Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
VĚDA: Jak funguje kvantový svět a proč nás to tak mate
|
P. Aron 23.2.2024 10:13Problém kvantového světa je v tom, že ho neumíme vnímat našimi smysly. Přímo vůbec a ba ani metodami, na které jsme zvyklí z makrosvěta nebo i mikrosvěta, kde za pomocí třeba mikroskopu dokážeme "na vlastní optické oči" vidět jednotlivou buňku. A jsou to vlastnosti s kterými se v makrosvětě prostě nesetkáváme. Takže všechny interpretace a snaha převést ty jevy do něčeho pro nás uchopitelného a hlavně zaškatulkovat do našich fyzikálních a logických a s tím souvisejících filozofických pojmů prostě naráží. A proto také obrovské spory i mezi fyziky o kočky :-) |
|
L. Žaloudek 22.2.2024 22:14No, fotony chápu a ten obrázek to naprosto jasně vysvětluje. Čemu nerozumím, jsou ty fluktuující kočky. Aspoň teda náš kocour se do ledničky dostat uměl (museli jsme nakonec přidělat petlici), ale zabouchnout ji ho teda ani nenapadlo! |
|
O. Istvanfy 23.2.2024 21:34Tunelový jav. Kvantová mechanika pripúšťa, že častica sa z jedného možného stavu do druhého možného stavu dostane nemožným spôsobom (prejde stenou). Tento jav sa aj prakticky využíva. Jedným z dôsledkov je, že možné je úplne všetko, ovšem pravdepodobnosť toho, že kus mäsa sa z ľadničky dostane do mačky je prakticky nulová. |
|
|
M. Tuma 25.2.2024 15:39Opet podotykam, ze kocky zrejme nejsou obeznameny s fyzikalnimi zakony, nebo je proste ignoruji ;) |
|
|
J. Kostelanský 22.2.2024 14:20Pro mně nejzajímavější teorie o podstatě světa je ta, která - velmi zjednodušeně a ne moc přesně - říká, že žijeme v jakési simulaci. Ovšem nemyslím tím simulace na způsob série filmů Matrix. Již Albert Einstein, který zemřel v roce 1955, řekl, že odmítá věřit tomu, že Měsíc existuje, jen pokud se na něj někdo dívá. Což je podstatou kvantové fyziky - svět je jiný, když jej pozorujeme a jiný, když jej nepozorujeme. Žijeme v éře počítačových her a já vůbec nejsem jejich fanouškem - spíš naopak. Ale počítačové hry, zejména typu FPV (first person view - tedy z pohledu toho, kdo tu hru hrá) umějí pěkně vysvětlit, jak by náš svět mohl fungovat. Hráč takové počítačové hry prochází nějakým prostorem vygenerovaným počítačovým programem a obvykle proti někomu nebo něčemu bojuje. Může si zobrazit mapu, ale po jistém času již zná "prostor" kolem sebe zpaměti. Podstatou hraní hry je to, že vždycky se hráči zobrazuje jen část herního světa - ta, která je bezprostředně před ním. A jak tím světem prochází, část světa mizí a nová se generuje. U novějších her hraných na výkonných počítačích je již někdy problém rozlišit, zda to je jenom hra nebo záznam videa z reálného světa. A teď kardinální otázka: existuje svět, ve kterém se hráč pohybuje nebo ne? A pokud existuje, kde sa nachází? Herní svět existuje v něčem, čemu se říká virtuální, tedy zdánlivá realita, což samo osebe je jaksi protimluv. Ale je asi zajímavé se v tom světě pohybovat, když svůj čas takhle tráví desítky milionů lidí a utrácejí za pobyt v něm miliardy reálných dolarů a eur. Kde se ovšem ten svět nachází? Na monitoru asi ne, tam se zobrazuje vždy jen jeden snímek, pak další a další. Statické snímky, které se nám díky nedokonalosti našeho zraku jeví jako pohyb. Nachází se někde na harddisku v podobě programu zapsaného ve formu nul a jedniček? Dobře, ale jak se hráč hrající hru dostane k těm nulám a jedničkám, aby si je mohl prohlédnout? To by musel hru ukončit a spustit nějaký jiný program. Ale během hry samotné se ke kódu nedostane - to by musel mít povolení na úrovni programátora hry, a ne hr |
