V. Čermák 1.5.2020 19:49

Do lesa na procházku chodím v roušce. Jakožto alergikovi se mi v ní dýchá líp než bez ní. Často potkávám děčata udržující si kondici během, Všechny mají roušky. Na kráse jim to neubírá, konckonců, kdo by jim koukal na nos....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Písařík 1.5.2020 11:45

Ano, znám Stopařova průvodce, definicí normálního jsem se však nijak hluboce nezabýval. Normální - norma - normativ, to jsou výrazy lingvisticky i fakticky na sebe navazující. Zatím budu tvrdit, že normální = obvyklý stav. Díky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jirka 1.5.2020 11:33

To mám z knihy Domácí lékař. Uvádí se to v kapitole Příznaky duševní poruchy.

Lékaři jsem se již svěřil a prý vaše texty sleduje se zájmem skoro celá Česká psychiatrická společnost.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Š. Hašek 1.5.2020 11:14

Jo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Š. Hašek 1.5.2020 11:02

Souhlas!

Jedna vědátorka otvírala šoupačky na tlačítko (ve vlaku) gumbotkou turisthole, kterou předtím vyšmejdila chodníky a peron.

Další vědátorka zas šoupala košík podrážkou boty po podlaze v Bille, aby jako nezpuchřela od madla vozejku.

Slyšel jsem, že vir skočí 38 m daleko, i skrz křoví! A zavrtává se do ruky jak cirkulárka!

Ještě se budou dít věci!!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lapil 1.5.2020 9:52

Nějak jste mi připoměl Stopařova průvodce po Galaxii technické hlášení vesmírné lodi poháněné nekonečnou nepravděpodobností: "Vrátíme se k normálu jakmile budeme vědět, co je vlastně normální".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Lenc 1.5.2020 9:38

Dík za legraci, je jí a bude ještě dlouho třeba.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Victorin 1.5.2020 9:30

Pane Jirko! To máte od svého lékaře? Svěřte se! I to vám pomůže. Uvidíte!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jirka 1.5.2020 9:14

Ztráta smyslu pro humor je jedním z prvních příznaků duševní poruchy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Rybnická 1.5.2020 8:48

Obrprofesor zase známkuje

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Rybnická 1.5.2020 8:47

Vážený pane autore děkuji za příjemné a vtipné povídání - povzbuzující v této nelehké době - ne nakonec tím zvláštním stylem biedermeierovské češtiny. Prima, jen tak dál, měl byste toho trochu více?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Victorin 1.5.2020 7:46

Autore, myslím, že jste projevil hodně snahy, být vtipný, ale snaha se "neboduje", nýbrž výsledek. A ten "nic moc"... My sorry.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Písařík 1.5.2020 6:53

Moje zkušenosti z minulého týdne: Oba 75+ z velkého města, vyjeli jsme autem do přírody, nadýchat se a hlavně pookřát. Viděli jsme v malé dědince U Vel. Mez. skupinu asi desíti občanů, co bez roušek pomáhali sousedovi se stavbou domu a pravili: Nás tady virus nenajde. ( Bodejť by našel, když jeden nakažený připadá asi na 30tis. lidí a obec má tak max. 150 obyvatel). A poobědvali jsme na oblíbené kótě +453 s dalekým výhledem, potkali dva zajíce a jednu srnku, taky neměli roušky. Ukazatel R klesá, tak ještě chvilku vydržet.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Kolar 1.5.2020 3:35

Jsou žena a milá (Karolína) totožné, v té story, Ivo? :)

Hezká story, btw.

• reagovat
• nahlásit příspěvek