Dědek 5.2.2010 14:33

Teorie čudu.

Je to v čudu! Toto úsloví zná asi každý. Ale co to čud je ví jen málokdo. Velmi zjednodušeně řečeno: čud je prostor mimo náš vesmír ve kterém mizí věci nám momentálně potřebné.Pokud je čud naplněn, věc momentálně v čudu zmizevší a nezbytná vytěsní z čudu věc kterou jsme zoufale hledali před týdnem případně před měsícem.Tedy nezoufejte, Vaše klíče mohly vytěsnit třeba propadlé lístky do divadla z minulého dne! :-))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. M. 4.2.2010 23:45

Pane Čechu, díky.

Vaše čtení je vždy příjemným osvěžením. Možná, že do 14.2. Vás ještě stihnu pochválit a poděkovat Vám. Pak už to nepůjde. Ještě jednou, díky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Ivošek 3.2.2010 19:01

Jeden z mych poslednich prispevku - registrovat se nebudu

Já měl dlouho problémy s tím, že jsem třeba po odvirovaní u zákazníka nechal svoji flešku zastrčenou vzadu v jeho počítači. Kolikrát jsem se musel vracet nebo i objíždět více zákazníků, kolikrát jsem o tu flešku (hlavně mi šlo o data) přišel úplně. Až mě napadlo si tu flešku přidělat na klíče od auta - nyní bez flešky dojdu maximálně k autu, tam zjistím, že se do auta bez klíčů nedostanu a tak zvoním na chudáka zákazníka, jestli bych si mohl z jeho PC tu flešku vzít ... ale od té doby jsem ji už nikdy nikde nezapoměl ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Alík 2.2.2010 22:13

Chce to systém

Používám systém "pověřených kapes". Každá kapsa na kalhotech má pevnědaný obsah. Tím získává letmé poplácání po těle charakteristiku. No a pokud charakteristika souhlasí s nastaveným programem, vím, že můžu do světa. Jinak hledání v ledničce jsem už vzdal dávno. Proto radši rovnou volám mojí předobrou ženu. Dle hesla "Zeptáš-li se, jsi blbem 5 minut. Nezeptáš-li se, jsi blbem celý život".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

SW 2.2.2010 21:37

Pěkné... :-)

Ta koncovka je tutová.

Díky pane Čechu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Mgr. Milda 2.2.2010 20:31

Náš barák má před vchodem mřížku, pod níž je sklepní okno.

Už se několikrát stalo, že někomu při šmátrání v kapse ty klíče vypadly a propadly mřížkou asi o metr a půl níže. Co teď? Když se mi to stalo poprvně, zachránila mně manželka, měla svoje klíče. Tak jsem si na rybářský bambusový prut upevnil magnet z rozebraného reproduktoru a klíče jsem z té hloubky suverénně vytáhl. Tohle jsem opakoval, co vím, ještě dvakrát pro nešťastné sousedy.

Na hájence, kde jsme v létě, bývá zase dost hustý trávník a když někomu něco spadne, nedá se to najít. Tak jsem si pořídil ten nejjednodušší hledač min a s tím to až do výšky asi 20 cm spolehlivě funguje. Našel jsem ale i jiné věci, třeba ručně kovanou sekerku, t.zv. frankovku a ta mi dnes dělá dobré služby. Kdoví, jak dlouho tam v hlíně ležela, může být i několik století stará ale nezrezavěla, je taková černá a očmouděná.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Piha 2.2.2010 20:20

Pěkný článek

a pěkné přídavky. Pobavila jsem se.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jurajda 2.2.2010 19:02

Vážený pane Čechu !Nenechte se odradit od psaní na psu !

Od 15 si už bohužel jen asi počtu,registraci přenechám těm chytrejn,uvědomělejm a vyznamenanejm !Jedině že bych vymyslel nějaký hackerský podvod,to by byla jiná káva !