|
|
J. Kostelanský 22.2.2024 14:21... a ne hráče. Dejme to, že hráč se ve hře na chvíli koukne na svítící Měsíc, jenž osvětluje otevřený prostor. Pak ale vstoupí do domu plného místností a tam plní nějaké úkoly. Co se ovšem stalo s tím Měsícem ve hře? Vidět již není - tedy zmizel? A jestli zmizel, kam? Hráč samozřejmě ví, že tam venku je, i když ho nevidí. Ale skutečně ten Měsíc tam je? Vždyť na obrazovce monitora, který jako jediný poskytuje obrazové informace, není. Dalo by se říct, že ten Měsíc ve hře je i není - závisí to od úhlu pohledu. Tento princip by mohl osvětlit, jak by náš svět mohl být generován. Pořád se hovoří, jak obrovský by musel být počítač, který by dokázal simulovat celý svět. Ale proč by měl být? Co když by stačilo mít pro každého člověka jen jeden počítač a všechny počítače by pak byly vzájemně propojeny? Každý člověk by vždy viděl jen malou výseč ze své "hry", ale celkový obraz světa by si skládal z toho, co se dozvěděl od jiných hráčů. Anebo z informací, které by ti hráči sesbírali a shromáždili - ve formě knížek, obrázků, filmových a audio záznamů atd. Na generování např. černých děr nebo jiných galaxií by nebolo třeba takřka žádného počítačového výkonu. Stačilo by, že člověk viděl na obrazovce dalekohledu nějaké ty tečky, a zbytek se i tak vždycky dopočítá. Kde se tedy nachází veškerý prostor a svět, který známé? Řekl bych, že jenom v hlavě každého člověka. Nedokonalé smyslové orgány člověku poskytují informace a lidský mozek si na jejich základě vytváří "mapu světa", ve kterém žije. Ta mapa je pro každého jiná, podle toho, co ho v životě zajímá. Co jsou pak ale zeměpisné atlasy? Dalo by se říct, že je to "jen" agregovaný souhrn subjektivních "map světa" velkého počtu lidí. Těch lidí, kteří sestavovali ty atlasy. To by ale platilo o všech učebnicích. |
|
|
J. Kostelanský 22.2.2024 14:21Existuje Austrálie? Pro člověka, který tam nikdy nebyl, ani tam nikoho nemá, by tahle otázka byla irelevantní. Důležitost by pro něj měla, až když by se tam rozhodl letět. Ale i kdyby byl již v Austrálii a mluvil s tamními lidmi, byla by to skutečně Austrálie? Co když by to byla jen iluze generovaná "počítačem" daného člověka? Co když člověk pořád je na tom samém místě, a jen jeho smyslové orgány mu "lžou", že se pohybuje? To by ovšem předpokládalo, že nic takového jako objektivní realita neexistuje. Jenže právě to říká teorie relativity. Časoprostor, ve kterém se pohybujeme, závisí od rychlosti, kterou se pohybujeme. Pokud se tato rychlost blíží rychlosti světa, tak různí lidé pohybující se různými rychlostmi žijí v jiné časoprostorové bublině. Jenže který člověk žije v "objektivní" realitě a který v realitě posunuté časem? Přiznám se, že i na mně je to moc. Beru to jen jako takové myšlenkové cvičení. Ze všeho nejraději bych byl, kdyby svět kolem byl standardní a klasicky materialistický... |
