19.4.2024 | Svátek má Rostislav


JAPANORAMA: Japonská cesta (3)

23.2.2022

Čas předbudoucí

Jak jsem předznamenal minule, začátek závěrečného dílu věnuji nejdéle sloužícímu premiérovi Šinzó Abemu. Do čela liberálně demokratické strany a tím i do premiérského křesla byl zvolen dvakrát. Poprvé strávil ve funkci přesně rok, podruhé téměř osm let. V obou případech zakončil své účinkování ze zdravotních důvodů. Možná, že za oba jeho náhlé konce skutečně mohou zdravotní problémy, údajně trpí ulcerózní kolitidou. Každopádně oběma jeho odchodům předcházely problémy, ba i skandály.

V druhém funkčním období představil Abe, takto osoba spjatá s konzervativní frakcí strany, ekonomickou reformu, která posléze nesla i jeho jméno – abenomika. Ta se skládala ze tří Abeho šípů – kvantitativního uvolňování, fiskálního stimulu a strukturálních reforem. První dva šípy se celkem úspěšně zabodly do terče. Za jeho vlády došlo ke zvyšování HDP a prakticky byl zastaven růst státního dluhu, který je více než dvojnásobkem HDP nejvyšším mezi vyspělými státy.

Třetí šíp – strukturální reformy včetně důchodové, však podle všeho zatím zůstává ve vládním toulci. Nepokusil se ho vytáhnout ani Abeho nástupce na premiérském stolci, pracovitý úředník Jošihide Suga, který Abeho pomyslnou káru dotlačil k parlamentním volbám, po kterých byl zřejmě bez většího žalu vystřídán současným premiérem. Krátkou Sugovu éru lze nazvat abenomikou bez Abeho.

V Abeho refomním plánu byl přinejmenším jeden bod, který i po jeho odchodu stojí za povšimnutí. Je to jeho snaha zatáhnout japonské ženy hlouběji do ekonomiky. Jak jinak, i této reformní položce abenomiky, uvedené ve verbální život v roce 2013, se dostalo anglického pojmenování – womenomics. Ne, že by se japonské ženy vyhýbaly práci. Avšak pro většinu z nich je chození do práce pouze krátkou životní epizodou mezi nasazením promočního klobouku a odhalením svatebního závoje. Postavení ženy a jeho vývoj si určitě zaslouží samostatný rozbor.

Prohlubující vrásky na čele mi způsobuje pomyšlení na situaci japonské mladé generace. Její vztah ke společnosti se posledních desetiletích dramaticky proměnil. Mladí Japonci byli pověstní tím, že příprava na kariéru pro ně byla vším. Dennodenní školní dřina zaměřená nikoliv na osvojení si co nejlepších znalostí, ale na to, jak dosáhnout co nejvyššího počtu bodů v nekončící sérii testů. Dostat se na co nejprestižnější univerzitu. Po náročných zkouškách si užít pět prakticky bezstarostných let, poté nastoupit do práce a úměrně s počtem odseděných let pozvolna stoupat po kariérním žebříčku. Někdy v té době být oženěn formou zprostředkovaného seznámení. Zplodit a vychovat děti v podnikovém bytu. Takto vypadala šablona pro většinu mladých japonských mužů.

Tento model se však pozvolna vytrácí s tím, jak přestává platit pravidlo železné misky rýže čili jistoty. Značná část pracovní síly byla předisponovaná pracovním agenturám, aby pak byla opětně zaměstnána za drastického omezení sociálních jistot. Ztráta jistot probíhá ruku v ruce s desexualizací japonské mládeže. Do trvalého svazku se nehrne ani jedno pohlaví. Internetizace společnosti spolu s pohodlností způsobila, že celých 10 % japonských třicetiletých nezažilo partnerský sex a ani po něm nebaží. A tak porodnost neustále klesá, zatím co se zvyšuje průměrný věk dožití.

Za takovéto situace situace se ujal vlády Fumio Kišida. Ten je na rozdíl od skalního konzervativce Šinzó Abeho reprezentantem poněkud liberálnější stranické frakce. Ve funkci by mu mohly dobře posloužit jeho zahraniční zkušenosti, v USA chodil už do základní školy, a ve vládě už kromě jiného fungoval jako náměstek ministra zahraničí. Na nejvyšší státnickou funkci si brousil zuby už v roce 2020, ovšem byl poražen právě Sugou. Od usednutí Kišidy do premiérského křesla uplynuly čtyři měsíce.

Podle všeho Kišida kráčet v Abeho stopách nebude. Jeho cíle jsou mnohem smělejší. Chystá se totiž v Japonsku vybudovat nový kapitalismus! Když jsem tento termín poprvé v japonské televizi viděl, polil mě studený pot. To proto, že jakýkoliv přívlastek zužuje ba až mění význam přivlastňovaného podmětu, podobně jako je tomu ve staré anekdotě, která se ptá, jaký je rozdíl mezi kazajkou a svěrací kazajkou. Na vlastní kůži jsem prožil tzv. reálný socialismus, který nebyl ani reálným, ani socialismem. Socialistická demokracie nebyla ani socialistickou, ani demokracií. Dopadne nový kapitalismus stejně?

Kdyby žil Lenin dnes a o sto let později zaváděl v Rusku komunismus, tak by zřejmě hlavní heslo znělo Komunismus je internet a sověty. Na spásnou roli internetu, umělé inteligence, 5G či 6G sítí, robotizace a dalších technologií podle všeho v tom svém novém kapitalismu spoléhá i Kišidův kabinet a jím sestavený panel – něco jako rada starších – na definování a následnou implementaci nového kapitalismu. Tak trochu se však při tom všem zapomíná na řešení palčivých problémů, které sužují současnou japonskou společnost, jíž se kriticky nedostává sociální koheze.

Tuto kapitolu jsem nazval Čas předbudoucí. To proto, že dnes více než kdy jindy v poválečné historii Japonska akce či naopak nečinnost ovlivní vývoj země na dlouhou dobu dopředu. Tam, kde dříve stačily korekce, je nyní zapotřebí rázných chirurgických zákroků.

Autor je podnikatel žijící přes třicet let v Japonsku. Více ku čtení a podívání je na jeho stránkách japonsko.jp