Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Proč se nenadává libanonským milicím?

Z toho jednoduchého důvodu že jejich odveta vůči civilistům nepřátelské strany za vraždu presidenta byla více méně normální, je to něco, co se ve světě děje pomalu ob den!

Izraelcům se nadává proto, že je to v módě, mohou i za to, že prší nebo neprší.

to všechno jsou zbytečné

úvahy a pseudohumanistické žvásty. "Pokrokové mezinárodní veřejnosti" nijak nevadí palestinští vrahové ani skutečnost, že palestinci otevřeně považují každého žida za "vojáka" a rodinám vrahů či džihádistů platí vysoké odměny. Izraelci by se na mínění "pokrokové veřejnosti" měli vykašlat a začít se chovat jako Palestinci - prohlásit všechny palestince za nepřátele a nabízet odměnu za každý palestinský "skalp". Pak by to bylo teprve fifty-fifty a kýžené rovnosti by bylo dosaženo.

Neumím si představit, že by Hitler nebo Stalin oficiálně

oslavovali vojáka, jehož jediným "bojovým úspěchem" je, že umlátil pažbou čtyřletou holčičku!

Něčeho takového jsou v dnešním světě schopni JEDINĚ PALESTINCI!

Tím neříkám, že se nestalo, že by esesák či rudoarmějec netloukl malé dítě, režim ale nebyl až do té míry morbidní, že by ho za to oslavoval!

Hlavní chybou Libanonců bylo, že si tu palestinskou

sebranku pustili do země. To ostatní je jen důsledek!

Nejsem povinen bránit svého nepřítele před jeho nepřítelem!

TEČKA

Díky.

Pane Stejskale, díky.

Sýrie v Libanonu...

Otázka palestinských uprchlíků se stala hlavním svárem mezi maronitským křesťany, sdruženými do Falangistické strany, na straně jedné a muslimy na straně druhé.[2] V roce 1975 vláda ztratila kontrolu nad státem a záminkou k vypuknutí občanské války se nakonec stal útok na autobus plný palestinských Arabů.

O rok později se do války zapojila Sýrie, která do země vyslala na žádost prezidenta několik desítek tisíc vojáků. Přestože pomáhala falangistům, ti se proti ní nakonec obrátili, kvůli jejímu postrannímu úmyslu posílení své pozice na Blízkém východě.[2] Libanon byl nadále velmi rozdělen, přičemž jih země byl ovládán teroristickými skupinami (Amal, OOP, Fatah, atp.) a hlavní město Bejrút bylo rozděleno na muslimskou a křesťanskou část.[2]

k dalším okolnostem

Nutno vyzdvihnout, že se pan Stejskal seznámil s fakty a okolnostmi týkající se diskutovaného masakru v palestinských uprchlických táborech Sabra a Šatíla v Bejrútu, méně již s mezinárodním právem a Ženevskými konvencemi zvláště. Nicméně, vražda vůdce křesťanských falangistů a libanonského premiéra Bašíra Džamaíla nebyla dosud zcela objasněna, aby bylo možno jednoznačně označit Palestince za vrahy. Současný názor je takový, že Palestinci byli obviněni neprávem, neboť Džamaíl si svou předchozí vojenskou taktickou spoluprací s Izraelem znepřátelil množství libanonských muslimů, a navíc bombu, která Bašíra zabila, položil křesťan Habíb Šartún, který pracoval pro tajné služby v Damašku. Pan Stejskal nijak nekomentuje tvrzení Lindy Malone z Jerusalem Fund, že se Ariel Šaron a Rafa'el Ejtan setkali s jednotkami falangistických milicí, vyzvali je ke vstupu do táborů v očekávání pomsty za smrt Džamaíla, přičemž tvrdil, že OOP byla zodpovědná za jeho zavraždění. Falangisté, doplnění bojovníky Svobodných libanonských sil, se pod velením Elieho Hobeiky v džípech izraelské armády přesunuli k táborům dle izraelských instrukcí, kudy se dostanou dovnitř. Dle Ariela Šarona a osobního strážce Elieho Hobeiky byl falangistům dáno „tvrdé a jasné“ varování před útoky na civilisty. Avšak tou dobou bylo známo, že falangisté byli pro Palestince velkým nebezpečím. Jinak pan Stejskal neprokázal přílišné znalosti Ženevských úmluv, jinak by dobře věděl, že okupační síly mají za povinnost chránit osoby, které jsou v moci jedné ze stran konfliktu. V tomto případě občanské války v Libanonu bylo v rozporu s Konvencemi pustit na rodinné příslušníky bojovníků jedné ze stran konfliktu bojovníky druhé strany a dokonce jim v tom pomáhat.

Re: k dalším okolnostem

Pane Klepale,je opravdu dojemné, jak panu Stejskalovi vyčítáte, že se neseznámil - či zřejmě, dle vás "zapomněl" uvést do kontextu svého článku citace z mezinárodního práva a Ženevské konvence. Dále, že nekomentuje tvrzení Lindy Malone, podle níž (dle vás?) A.Šaron a Ejtan - očekávali pomstu za smrt Džamaila. Dotyčná dáma byla naslouchajícím svědkem rozhovoru těchto mužů a tedy její tvrzení - dle vás- je hodnověrné? Přečtěte si znovu článek pana Stejskala - pozorně. Izrael byl v této válce(?) - nebo to byl sprostý teroristický boj okupantem? Myslíte, že Ženevské úmluvy se dodržovaly vždy? Ale to by bylo již přílišné roztahování mého komentáře. V Evropě toho máme za posledních 50 let víc než dost. Pan Stejskal odpovídal (vracím se k jeho článku,jeho důvodům) ne reakci jednoho čtenáře.

A dále - kdyby každá země postupovala, alespoň někdy tak tvrdě vůči svým,tj.židovským vojákům,policistům, ale i civilistům ,kteří se dopustí zabití, vraždu apod.,jako Izrael,pak by náhled na jeho jednání byl - možná - soudnější.

díky za připomenutí faktů

díky za připomenutí faktů

Dobrá práce.

Děkuji. Nemá nějakou faktickou soudruh Lesniak?

Israelská armáda byla v Libanonu

více méně "hostem" Libanonců. Tak se nemohla plést do toho, když si Libanonci vyřizovali účty s palestinskými vetřelci. To by nebylo slušné. A chránit svého nepřítele ? To by nebylo rozumné, ale BLLBÉ !