|
L. Kuča 22.2.2024 18:32Existují docela zajímavé teorie, které pohlížejí na svět jako na jakousi projekci hologramu, přičemž veškerá zdrojová informace je kdesi v oblasti hranice konečného vesmíru. To by ovšem vyžadovalo nějaký způsob distribuce této informace zcela neomezenou rychlostí. Řešilo by to problém "mizení informace" nesené částicemi, které překročí horizont události černé díry. Neříkám, že to má nějakou velkou důkazní oporu, spíš mě to zaujalo jakožto zajímavá myšlenková konstrukce. Rovněž to, že v našem prostředí je rychlost světla právě taková jaká je, by mohlo být dáno specifickou deformací prostoru. Jelikož ovšem pozorovaný vesmír se jeví cca stejně ve všech směrech, znamenalo by to, že naše galaxie je minimálně dost blízko, ne-li přímo v geometrickém středu této deformace, dalo by se říci, přímo ve světlech na jevišti fyzikálního vesmíru. Sice by to vzhledem k počtu galaxií byla náhoda jak sviňa, ale když ono to vysvětlení působí tak elegantně. Předvídatelný mechanistický vesmír bych raději už pustil z hlavy. Taková idea je dnes vzásadě neudržitelná. Možná bude načase si připustit i nedeterministický charakter některých jevů, kdy kromě klasické kauzality je ve hře i něco, co bychom mohli nazvat dokonalou, ničím neovlivněnou náhodností. Vesměs se zatím akademická komunita nedeterministickým teoriím spíše brání, protože "ničím pozorovatelným nezapříčiněné" výstupy jdou dost proti našemu chápání světa. Asi jako ty částice s dvojí podstatou. Což mi ale nevadí. To ten klasický vesmír v provedení "obrovské fatalistické domino příčin a následků" mi byl sympatický mnohem méně. |
|
|
V. Němec 22.2.2024 13:26Vždy si vzpomenu na nějaký citát geniálního Jaroslava Haška. Tentokrát z vyprávění Švejka o jeho příjemném pobytu v blázinci: „Taky jsem se v blázinci sešel s několika profesory. Jeden z nich mně vysvětloval, že uvnitř zeměkoule je ještě jedna mnohem větší než ta vrchní...“ Mi stačí, že nedokážu pochopit jednání fyzicky hmotných zvláštních tvorů z této dimenze - politiků. Proč bych se měl pokoušet rozluštit svět? |
|
|
V. Čermák 22.2.2024 17:39Profesor měl pravdu... Ta spodní větší zeměkoule je zeměkoule minulosti, která se propadá do bezvýznamnosti a zapomnění, obsahující větší množství tzv, možností, ale o nižší kvalitě. Současná menší vrchní zeměkoule mnohé z těch původních chaotických možností zavrhla kvůli ušetření času, sil a zvýšení kvality. Jak je známo, Méně je Více... |
|
|
V. Kučer 22.2.2024 21:43Ten profesor se jmenoval Albert Einstein který byl nějakou dobu v Praze. Hašek to trochu pozměnil. |
|
V. Sember 22.2.2024 13:06Pokud jde o pokus se štěrbinami, jste autore úplně mimo. Elektrony či fotony, které dopadají na desku, v níž jsou dvě štěrbiny, reagují s celou deskou. Neustále. I ve štěrbinách, kterými když tak projdou. Interferenční obrazec na detektoru za deskou je výsledkem tohoto statistického procesu. Můžeme ho rozmazat tím, že na štěrbiny namíříme další detektor. Podotýkám, že s elektrony či fotony interagují částice z detektoru, ne náš pohled. Částice, které procházejí jednou či druhou štěrbinou, jsu vystaveny další silné interakci. Výsledek je pak samozřejmě jiný. Jasný? |
