19.3.2024 | Svátek má Josef


POLTERGEIST: Věda a poltergeist?

3.7.2021

Existuje celá řada přírodních jevů, laickou veřejností považovaných za záhadné, ba leckdy i strašidelné.

Výjimkou není ani fenomén, jenž dosud nese tradiční název poltergeist. Neboť jiný, přesnější či výstižnější název mu nikdo zatím nedal. A je pravda, že k tomuto fenoménu se dosud váže celá řada pověr a mýtů. Jenže mezi hluboce zakořeněné mýty patří i tvrzení, že poltergeist u nás v domácnostech nikdy „neřádil“, že všechno to „strašení“ si lidé jen vymysleli, nebo ho dělali sami. Ve sku­tečnosti se však fenomén poltergeist za posledních sto let vyskytl u nás již mnohokrát a v lidských příbytcích, i když jen sporadicky, se bude vyskytovat i nadále. Bylo by tak záhodno konečně začít uvažovat o výzkumu, realizovaném některým z našich vědeckých týmů. Neboť pokud se přírodní jev zdá být laické veřejnosti záhadný, neznamená to ještě, že se mu nemůže vědecká obec věnovat. Ostatně, i Jiří Grygar, jeden ze zakladatelů Českého klubu skeptiků Sisyfos, svého času prohlásil: „Kdyby mi vadilo, že se někdo věnuje záhadám, nemohl bych se vůbec nazývat vědcem, protože podstatou vědecké práce je luštění záhad.“

V předválečném Československu se s fenoménem zvaným poltergeist lidé nesetkávali o moc častěji, než dnes. Nebáli se však o těchto epizodách hovořit a psát, neboť kvůli svým očitým svědectvím nebyli zesměšňováni redaktory tištěných periodik či rozhlasu, ani skeptiky z řad vědců. O takovýchto jevech nepsal jen hypnotizér Břetislav Kafka, jehož publikace ve své knihovně, i když se tím zpravidla nechlubí, má celá řada našich akademiků. Ale psal o nich i jeden z našich věhlasných psychiatrů, MUDr. Jan Šimsa (zakladatel sanatoria pro „fysikální a diétetickou léčbu chorob vnitřních a nervových“ v Krči). V roce 1927 byl totiž u nás za­znamenán nejhojnější výskyt pol­tergeistů, jak kdyby se přes Československo od východu k západu převalila jakási „vlna tajemných sil“. Všechny tyto případy se podařilo Janu Šimsovi prošetřit a podrobně po­psat, o čemž informuje jeho útlá publikace „Záhadné zjevy mediální“, kde v úvodu praví: „Případy naše jsou vědecky velice zají­mavé a sluší je zapsati do historie, regis­trovati i když nemůžeme vše vysvětliti.“ Ostatně, na zájem o tento „strašidelný“ jev na počátku 30. let reagovalo i Osvobozené divadlo, kdy Jiří Voskovec a Jan Werich zpívali: „Praskání nahání, strachu člověku v nočním chladu. Srdce mi hlasitě klepe, tuším tady záhadu. Boty dupou po schodech, v domě straší duch.“

Ovšem v poválečném Československu začal na úřadech a veškerých institucích „řádit“ marxismus-leninismus s jeho dialektickým materialismem. A nebylo již radno o „řádění poltergeista“ v domácnostech veřejně hovořit, neboť sám velký Bedřich Engels, coby ikona tohoto učení, ve svém rozsáhlém díle praví: „Je zde úplně jasná nejjistější cesta přírodo­vědy k mysticismu. Nikoli překypující theorie přírodní vědy, nýbrž nejplytší empirie, která pohrdá jakoukoli theorií, empirie nedůvěřující všemu myšlení. Není to apriorní nezbytnost, která dokazuje existenci duchů, nýbrž zkušenost a pozorování pánů Wallace, Crookese a spol. Věříme-li spektro­analytickým pozorováním pana Crookese, jež vedla k objevu kovu thallia nebo k hojným zoologic­kým objevům Wallacovým na Malajském souostroví, žádá se na nás, abychom stejně věřili spiritis­tickým zkušenostem a objevům těchto dvou badatelů. A myslíme-li si, že tu je ještě malý rozdíl, a to ten, že jedny můžeme ověřit a druhé nikoli, namítnou nám duchaři, že tomu tak není a že jsou ochotni dát nám příležitost ověřit si také zjevování duchů.“

