Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Úžasný článek, fantastický.

Re: Úžasný článek, fantastický.

Vidíte, a někde jsem četl, že oko jako takové je v podstatě zmetek, jako optický přístroj má tolik optických vad, že by v dalekohledu, fotoaparátu a pod nemohl fungovat. Ten užasný jev jako vidění se dáno teprve spoluprací oka jako světločivného orgánu a mozku jako zpracovatele informací z oka.

Zajímavé, děkuji.

JSME JEN JAKO KOSTKY V ŠUPLÍKU.

To je nadělení, to je nadělení. To zase budou nevzdělaní, zejména rudočerní, zkomáravolisti, kraválisti a morálisti řvát. Také by mě to urazilo, kdybych nevěděl, že to tak ve skutečnosti příměrem je a musí být. Věc se má totiž takto.

Všechno ve vesmíru, tedy obsah mikrosmu i makrokosmu, podléhá společné tendenci. Tendenci věcí, tedy všeho, řadit se ve spontánní řády, tedy ve své samovolně vzniklé řídící struktury. Vždy za předpokladu, že jsou ve vzájemném dosahu a pravidla, jimiž je řízeno jejich chování, vykazují alespoň podobnou charakteristiku nebo reagují podobně na vnější podněty například chemického, fyzikálního nebo na Zemi i biologického charakteru. Interakce takových spontánních sil, do kterých na Zemi můžeme klidně zařadit i lidskou nekoordinovanou, ale i záměrnou a koordinovanou, aktivitu a realizované, a v případě obsahu lidských myslí dokonce i nerealizované, myšlenky, je nekonečně složitá a lidským rozumem nevysvětlitelná. Jen představitelná abstraktně podle principů, za nichž k ní dochází a důsledků z ní. Samotný obsah interakcí spontánních sil je však, a navždy zůstane, lidskému rozumu utajen. Lidský rozum je totiž jejich produktem, ne autorem.

Tak to obecně platí na každém šutru a místě vesmíru, tedy na Zemi také. Na Zemi dokonce daleko "hustěji", neboť entit, o kterých je řeč a které jsou ve vzájemním dosahu je tu daleko více a spontánní řády jejich interakcí a aktivitou vzniklé tedy jsou daleko uspořádanější a přesnější. Vykazují daleko silnější, a tedy i efektivnější, sebebepořádací, sebezáchovné a seberegulační vlastnosti. To, že to samo, si všiml už koncem 17. století Giambattista Vico. Jen to neuměl popsat.

Re: JSME JEN JAKO KOSTKY V ŠUPLÍKU.

Jak tuhle složitost připodobnit člověku, který se s takovým výkladem, a já vím, že velmi překvapivým a složitým, setká poprve ? Například takto.

Nasypeme na polovinu dna šuplíku, aby názorný příklad byl co možná nejjednodušší a vypovídající, úplně stejné dětské dřevěné kostky na hraní. Uchopíme ho rukami a nakloníme ho k jednomu z jeho rohů. Šuplíkem budeme třást tak dlouho, až se všechny kostky krásně seřadí jedna vedle druhé svými stranami k sobě právě v onom nejnižším místě tohoto kusu nábytku, aniž by se jich přímo dotkla lidská ruka a aniž by je seřadila ona.

Co se tedy stalo ? Strany kostek při účincích a aktivitě spontánních sil, které byly ve hře, tedy zemská přitažlivost, tření, tvar kostek a šuplíku, naše svalová činnost při třepání celým pokusem a dalších, vnutily kostkám jejich pravidla chování a zařadily je do spontánního řádu, který na dně šuplíku, vznikl a který je ve finální fázi řídí. A my to tam v podobě krásně seřazených kostek jasně vidíme. To samo. Můžeme si klidně odmyslet ruční práci a dosadit za ní třeba mořské vlny, kde by se takový šuplík mohl teoreticky nacházet a výsledek bude stejný. Co takový pokus prokazuje, prezentuje a dokládá ? Nic jiného, než, že věci se řadí v řád samy. Příroda je důkazem největším.

A jak je to s lidmi a jejich lidským světem ? Úplně stejně. Jednotlivci jsou vzdáleně a příměrem oněmi kostkami v šuplíku a jsou řízeni evolučně, vývojem lidského světa, vyvinutými pravidly chování, které tvoří jejich mysl a nemají jinou šanci, než se jim podřídit, pokud nejsou kriminogenní nebo psychicky narušení nebo nechtějí dobrovolně zemřít.

Česko oplývá plasticitou mozku (nejen mlékem a strdím)

Netopýřího muže zde v Česku sice nemáme, ale plasticitou mozku oplývá významná část českého národa:

Z mnohých někdejších komunistů se stali kapitalisté a z někdejšího ekonoma Václava Klause se dokonce stal významný světový klimatolog.

Re: Česko oplývá plasticitou mozku (nejen mlékem a strdím)

A navíc má ten Klaus pravdu a z toho zase dostala významná část českého národa osypky a vztekají se u toho jako malé děti, že, pane Pivodo? :-D

Myslím, že nejen popisované případy,

ale do jisté míry my všichni jsme podrobeni přeprogramování našich mozků, a to během posledních cca 150 let (pouhých šest, sedm generací !). Na rozdíl od našich prehistorických a středověkých předků už nemusíme nosit oštěp či meč, a naše ženy nemusejí rodit jedno dítě za druhým v naději, že alespoň každé druhé přežije. Máme penicilin, elektroniku, nanočástice a lékaře schopné transplantovat srdce. Rychlostí blesku přepočítáváme MWh na koruny, atd...

Re: Myslím, že nejen popisované případy,

Je ale otázkou pane Princi, jestli je to dobře, nebo špatně. Záleží velmi na úhlu pohledu.

Možnosti člověka jsou neomezené (myšleno v nadsázce)

Děkuji za velmi podnětný článek. Kdyby vás to zajímalo, napíšu vám svůj příběh, jak jsem utekl chirurgovi z operačního stolu (obrazně myšleno), když si mě chystal na totální náhradu pravého artrotického kolena. Po skoro čtyxřech letech mám koleno prakticky v pořádku. Co na to říkáte? Já vím, je to prkotina, to se podařilo už více lidem.

A jak jste to udělal? Třeba by se mi to za pár let

hodilo.

Zajímavý článek.

Díky!