|
|
V. Sember 22.2.2024 12:44Kvantová teorie (Standardní model) je bezpochyby momentálně nejlepší a nejefektivnější popis fyzikální reality. O tom se nedá pochybovat. Pochybovat se však dá o některých interpretacích tohoto modelu. Někdy ujíždějí až do ryze fantastických představ, které se skutečnou realitou nemusí nijak souviset. Hmota prý existuje současně ve všech možných konfiguracích do té doby, než ji pozorovatel přinutí zůstat pouze v jednom stavu.“ Tahle interpretace mi připadá poněkud pofiderní. Jaký pozorovatel. Tím mají někteří kvantoví fyzici na mysli člověka, který když se koukne tam či onam a objekt, na který padne jeho zrak, objekt se vymaní ze všech možných konfigurací a zakotví pouze v jednom stavu? Nejprve je třeba říci, že to co pozorujeme na jistou vzdálenost, je pouze obrazem zakódovaným v elektromagnetickém záření, našem případě ve viditelné části jeho spektra. Nijakým způsobem tím nemůžeme pozorovaný objekt ovlivnit. Vtip je však v tom, že všechny částice ve vesmíru, stejně jako všechny objekty, spolu neustále interagují. Díky těmto interakcím se samozřejmě do té či oné míry mění jejich stav, což dokáže popsat Standardní kvantový model. A to tak, že neustále. Dvě základní fyzikální interakce – gravitační a elektromagnetická – vyplňují celý vesmír. Jak to vypadá v hypotetických vesmírech, netušíme. https://www.neviditelnycert.cz/blog/popularne-naucny-koutek/3311-vedci-zjistili-ze-existuji-paralelni-svety-ktere-maji-prunik-s-nasim.html |
|
|
J. Hruška 22.2.2024 13:05Pane Sembere, jste "bezesporu" přemýšlivý člověk. Zabýváte se filozofií nebo fyzikou? Zaznamenal jsem: -----"Nijakým způsobem nemůžeme pozorovaný objekt ovlivnit."----- Zamyslete se ještě jednou.! Každé měření (pozorování) působí na jev do té míry, nakolik je srovnatelné velikostí, rozměrem, hmotností, vynaloženou energií a pod. (na př. Měříme-li elektrony, tak abychom dostali relevantní výsledky, musíme je měřit zase jen elektrony, měříme-li je něčím jiným, dostaneme ve výsledku hodnotu, jak píšete, hodnotu vzájemné interakce, a pod. u atomů, protonů nemluvě o hypotetických "částic" či vesmírných objektů. Zdař Bůh. Josef. |
|
|
V. Sember 22.2.2024 13:09Vystudoval jsem fyziku. Když se podíváte na nějaký objekt, tak ho fakt nemůžete svým pohledem ovlivnit. Jestli si myslíte něco jiného, zkuste mi to nějakým fyzikálním důkazem doložit. |
|
|
V. Sember 22.2.2024 13:14Mimochodem, kvantovou fyziku jsem studoval dost podrobně. Dělal jsem z ní na Masarykově univerzitě v Brně zkoušku. Pokračoval jsem ale i potom. Ve vědeckém ústavu, kde jsem pracoval, jsem se zabýval optickou emisní spektroskopií. K pochopení, co měřím, byla kvantová fyzika nezbytná. |
|
|
J. Hruška 22.2.2024 13:55Např. když měřím elektrony, relevantní údaje dostanu jen měřením jim odpovídajícím měřidlům, to je elektrony nebo podobně energetickými fotony, když je budu měřit protony dostanu údaje o protonech a elektrony půjdou vniveč. Samozřejmě, když budu měřit lokomotivu ampérmetrem, tak ji neovlivním. Ale naopak.? ovlivním dětské autíčko na klíček když ho přejedu válcovačkou abych zaznamenal jeho polohu na asfaltce.? K tomu nepotřebuji studium na UK. Amen a Na NEzdar. |