Bedřich Engels, ani Karel Marx, se však k takovýmto experimentům, pořádaným různými učenými společnostmi a různými nezávislými badateli, nikdy (na rozdíl třeba od T. G. Masaryka) nepřiblížili ani na krok. Podobně jako onen německý lékař, neuznávající existenci Engelsem zesměšňované hypnózy, jenž kdysi prohlašoval: „Neuvěřím v hypnotickou sugesci, leč že uvidím takový případ, a neuvidím nikdy takový případ, poněvadž se na takové experimenty nikdy nepodívám.“ Pokud však marxismus-leninismus jako strategie a ideologie dohrál svoji historickou roli, mohli bychom se dnes už konečně vrátit k odkazu, který nám zanechal přírodovědec Thomas Henry Huxley: „Stůjte před fakty jako malé dítě, připraveni vzdát se jakéhokoliv apriorního názoru. Následujte přírodu, ať vás vede kamkoliv, jinak nepoznáte nic“. Neboť v případě přírodních jevů nelze vynášet apriorní soudy, tedy soudy předpojaté, ze selského rozumu vyvozené, bez zkušenosti a důkazů. Poznávání takovýchto jevů je třeba podložit zkušeností, neboť jsou to pozorovatelná fakta a pozorování tvoří základnu pro přijetí či odmítnutí jakékoli navrhované teorie při jejich interpretaci. Tedy jakákoliv autentická nahrávka představuje holý fakt, kdežto zjednodušený výklad tohoto fenoménu ex cathedra, tedy od stolu či ze sedadla, před­stavuje jen spekulativní inter­pretaci, která s opravdovou hypotézou, podloženou důkazy, má jen málo společného.

Nová pozorování v posledních letech potvrzují, že některým projevům poltergeista ve sledované místnosti opravdu může předcházet nezvyklé proudění vzduchu. A uzavřeným prostorem pak začínají poletovat malé, kulovité objekty (nejlépe viditelné na záběrech kamer s nočním viděním) nazývané orby, které ještě před pár lety někteří z milovníků záhad považovali za zhmotnění duchů, v případě venkovních prostor někdy i za UFO. To ale neznamená, že se pro ně racionální výklad nenašel. Orby totiž začaly být houfně zaznamenávány digitálními kamerami a fotoaparáty, proto také u nás s jejich vysvětlením při stoupajícím zájmu o tuto záhadu přišel Ondřej Neff, odborník v oboru digitální fotografie, ale přišli s ním nakonec i záhadologové a ufologové.

Jinak řečeno, k nesprávné interpretaci projevů fenoménu zvaného poltergeist zpravidla dochází tehdy, když se lidé domnívají, že je místo jeho výskytu strašidelné, načež hledají důkazy, které by to potvrdily. Tímto způsobem pak může docházet k nepřesnému vnímání pozorovaných přírodních jevů. Strašidelným místům se v zahraničí nejvíce věnoval americký televizní seriál „Haunting“, jehož první díl byl odvysílán 28. října 2005 na Discovery Channel a viděli ho i diváci u nás. Tento seriál přináší výpovědi očitých svědků, občas doložené i autentickými fotografiemi nebo videozáznamy. Každá z epizod pojednává příběh jedné z rodin traumatizovaných strašidelnými jevy v jejich domech či bytech, ale i v komerčních prostorách. Tedy pokud jde o úkazy, zahrnované pod fenomén zvaný poltergeist (coby soubor fyzikálních jevů), nelze při jejich interpretaci stavět na pocitech a dojmech člověka, které nemohou nikdy nahradit zvukový a obrazový záznam. Přičemž pak řádný výzkum, na rozdíl od běžného pozorování, se neobejde bez infračervených kamerových systémů.

