Před nedávnem jsem psal o mládeži, která se vypravila přes hory a doly na techno párty k Berounu. Okamžitě mi vytanula další vzpomínka:

Jednou takhle, nad sobotním ránem, jak jinak, mi přišla jízda od nějaké restaurace z centra Prahy, cílová destinace - IKEA Černý Most. Nastoupili čtyři rozjaření pánové.

„Prosím vás, kam to jedete? IKEA má v tuto hodinu patrně zavřeno, ne?“ snažím se získat informace o cíli jejich cesty.
„Někde tam má být technopárty. Na Fejsbůku podle fotek to je někde za Ikeou.“

Pánové ale rozhodně nebyli od pohledu takoví, kteří vymetají technopárty. Spíš mi to připadalo, že se v hospodě z hecu domluvili, když je noc ještě mladá, že se pojedou podívat. Jako mi před časem čtenáři psali v diskuzi - ve tři ráno se líhnou ty nejlepší nápady!

„Kde to má být?“
„To nevíme!“
Ach Bože, to jsem si zase nas...tlal do bot! myslím si. Že já tu jízdu bral!

Musím ale vzpomenout na dávného kolegu z bývalé firmy, který vždy říkával:
„To je všechno jen nácvik krizových situací!“
Měl pravdu ten člověk! Jdu do toho!

Sjíždím k IKEe a popojíždím zvolna dál. Zatím nemám tušení. Rekognoskujeme terén, kam bysme hópli. Vidíme ale vcelku nedaleko po pravé straně blikat barevná světla. To už jsem ale na dálničním přivaděči k D11 a není návratu.

„To je dobrý, tady nám zastavte, my už se tam nějak dostaneme!“ Od prostoru „hudební“ produkce je dělí tak 150 metrů neznámého prostředí, které vypadá jako mohutné traviny. Nebo že by žbluňk?

Zastavuji hned na kraji, skoro pod mostem. Vystoupili a začali si prohledávat kapsy, aby se složili na zaplacení jízdného.

„Prosím vás, vezměte to rychle!“ říkám jim, protože vidím, že v protisměru na naší úrovni zastavilo policejní auto a policisté na nás koukají. Je jasné, že je to teď žhavá oblast.

Protože se mí pánové loudají, nemohlo to dopadnout jinak - policejní auto spouští majáky, otáčí se přes všechny pruhy a jede ke mně.

„Tak já vám pánové děkuju!“ Doprd....!!!

„Dobrý den pane řidiči, tady jste zastavil na dálnici, tak si je zase pěkně naložte a odvezte je odtud! A nemyslete si, že je vysadíte o padesát metrů dál! My si vás pohlídáme!“

No jo, no, za blbost se platí! Naštěstí to ale bylo bez pokuty, takže tentokrát vlastně neplatí...

Pánové pod tlakem okolností nalezli zpět do auta.
„A kam jedeme?“
„No musíme až na osmý kilometr, sjezd na Jirny a pak zpátky po státovce na Počernice.“
„A kam to vede, tohle?“
„Do Hradce Králové.“

Měli legrácky, že pojedou na výlet do Hradce, ale neměl jsem na ně fakt myšlenky! Alespoň jsem už přesně věděl, na které místo mám jet. Jednalo se o jistý stavební dvůr na silnici, kudy často jezdím. Proč jsem to nemohl vědět dřív?! Je to trochu bokem od sídliště Černý Most, tak snad občané neměli až tak bezesnou noc. Při vhodném směrování repro. To se ale zase nevyspí v Běchovicích... To je „situlace“! :-D

Sakra jsem si zajel, ale pánové byli vděční, že jsem je odvezl na správné místo, pak už znalý prostředí, a ne do Hradce Králové, takže se mi vskutku odměnili. Z vlastní vůle. To už stačili kapsy prohledat.

Kdyby ovšem přesně věděli, kam chtějí jet, mohli jsme si ušetřit spoustu nervů, PHM, času a oni peněz.

Pro mě je ale důležité, že z auta vystupovali spokojení. O to mi jde.
Uff!
(“Vy tu někde bydlíte? Že to tu znáte!“
„Ne, jsem taxikář!“

Někteří sladce nepochopí, že je to moje profese a vlastně hrdost, vyznat se ve městě. Naše hrdost! Ať mluvím i za správné kolegy! S rozvojem „alternativ“ se ona hrdost a znalost zvolna vytrácí...)

Mizím a pronásleduje mě opět to známé DUS, DUS, DUS!
Jedu dom! Co bych tu dělal? Jednak už hodina pokročila, a potom - jak to není Phil Collins, E.L.O. nebo George Michael, neuchvátí mě to...
A teď už musím jít, protože mi jede co?
Protože mi jede „Last Train to London“!