|
|
V. Čermák 22.2.2024 17:57Myslím, že Pozorovatel přímo ovlivňuje maličké pozorované cokoliv. Do pozorování zapojuje celou svoji laboratoř a v podstatě i celou zeměkouli a okolní vesmír, jehož je nedílnou součástí. Je to holt více či méně subjektivní, tedy ty jeho závěry pozorování...... |
|
|
V. Petr 22.2.2024 18:04Většina optických metod je dnes kvantová fyzika. |
|
|
M. Šimon 22.2.2024 12:35Je třeba, aby si autor přečetl knihu Michia Kaku Hyperprostor a bude mít i v této problematice jasno. |
|
|
J. S. 22.2.2024 11:50Einstein: "Nevěřím tomu, že svět je jiný, protože se na něj dívá jedna malá myš." |
|
|
M. Podlešák 22.2.2024 11:19Drobné nepřesnosti mi obvykle spíš vadí ale myšlenka přenosu plátku masa že zavřené lednice do břicha spokojené kočky kvantovým tunelováním nemá chybu. |
|
|
I. Pávek 22.2.2024 10:47No moje babička, když jsme spolu seděli večer na zápraží mi říkala že měsíček je ze stříbra a hvězdičky jsou jeho sestřičky. Já dnes vím, že jsou to mrtvé vzdálené světy. Ale nemyslím si, že toto poznání mě učinilo šťastnějším. Možná je to tak, že všeho moc škodí. Pro obyčejného člověka bohatě stačí fyzika a chemie makrosvěta, kde fyzikální a chemické zákony platí jednoznačně a drtivě. A v tomto světě atomů a molekul žijeme, ne v kvantovém. Ti, co bádají v kvantovém světě mohou svoje poznatky uplatnit a zpeněžit pouze v makrosvětě. Tak ať bádají. Nicméně by mně zajímalo je-li možno kvantovat čas, jak velká je přítomnost a dožít se konečného vysvětlení gravitace a magnetizmu a ne jen popisu. Ale nemusí to být - |
|
|
J. Hruška 22.2.2024 11:34Kvantovat čas si už usmysleli, viz tzv. Planckův čas - asi 10 na -41 sec. nejkratší myslitelný časový interval. Avšak jinak podle Komenského: "Všeliké kvaLtování toliko pro hovado dobré je." (kvantování) Ahoj. |
|
|
O. Istvanfy 22.2.2024 18:49Najkratší mysliteľný časový interval je vraj newyorská milisekunda. Je to interval medzi tým, čo na semafore naskočí zelená a tým, čo taxík za Vami začne trúbiť. |
|
|
J. Hruška 22.2.2024 13:41Pane Pávku, což magnetizmus, na ten jezdí Metro, ale čas prostor gravitace jsou stvořitelským dílem samého Hospodina. Vysvětlení: Gravitaci = časoprostor popisují Einsteinovy rovnice "Obecné teorie relativity". To je trochu příliš na světské přemýšlení, že.? Srozumitelněji po staru: Gravitaci měříme "gravitačním zrychlením" v jednotkách m/s2 tedy v jednotkách délky (prostoru) za kvadrát jednotky času. To znamená ekvivalenci gravitace = časoprostor.! (Podobně jako ekvilence "hmota energie" E = mc2. A pak k tomu přistoupí hmotnost m a máme sílu co nám brání ráno vstát s těžkou hlavou vstát z postele. Buď požehnána Vaše babička. Ahoj. |
|
|
J. Kostelanský 22.2.2024 10:09Já bych chtěl ohledně toho štěrbinového experimentu dostat jednu odpověď, ale nikdy jsem ji zatím nenašel. Jak se budou chovat častice, pokud je člověk nebude pozorovat přímo, ale pomocí kamery? A jak se budou chovat, pokud bude kamera zapnuta, ale člověk ji nebude sledovat? A jak se budou častice chovat, když kamera bude zapnuta, ale člověk se na obraz nebude koukat živě, ale s časovým opožděním? Třeba hodinu, den - časový úsek není až tak důležitý. Jinak řečeno, budou častice "vědět", že se na ně někdo dívá zprostředkovaně, případně s časovým opožděním? Případně budou "vědět", že si záznam kamery nikdy nikdo neprohlédne? Možná jsou odpovědi triviální, ale nejsem natolik zběhlý v této oblasti, abych to uměl posoudit. |
