P. Boublíková 23.11.2016 10:00

Re: Asi dostanu hrozně vynadáno

Ano, to bych (stále píšu o sobě) asi volila jako hranici - až budu závislá na lécích a nebudu schopna si vzpomenout, že si mám vzít lék, tak si ho nevezmu a bez léků (resp. jejich pravidelné konzumace) dlouho nepřežiju.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Rada 23.11.2016 10:19

Re: Asi dostanu hrozně vynadáno

Nedávno jsem náhodou přišel na to, že mi jeden lék/potravina notoricky chybí a vyvolává vleklou únavu. Předtím jsem už ale udělal v životě některá nevratná rozhodnutí abych si náročnost každodenních úkonů zjednodušil. Dnes toho trpce lituji.

Je zásadní otázkou jakou jistotu v objektivitě rozhodování má asi jedinec se vždy nutně omezenou pozorovací schopností oproti možnostem skupiny?

Mám za to, že umělým odtržením od možnosti konfrontovat své postoje /rozhodnutí s okolím se jedinec sice stává suverenějším ale to může znamenat, že zároven i méně životaschopným a to ve všech fázích svého vývoje.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Heincl 23.11.2016 10:25

Re: Asi dostanu hrozně vynadáno

Naprosto souhlasím. Kdo nepečoval o rodiče s Alzheimerem, neví jak je to strašně těžké. Těžká je nejen samotná péče, ale hlavně pohled na ty, kteří nás vychovali, měli nás rádi a které jsme dlouho měli za autoritu. Je to velice smutný pohled.

Své děti jsem požádal, aby mě v případě onemocnění Alzheimerem dali do nějaké pečovatelny. Obávám se však, že to neudělají, tak jako jsem to neudělal já.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kanioková 23.11.2016 18:00

Ano, souhlas, sice řešení vidím jinak,

ale když si představím, že bych ničila své okolí tak, jak to bylo s mamkou, tak lituji všechny blízké.. a ráda bych tomu předešla..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Boublíková 23.11.2016 6:06

Re: Dnešní třicátníky

nemyslím si, že o distribuci peněz rozhodují převážně mladí

• reagovat
• nahlásit příspěvek