Týmová spolupráce mezi badateli z různých oborů vyžaduje větší osobní, časové i zdrojové nároky, než běžný výzkum v rámci jednoho oboru. Ani aktuální grantový systém interdisciplinární výzkum nijak nepodporuje. Není proto snadné kvalitní víceoborový projekt připravit a úspěšně realizovat. Ale rozhodně to není nemožné. Pokud se pak některý interdisciplinární tým vědců rozhodne v případě dosud neobjasněného fenoménu zvaného poltergeist věnovat základnímu výzkumu, nezbývá mu než kromě pořízení obrazových a zvukových záznamů na místě jeho výskytu mapovat i řadu fyzikálních proměnných. Jestliže každý pozorovatelný jev je výsledkem interakce hmoty, bude třeba po jeho verifikaci zaznamenat všechny objektivní anomálie, které jsou měřitelné. Tedy je také třeba zde měřit fyzikální pole, která se v daném prostředí mohou vyskytovat, neboť každé fyzikální pole má své vlastnosti, jež se projevují jako působení sil. A v případě zvukového záznamu je třeba sní­mat i opomíjený infrazvuk. Je sice pravda, že intenzita zvuku klesá s druhou mocninou vzdále­nosti. Jenže infrazvuk se díky malému útlumu šíří na velké vzdálenosti a může tak poskyt­nout informaci o tom, co se děje ve vzdálenějších oblastech.

Že v přírodě vznikají elektromagnetická, elektrická a magnetická pole, o tom snad žádný alespoň trochu vzdělaný člověk dnes nepochybuje. Ovšem jejich působení si mnohdy lidé neumí vysvětlit. Přírodní elektromagnetické pole překvapivě stálo například za hlášenými poruchami chodu velmi přesných náramkových hodinek se systémem quartz (to není značka hodinek, ale typ technologie strojku), k nimž docházelo na Sicílii před erupcí sopky Etna. Elektronické hodiny, které vznikaly v polovině 20. století, začaly používat jako ča­sový normál křemenný oscilátor, využívající piezoelektrický jev. Elektronické hodiny tedy využívají elektronický oscilátor, řízený křemenným výbrusem, tzv. krystalem. Odtud pak pochází i obchodní název „quartz“. Oscilátor používá piezoelektrický výbrus s frekvencí 32 kHz, která se elektronicky dělí a převádí na indikační zařízení. Kvalitnější quartzové hodinky obsahují dva oscilátory, jež umožňují teplotní kompenzaci, přičemž odchylka jejich chodu nepřesahuje 10 sekund za rok. Takové hodinky jsou velmi přesné, ale jsou také (což si laik neuvědomuje) citlivé na pulzy elektromagnetických polí. A právě k takovémuto fyzikálnímu jevu, předcházejícímu erupci sopky Etna, docházelo na Sicílii, kde byly hlášeny poruchy chodu náramkových hodinek, které si drtivá většina jejich uživatelů neuměla vysvětlit.

Pokud jde pak o pořízený obrazový záznam některého z projevů fenoménu zvaného poltergeist, ten může na první pohled v očích laika vypadat jak běžný kouzelnický trik. Málo kdo si však uvědomuje, že kouzelníci či iluzionisté nejrůznější podivné úkazy, popisované svědky takovýchto epizod, už od konce 19. století napodobují pro pobavení publika. A protože se s těmito přírodními úkazy či jevy lidé setkávají sporadicky, drtivá většina lidí pak to, co nyní vidí na záznamu objektivní reality, díky své dosavadní zkušenosti s eskamotáží, považuje za kouzelnický trik. Jinak řečeno, většina z nás na vlastní oči někdy viděla vystoupení kouzelníka, ale jen mizivé procento z nás, či spíše promile, na vlastní oči vidělo (či mu hodnověrným očitým svědkem bylo popsáno) něco z toho, čemu se říká „řádění poltergeista“ v lidských příbytcích. Navíc fenomén poltergeist v obecném povědomí bývá spojován s existencí duchů, nečistých sil, démonů a tak podobně. Tedy kdo nevěří v existenci bytostí z jiného světa, zpravidla nehodlá uvěřit ani v existenci fenoménu zvaného poltergeist. I když se už na konci 19. a začátkem 20. století objevila celá řada badatelů, kteří při pozorování tohoto fenoménu dospěli k závěru, že „řádění poltergeista“ nemá nic společného s existencí duchů či nečistých sil.