|
|
J. Hruška 22.2.2024 11:19Dobrý den pane Kostelanský. Obdivuji Vaši zvídavost a promiňte předem, že nebudu odpovídat dost diplomaticky. 1. Pojem částice svádí k tomu, že je jedna. Nikoli jedna, je jich vždy mnoho. Jedna částice je statistická fikce odvozená z podezřelé logiky, když je jich spočetné množství tak musí přece být jedna, není liž pravda, že.! Ale tak to není, žádný fyzikální pokus ani v nejdokonalejší laboratoři nezachytil jednu samotnou částici. Vím, Chemie pracuje a vypočítává ionty a píše vzorečky CO2 a pod. jenže to jsou "grammolekuly" určité látky statisticky odpovídající jednotlivým atomům. Kolik je 1 mol, 6,022 x 10 umocněno na 23 částic. Navíc absolutně nerozlišitelných jedna od druhé i když o tom tak píšu. Jsou v tom množství navzájem neodlišitelné. Myslíte si, že jedna o druhé částici si může něco pamatovat když nelze jednu od druhé vůbec odlišit. Vždyť nelze určit ani místo kde je jedna nebo druhá. Víme jen, že nejsou na stejném místě. Jedna do druhé nepronikne, i když ani to není tak jisté, viz chemické procesy, slučování, hydrolýza a pod.! Vždy však při jakémkoli měření se jedná o velmi velká množství (grammolekuly, aspoň 1 mol) částic. 2. Ve fyzice neexistuje měření (pozorování) které by neovlivňovalo předmět měření. Takže bez měření (není vědění) se budou chvat "částice" neměřitelně.! při měření se ony "částice" budou chovat tak, jak bude ukazovat měření.! Logika jako hrom. Nějaká paměť.? Fotografování, filmování. Jev, který filmujete, probíhá vždy rychleji než nejrychlejší snímkování. A zobrazení je iluze, asi 50 x za sekundu. Lepší je analogové zobrazení než digitální. (viz hodiny). 3. V přírodě NEEXISTUJE jednotlivá částice.! Ani v celém vesmíru. S tím se smiřte. Vždy jsou nejméně po dvou. To má mnoho principiálních důvodů na dlouhé povídání. Nejsou ani samotné elektrony nebo protony ve Slunečním větru, vždy je to min. proud či oblak, nebo el. náboj a proud atd. Pokračování příště, ahoj. |
|
|
M. Novotny 22.2.2024 13:38Bohuzel to je prave ta krasa a "nelogicnost, nebo spise neintuiitivnost" kvantove fyziky. Co je pozorovani kamerou? Svetlo je soubor fotonu, kter meji svou hybnost a tedy energii. A uz tyto fotony svou energii narusuji a interferuji pozorovano castici / vlnu. A tudiz, podle Heisenbergova prinicpu neurcitosti, bud budete v dany moment znat presnou polohu, anebo hybnost. Oboji najednou nejde. |
|
|
J. Hruška 22.2.2024 15:52Ach jo, pane Novotný, proč neintuiitivnost, takové ošklivé slovo. Stačí přijmout, že základem všeho vědění je měření a, že měření je nepřesné. Dále, že neexistuje náhoda a, že nejsou náhodné jevy. (To, že statitická pravděpodobnost zkoumá "náhodné" jevy tkví pouze v názvu, jevy jsou zákonitě pravděpodobné, kvantifikovatelné soubory, skupiny). Bylo by to dlouhé nudné poučování, takže nakonec, studium fyziky i chemie je dobrodružství poznání. Hezký den. |
