B. Rybák 10.3.2011 19:12

Ani ostudný debakl, který (levicová) inteligence

utrpěla po odhalení jejího prolhanosti a devotní služebnosti vůči bolševizmu, ji nepoučil a nezabránil jí v tom, aby poté, co při svém tažení institucemi dobyla humanitní školství (tedy i novinařinu)nezavalila mediální i politický prostor, netolerantním, antihistorickým a proto nesmyslným multikulturním blábolením, jehož jediným důvodem bylo a je úplné zničení (tradiční) morálky, bez níž, podle jejího přesvědčení nemůže přežít demokratický kapitalizmus. Procházet jí to mohlo jenom dokud společnost prosperovala a občané se cítili bezpečně. To nenávratně skončilo. Za její mocichtivou amorálnost ale budeme platit všichni.

Tradicí osvědčená "symbióza" člověka s přírodou je jednou z důležitých konzervativních hodnot. To ale nemá vůbec nic společného s všezahrnujícím potlačením (podnikatelské) svobody, realizované pod záminkou "ochrany přírody" (nebo spíše dotovaného byznisu svých politických souputníků). To je bolševizmus (fašizmus)21. století. Nezničíme-li tyto parazity, zahyneme.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Severa 10.3.2011 14:09

Velmi zajímavý článek

V textu mne také zaujala věta:" Snad ještě nikdy v dějinách demokracie nebyla západní společnost tak rozštěpená, na jedné straně oficiální politika a převážná část tisku, na straně druhé většinové mínění občanských vrstev." Jestli je to tak, potom to mají současné strany spočítané rychleji než autor uvádí. Nečekaný je, podle mého názoru, i postoj tisku.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kovaříček 10.3.2011 13:13

Ano, skvělý článek

Nikdo by to nemohl napsat lépe.

Tolik se mluví a píše o pravicových či levicových postojích, ale když se optáte, tak většina těch mluvků neví o co jde. Toto stranové označení pochází z dob francouzské revoluce, kdy radikálové seděli ve stavovském shromáždění na levé straně. Dnes jsou tyto termíny spíše scesné než informativní, což pan Frýbort hezky vysvětlil. Díky.

Pochopitelně, svět se neustále mění a je nutno se přizpůsobovat novým poměrům. Ne však všechny hodnoty podléhají tlaku změn, některé hodnoty jsou nadčasové, jako kupříkladu přátelství, slušnost, mravnost, láska, poctivost atd. Posláním radikálů jest čas od šasu zamíchat ve stojatých vodách, aby vývoj nezakrněl. Od konzervativců zase očekáváme, že včas zabrzdí, když se vývoj utrhne ze řetězu a podobá se bujení rakovinovému. Obě tato stanoviska mají tedy svoji funkci, je však žádoucí aby byly v harmonickém poměru.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Tejkl 10.3.2011 9:48

pár poznámek

pane Frýborte, děkuji za Vaši úvahu. S Vašimi závěry souhlasím. Pokud jde o  Zelené, bylo by jen dobře, pokud by se z alarmistů, kteří získávájí body strašením veřejnosti, stala odpovědná síla, která by neoperovala pouze s mediálně atraktivními tématy, ale věnovala se i  závažnějším  problémům, například  tomu, že člověk setrvale ztrácí zájem o krajinu, neumí s ní zacházet a ničí ji nepromyšlenými zásahy. Sdílím Váš názor, že ochrana životního prostředí je ze své podstaty spíše konzervativní téma, protože přímo souvisí s krajinou a kulturní pamětí. Evropská krajina  není panenský prales, je to krajina po tisíceletí formovaná lidskou činností, Proto chránit přírodu, znamená rovněž chránit určité kulturní hodnoty, které s ní během tisíciletí srostly v jeden celek. 

Trochu mě jen mrzí, že Vaše definice konzervatismu je zbytečně povrchní. Že za růstem konzervativních nálad v západní evropě je obyčejný lidský strach z neznámého, který je imanentně přítomný v každé době a každé společnosti, je zřejmě pravda. S pocitem strachu jde v ruku v ruce určitá snaha o zachování statu quo. I to je lidské a pochopitelné. Ovšem toto není podstata konzervatismu, i když oba tyto fenomény jsou v něm rovněž přítomné. Podstatou konzervatismu v západní civilizaci, byla vždy obrana určitých hodnot, které lze považovat  za její samotný základ, bez kterého by tato civilizace, tak, jak ji známe, nemohla existovat. 

Já sám jsem  konzervativního založení, ale namyslím, že bych byl nějaký  staromilec, který má strach z nového. Konzervatismus vnímám, jako ukotvení do určitého civilizačního a kulturního rámce, což mi  vůbec nebrání přijímat, nebo vytvářet nové. Docela přesně to vystihuje Frank Mayer, když říká že: "Konzervatismus není ani zpátečnickou touhou po nenávratně ztracené minulosti, ani oportunním podvolením se revoluci... Je obhájením a obnovou civilizačního tradice jakožto fundamentu, z něhož musí rozum vycházet při řešení problému součastnosti."

Ale stejně děkuji za pěkný článek

• reagovat
• nahlásit příspěvek