J. Jurax 13.4.2023 15:47

No, návyky se někdy hodí. Jako když se na palebné čáře ostrých střeleb vztyčil bažant vojáček a lomcuje závěrem sapíku otočil se dozadu, hlaveň mířila víceméně na mne - s voláním soudruhu veliteli, mně to nestřílí! Tak rychle jsem v životě nezalehl. A řval jsem zahoď to vole ... Naštěstí to měl fakt zaseknuté.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Malovec 13.4.2023 9:08

Vojna je pro chlapy, kteří ji zažili vždy vítané téma k vyprávění. Díky za něj.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Malovec 13.4.2023 9:05

U raketového vojska jsem granát či ostrý náboj nikdy neviděl. Na hlídky se slepými. Byla to hra na vojáky a dělali dobře. Jistota je jistota. Mnohý z nás by v případě napadení západním nepřítelem namířil smopal vz.58 proti svému buzerujícímu mazákovi či veliteli. Buzerace ve Staré Huti byla neuvěřitelná.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Navrátil 13.4.2023 8:35

Na vojně člověk zažil s kamarády spoustu absurdních i humorných příhod. Jedna mi zvláště utkvěla v paměti. Při cvičení na Doupově, kdy první tanková ze Slaného bojovala s karlovarskými motostřelci (ti s bílým pruhem), družstvo radiačně chemického průzkumu PVS z nudy zajalo "nepřátelského" opozdilce. Četař Získal ho nechal přivázat ke stromu, do kšiltovky si zapíchl bažantní péro, s nasupeným výrazem a založenýma rukama přecházel kolem a na" zajatce" vykřikl:"Proč bílé tváře zavraždily Tačatunga!" Skončilo to společným přípitkem na zdraví Vinetua, náčelníka Apačů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hudec 13.4.2023 8:14

Nu, trochu historické posloupnosti.

Legie (ruské, italské i francouzské) rozhodně nebyly expedičními sbory, právě naopak - měly se probojovat domů.

Československá armáda byla budována jednoznačně k obraně československého území. Pak přišla zrada spojenců a situace s legiemi se opakovala v nové podobě - domů se chtěli probojovat ti od Tobruku, letci v Anglii i Svobodův sbor.

Takže ano - tam kde píšete bojovali za Prahu, ale s Irákem a Kábulem to bylo fakt jinak. I nové (tajené) ukrajinské plány AČR jsou něco jiného, a to tak, že úplně.

S tím Madridem - sám úplně přesně nevím, co si o tom myslet.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Krátký 13.4.2023 7:59

Už k té první větě ( bez piva - je právě 7,50 ráno ) taky přidám z mé služby vlasti v letech 62/64 - to zrovna vrcholila t.zv. kubánská krize - nechali nás nastoupit na chodbě a náš politruk ( kpt Větvička ) nám sdělil, že až to písknou tak musíme fičet nejkratší cestou k Baltskému moři, tam ty naše V3S a Tatra 111 nalodíme a pojedeme parníkem té Kubě na pomoc a tak vojín Lojko ( slovačisko nevinné ) se přihlásil o slovo a otázal se : súdruh kapitán už jste volal manželce domů aby uklidila prádlo z balkonu a kpt Větvička zaklapl desky a tiše odešel - my ostatní tiše taky za chvíli po něm - konec a krásné dny všem

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Lukavsky 13.4.2023 7:29

U Madridu bráníme Prahu.... vzpomínáte? No ale ono je to skoro pravda, čekat až nepřítel zazvoní u mých dveří? Nakonec v Anglii nad kanálem či u Tobruku jsme také bojovali za Prahu. J.L. end

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hudec 13.4.2023 6:39

Historky z vojny jsou věčné téma, hlavně u piva.

Mne zaujala autorova věta:

"Nemám z těch dob žádnou hrdost, ale kdyby dnes o mně moje země ještě stála, šel bych."

Problém je v tom, že vrchní velení (nejdříve politické a poté vojenské) vám přesně určí, kdo je nepřítel, s čímž nemusíte souznít.

Přímé ohrožení naší země.... nehrozí, to jsou jen romantické představy jak bránímme "kotlinku". Ve skutečnosti je naše armáda postavena/konstruována jako expediční.

Nic nového... v Kábulu se přece bojovalo za Prahu?

Jirásek to hezky nazval "V cizích službách".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lapil 13.4.2023 3:54

Nevím, moc-li je úvaha zjednodušená, ale přijde mi typické, jestli kluky skolili libovolně dlouho "na sucho", a pak jim dali do ruky rovnou ostré granáty.

Já mám stejnou zkušenost z vojenské katedry. Něco se nadiktovalo do sešitu, nechal se uplynout delší čas a při pokusu o praktické cvičení na nás bylo řváno, že "nemáme návyky".

Inu, měl ten nešťastník podplukovnická pravdu. Návyky jsme opravdu neměli.

• reagovat
• nahlásit příspěvek