• reagovat
• nahlásit příspěvek

hafusak2 2.2.2010 19:00

Ve filmu Kameňák:

Sestřičko, jak to říkal pan doktor že se jmenuje ten němec, co mi schovává všechny věci? Alzheimer, dědo Alzheimer.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

občan 2.2.2010 18:56

Deja vu

už to tu psal Jura Jurax. Nazval to indiánské. Využijeme toho, že ten přiblblej mozek nikdy nevypne a štosuje a třídí všecky podněty a mikrozážitky. Pokud to momentální psychický stav dovolí, trochu se usebereme, pohroužíme se do sebe, polohlasem něco mumláme a pomalu procházíme svým životem nazpět. Ten úkon, kdy ty klíče nebo mobil někam odkládám, je jedno políčko z promítaného filmu. Kupodivu to často funguje.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

alena 2.2.2010 18:16

Pohoda! Dík autorovi a dík diskutujícím za příhody a za rady, nemá to chybu!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

xjcx 2.2.2010 17:12

Mati jezdivala casto na sluzebni cesty

 a vzdy kontrolovala penize,prukazku,kapesnik a klice.Delam tez, misto kapesniku mobil.

Rodina pred odjezdem na dovolenou musi podstupovat - dle vsech trapnou - proceduru,kdy mne v aute musi ukazat vsichni pas. Jistota - v aute jeste byl,doma nezustal.

Vychutnavam si posledni prispevky do psa...:-(

• reagovat
• nahlásit příspěvek

xjcx 2.2.2010 16:30

Uz jste nekdy

hledali dlouze mobil, ze ktereho jste zaroven telefonovali?S tim, ze mate zpozdeni, ale hned prijdete, jen co najdete mobil?....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Věčně hledající 2.2.2010 15:17

Já to mám úplně jinak

Tak já to mám úplně jinak. Hledám např. klíče a vím, že jsem je naposledy měl v pravé kapse sportovní bundy. Jdu tzv. na jistotu, sáhnu do pravé kapsy u bundy a ono nic! Sáhnu podruhé, zase nic!! Znervózním, jdu klíče hledat jinam. Po několika neúspěšných pokusech se znovu vrátím k bundě a její pravé kapse, sáhnu... a klíče tam jsou!

Obdobně to funguje, pokud ěnco hledám v kapsičkách u batohu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Qakk 2.2.2010 15:16

hledání-krásný panský problém...

Polovinu života jsem strávil hledáním, takže praxi mám už slušnou. Vím, že si pamatuji kudy jsem chodil, ale málokdy, kam jsem co položil. Snad ještě platí, že když nemohu něco opravdu nalézt, tak to bývá tam, kde to mělo být; jen o několik geologických vrstvev níže. Pokud to ale uloží manželka, tak to nenajdu,snad ani kdybych se na "to" díval. Ženský systém ukládání čehokoliv je mimo pánské pochopení.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Pamětník I. 2.2.2010 14:42

černé díry

U nás doma taktéž existovalo tajuplné místo, kde mizely věci. Naší matce celý život někdo systematicky kradl z manikury nůžtičky na nehty i další pomůcky a ona za to všechny trvale obviňovala a stále kupovala nové. Později se jí začaly ztrácet i nožíky na loupání a ukrajování jablek, takže jsme se často, ale marně prohrabávali vyhozenými slupkami v koši. Když jsem po její smrti vyhazoval většinu zařízení, nechal jsem si přetapecírovat její oblíbený starý ušák. Čalouníka, který v něm objevil po stranách sedadla zapadlou sbírku nůžek, nožíků, mincí i jiných pamětihodností. Ta mezera mezi sedadlem a opěradlem se tajuplně otevírala pouze při dostatečném zatížení a když člověk vstal, opět zmizela. Vzpomínky na nespravedlivá obvinění má kdekdo, ale já mám tím pádem ve svém cestovním necesairu dokonalé předválečné nůžtičky od slavné firmy Zwillinge ( Twins ) ze Solingenu, které dosud nebyly během 70 let nikdy broušeny a jsou stále zcela ostré. A do něj mi manželka neleze.

• reagovat
• nahlásit příspěvek