Čampon rámen je hustá nudlová polévka s mnoha ingrediencemi, jako je zelí, mrkev, houba jidášovo ucho, sojové klíčky mojaši, plody moře, polovajíčko a třeba i kousky vepřového. Něčeho je v ní více, něčeho méně. Polévka má původ ve velmi západní části Japonska v oblasti města Nagasaki. Zřejmě proto, že tento pokrm je pod podobnými názvy znám i v Číně a Koreji a Nagasaki vždy fungovalo jako vstupní brána do jinak uzavřené ostrovní země. Čampon pak znamená směs, míchanice. Popularita polévky již dávno překročila hranice ostrova Kjúšú, takže si ji můžete dát prakticky kdekoliv.

Čampon rámen

Co má tento pokrm společného s volbami? Japonská politická scéna se mění pod rukama: strany mění své fasády, jako například bývalá hlavní opoziční Demokratická strana se stala Ústavně demokratickou stranou. V neděli 3. října nám metamorfózou strany Tokiané na prvním místě založené před pár lety tamní guvernérkou Yuriko Koike dokonce vznikla strana nová. Takže složení míchanice může být všelijaké, ale výsledkem stejně bude čampon rámen, jak si ukážeme na konci.

Termín konání všeobecných voleb do spodní komory japonského parlamentu byl stanoven na poslední říjnovou neděli, která letos spadá na poslední den měsíce. Dá se říct, že letošní volby měly poněkud dlouhou předehru. Její úvodní tón předznamenaly vidle, které do své politické kariéry hodil bývalý první tajemník vládnoucí Liberálně demokratické strany (LDP) a zároveň premiér Šinzó Abe.

Jeho fungování v této funkci mi připadá dosti bizarní. Drží sice absolutní rekord jako nejdéle sloužící premiér v historii, ale nefungoval nepřetržitě. Poprvé se ujal vládního kormidla v roce 2006, ovšem o rok později rezignoval ze zdravotních důvodů. Poté přežíval v nižších stranických funkcích. Uzdravil se a v boji o stranické a vládní žezlo se utkal podruhé. Ve volbách roku 2012 jím opět vedená LDP i kvůli fukušimské jaderné nehodě drtivě zvítězila nad tehdy vládnoucí Demokratickou stranou.

Vítězství v čele strany a oslavil Abe ještě dvakrát, takže suma sumárum stál v čele země po čtyři volební období. Ovšem poslední, čtvrté období rovněž nedosloužil, protože ulcerózní kolitida se ozvala podruhé a premiér opět ze zdravotních důvodů odstoupil. Je zajímavé, že se nemoc objevila vždy, když Abe utrpěl významný politický neúspěch. Druhému odstoupení předcházel dokonce řetězec neúspěchů:

Zbabraný boj proti koronaviru; zmatečné působení vlády jako kdyby kopírovalo tu naši, do ztracena vyšumělá ekonomická reforma, ze které se pouze podařilo rozdat balíčky čerstvě natištěných peněz. Disharmonické a nevyjasněné vztahy s Jižní Koreou a Čínou. Korunou neúspěchu byla politická prohra s Ruskem ve při o jím okupovaná teritoria na sever od ostrova Hokkaidó, o které Japonsko přišlo s koncem světové války a jejichž případnému navrácení učinil Putin přítrž ústavním zakotvením územní celistvosti Ruska.

Stranického a vládního kormidla se ujal dosavadní tajemník Jošihide Suga, který zabezpečil pokračování Abeho politiky bez Abeho. Suga byl doslova jeho stínem nejen co do politiky, ale i co se týče charismatu, jehož jistou dávku nelze Abemu upřít. A tak není divu, že svědomitý úředník Suga nedávno oznámil, že kandidovat v řádných volbách, ke kterým se momentálně schyluje, nehodlá. Budiž mu dík za jeho soudnost.

Další kapitolou předcházející všeobecným parlamentním volbám byla volba prvního tajemníka LDP, kterou jsem zbrocen potem přerušovaně sledoval spolu s asi deseti dalšími naháči z pryčny sauny blízkých lázní mezi ponory do ledové lázně. O stranické žezlo se utkala čtveřice kandidátů, mezi nimiž, světe div se, byly dvě ženy!

Kandidáti na žezlo LDP. Zleva Taró Kóno (stříbro), Fumio Kišida (zlato), Sanae Takaiči (bronz) a Seiko Noda (brambora).

V prvním kole volby nezískal většinu hlasů žádný z nich, ovšem v cílové rovince měli oba muži před svými kolegyněmi náskok několika poslaneckých délek, což potvrzuje mou domněnku, že kandidátky představovaly pouhou dekoraci, aby se genderisté najedli a volba zůstala celá.

Ve druhém kole jasně zvítězil bývalý ministr zahraničí Fumio Kišida, druhý do cíle doběhl současný ministr – vrchní vakcinátor Taró Kóno, kterého preferovala většina japonské veřejnosti. Nutno podotknout, že tyto volby jsou spíše jen formalitou. Kandidáti se nerekrutují ze vzduchoprázdna, za každým stojí jasně vymezená partajní frakce. No a výsledek voleb prostě a jednoduše odpovídá boji, případně dohodě mezi těmito frakcemi.

Vyhraje-li LDP v nadcházejících volbách, stane se Fumio Kišida dalším v řadě japonských premiérů. Na vítězství LDP se dá celkem s jistotou vsadit. V parlamentu jí bude určitě sekundovat dlouhodobý minoritní spojenec, strana Kómeitó. Zbývá tedy jen otázka, jestli obě strany spolu uplácají koalici, která bude mít v parlamentu dvoutřetinovou většinu, která je nutná k případným ústavním změnám, na které si řada politiků uvnitř LDP brousí zuby.

Jediným reálným soupeřem presumovaného vítěze je Ústavně demokratická strana (CDP) vedená docela sympatickým Yukio Edanem, která se ovšem ve své předchozí podobě coby vládnoucí strana historicky znemožnila a své politické rány si bude ještě dlouho lízat. Edano se k vnitrostranickému volebnímu výsledku pouze skepticky vyjádřil ve smyslu, že lze těžko očekávat nějakou změnu.

Šéfové hlavních opozičních stran. Zleva Yukio Edano (CDP) a Kazuo Šii (JCP).

Pak tu máme Komunistickou stranu Japonska (JCP), která zpravidla končí volební klání na třetím místě. Je však totálně nekoalovatelná, ba nikdo nestojí ani o její tichou podporu. No a pak nám zbývá řada obskurních straniček, které nemají prakticky žádnou šanci významněji do politického dění zasáhnout.

Takže to jsou ingredience, které máme k dispozici. Ať jimi mícháme doprava nebo doleva, opět z nich dostaneme náš dobře známý rámen s prakticky nezměněnou chutí.

Autor je podnikatel trvale žijící v Japonsku.