylo možné její nesmírný potenciál patřičně využít.

1-abe-suga

(Tehdy) nově vyvolený premiér Jošihide Suga nepřijímá politickou svatební kytici s přílišným nadšením

Ani své poslední volební období Abe nedosloužil do konce. Ruku v ruce s propadem kdysi poměrně vysoké popularity se prakticky stejně jako v roce 2007 ozvaly zdravotní problémy a Abe opět odstoupil. Zdálo se, že minimálně do konce volebního období dotáhne LDP káru syn jahodového farmáře ze severního Japonska, po boku Abeho věrně stojící tajemník kabinetu, Jošihide Suga. To však pracovitému úředníkovi s charismatem limitně se blížícím nule nebylo dopřáno. Po Abem i jeho spláchl zpackaný boj s koronavirovou krizí. Že by osudem vyvážená odplata za Fukušimou odrovnané Demokraty?

Osobní popularita premiéra spolu s oblibou kabinetu i nadále hrozivě klesala a ruku v ruce s ní i volební preference LDP a celého kabinetu. Bylo tedy nutné ještě před volbami přistoupit k významné personální změně. Národu byla představena čtveřice kandidátů, z nichž straničtí výboři za generálního tajemníka zvolili a do premiérského postu dotlačili bývalého ministra zahraničí a neúspěšného Sugova protikandidáta v předchozí volbě, Fumio Kišidu.

2-kishida

Obličej, který zřejmě budeme vídat častěji – nově zvolený šéf LDP a premiér Fumio Kišida

Stejně jako Abe, i Kišida pochází z politické dynastie. I jeho otec a děd zahřívali parlamentní křesla. Rodina Kišidů má kořeny v prefektuře Hirošima, kde mnoho příbuzných nového premiéra zahynulo při atomovém výbuchu. Proto mě velice mile překvapilo, že přes tuto atomem poznamenanou tragickou rodinnou historii je Kišida zastáncem reaktivace jaderných reaktorů, kterých je zhruba třicítka doposud uspaných. Budoucnost přitom dosti prozíravě vidí v modulárních systémech pracujících na více místech s menším výkonem.

Kišidovy první kroky tedy zatím vypadají docela sympaticky. Vzhledem k jeho diplomatickým zkušenostem lze očekávat, že snad dojde i k jistému ozdravení vztahů s jeho sousedy – Čínou, oběma Korejemi a Ruskem. Dá se také předpokládat, že značnou část politické munice si nechává do blížících se generálních voleb.

Je tu ovšem jedno velké ALE, které se promítá do názvu článku. Připadá mi, jako by téměř věčná japonská opozice zavítala na politické školení do české Poslanecké sněmovny: Čtyři nejvýznamnější opoziční strany, stojící samozřejmě nalevo od LDP, připravují pakt. Tedy nikoliv přímo antibabišovskou Národní frontu, ale vzájemně podpůrný anti-LDP spolek. Tomuto úsilí vévodí zde již diskutovaná bývalá Demokratická strana, která se po fúzi s několika podobně zaměřenými politickými trpaslíky stala v roce 2016 Ústavní demokratickou stranou (CDP) a nyní se uchází o bohaté voličské věno – světe, div se – Japonské komunistické strany (JCP)!

3-gang-of-four

Gang of four v japonském provedení – dlouhým opozičním půstem stmelené levicové strany

Tak toto tu ještě nebylo. Komunisté přestali být politicky malomocní, naopak se z nich stal mocný politický partner. Celý takto vzniklý spolek pak představuje vážnou hrozbu automaticky očekávanému vítězství LDP, která má jediného koaličního spojence – zhruba pětiprocentní pidistranu Kómeitó. Tento garde připomínající tah na japonské politické šachovnici převrátil mé politické uvažování. Původní problém „Získá vládní koalice v parlamentu dvoutřetinovou většinu potřebnou pro prosazení uvažovaných ústavních změn?“ se změnil na „Obhájí LDP aspoň prosté volební vítězství?“.

Jeden novinář tento právě vznikající opospolek nazval Ústavní komunistickou stranou. Oceňuji jeho vtipnost – slovní kombinace sedí, ale jinak jde o oxymóron, protože komunistům jde vždy o zrušení stávajících pořádků – ústavou počínaje, živnostníky konče. To se mi podařilo odhalit analýzou plakátů Japonské komunistické strany. Podívejte se, jak na následujícím obrázku gestikuluje šéf strany Kazuo Šii. Jeho mimoverbální poselství, které jsem z jejich partajních plakátů smontoval, interpretuji takto: A. Nejdříve vám slušně domluvíme. B. Poté vás chytneme pod krkem. C. Nakonec vás lehce přidusíme, dokud nebudete souhlasit s tím, co nás naučili v Moskvě.

4-ishii

Šéf Japonské komunistické strany, Kazuo Šii, předvádí na partajních plakátech výmluvná gesta

Závěrem se dopustím malého politického sci-fi, které, jak doufám, nedojde svého naplnění: Ve volbách LDP a Kómeitó propadá a vítězství se ujímá dosavadní opozice. Ta se chystá sestavit vládu. Politické strany mimo opoziční smlouvu jsou postaveny mimo zákon. Komunistická strana vydává prohlášení, že vítězství se dostavilo především její zásluhou. CDP nabídne fúzi obou stran. K fúzi nakonec dochází. Bývalí členové CDP jsou ze strany vylučováni a posíláni na převýchovu na venkov dolovat bambusové výhonky. Naruhito slavnostně vyhlašuje Japonské socialistické císařství. ... No, v nejhorším případě to vezmu šinkáčem do Nagasaki a zbytek do Jižní Koreje snad nějak doplavu.

Autor je výzkumník a podnikatel žijící už téměř třicet let v Japonsku. Převzato z jeho blogu na stránkách JAPONSKO.JP, kde je k dispozici i minigalerie