Sama otázka kouzelnických triků při posuzování záznamů tohoto fenoménu zpravidla bývá kontroverzní. Pokud totiž tým kouzelníků připraví experiment, kterým hodlá nějaký jev ze záznamu diskutované objektivní reality napodobit, ale nikomu následně nehodlá prozradit, jak že se to dá udělat, je to potom vědeckému týmu, jak se u nás říká, „na dvě věci“. Tento postoj kouzelníků nemá s vědeckým přístupem nic společného. Neboť když někdo za nějakým účelem provede experiment, pak aby došel výsledek tohoto experimentu uznání, musí mít možnost jiné týmy na jiných pracovištích, nezávisle na sobě, tento experiment se stejným výsledkem zopakovat. Tudíž teprve tehdy, když známe všechny podmínky a vlastní způsob realizace daného triku, je možné diskutovat o tom, zda námi studovaný záznam opravdu zachytil reálný přírodní jev, nebo jen pouhý trik, adekvátní tomu, jakým eskamotéři či iluzionisté jev z námi studovaného záběru napodobili.

Fenomén zvaný poltergeist má smůlu v tom, že neumí nikdo předpovědět, kde a kdy bude příště možné takovýto přírodní jev znovu pozorovat. A tak se laik leckdy ptá, proč že se tedy vědecké týmy nesnaží takovýto jev v některém z opuštěných lidských příbytků vyvolat. Jenže v případě tohoto dosud neobjasněného fenoménu, kdy věda dosud nezná ani všechny jeho definující znaky (atributy), to žádný z vědců neumí. Je tomu hlavně proto, že fenomén zvaný poltergeist představuje jev spontánní, tedy samovolný, vyvstávající bez nám zjevných vnějších příčin, jako tomu někdy bývá u fyzikálního samovznícení. Tedy jsme zde vlastně v podobné situaci, jakou nám připravil jiný přírodní jev, zvaný kulový blesk, kterým se badatelé zabývají více jak 100 let. Dnes už málokdo o jeho existenci pochybuje či snad hodlá zpochybňovat zprávy, podle nichž kulový blesk pronikl někomu do příbytku (výjimečně i zavřeným oknem), aby si tu náležitě „zařádil“, vytrhal kabely ze zdi a poničil něco ze zdejšího vybavení domácnosti.

A přesto žádný z vědeckých týmů, co jich dnes po celém světě bádá a experimentuje, dosud kulový blesk v lidských příbytcích vyvolat neumí.

Post scriptum:

Tento dodatek je určen především těm čtenářům, které zaujal předchozí článek. Těm nejspíše bude stát za zhlédnutí video zachycující hlučné projevy poltergeista, s kterými se lidé setkávali a dosud setkávají v nejrůznějších koutech světa, kdy se mnohdy již existence tohoto jevu oficiální cestou potvrdila a nikdo ji nezpochybňuje, i když některá jeho „vědecká“ vysvětlení jsou trochu úsměvná, jako třeba v kauze francouzského poltergeista z Albaret-Sainte-Marie, kde byl pozorován v roce 2013. S hlučnými projevy poltergeista se měl nedávno setkat v jednom z opuštěných domů, kde rozmístil několik kamer, i ruský youtuber. Vše se tu odehrává za světla a z pořízených záběrů je zřejmé, že za žádné nitě či vlasce kouzelníků při možném falšování tohoto jevu (z čehož ho obviňuje řada skeptiků) tento očitý svědek tahat nemůže. Inkriminované záběry najdete na stopáži 9.25 - 12.25 zde:

Převzato z KarelWagner.blog.idnes.cz se souhlasem autora