mirek 10.12.2009 14:34

zase super

jen bych doplnil, že i já mám pár podobných fotek, ale zdaleka "nejlepší" je ta, co jsme se sestrami "objevili" vloni, když nám umřela máma 95 roků - a sice moje fotka z dubnu 1945 ( moje necelé dva roky ) s textem mirek právě vylezl z krytu - v Dejvicích - zájemcům pošlu mailem - hezký den, píšu opožděne, byl jsem 3 dny mimo čr

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Redbiter 8.12.2009 16:47

Darja

Darja byla laska meho zivota v 1964,a potom jsem musel na vojnu.Velice hezka Ukrajinka narozena v cesku. Porad mam jeji fotky,i kdyz uz 41 let ziji v zahranici.Kdyz ctu clanky pana Cecha tak me to pripomina me mladi v Praze.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

hafusak2 8.12.2009 15:38

Strašně rád čtu tyto vzpomínky,

a víte lidi proč? Jsem s p. Čechem prakticky stejného věku, dětství jsem ale prožil v HK a okolí a v PR, tedy hodně daleko od Prahy. Vždy, když si přečtu nějakou vzpomínku, tak úplně nadskočím a říkám si: Jéžišmarjá, vždyť já zažil prakticky to samé! Jenom s jedním drobnějším detailem jinak. Vypisovat se mi to nechce, buď bych byl označen za chlubivého žvanila, případně za někoho, kdo se trapně snaží o plagiát. Ale vysvětlete mi někdo, proč se prakticky stejné věci odehrávají ve stejnou dobu na místech stovky kilometrů od sebe. Nebo žebychom byli v tom dětství opravdu tak zglajchšaltovaní? Proto jsem p. Čechovi tak vděčný za jeho články, vždy mi připomenou něco z mého dětství, něco, co jaksi bylo už určeno k úplnému zapomenutí. Ještě jednou díky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

AKA 8.12.2009 12:02

Fotečky z mládí

Když jsem manželovi ukázala moji fotku, na které jsem coby desetiletá vyfocená se svým bratrem v tvídovém kabátku trčícím dopředu a  rádiovkou na hlavě, jak  stojíme na hřbitově, trumfnul mě svojí fotkou, na které hledí do objektivu on a jeho dva bratři v krovkovatých tvídových kabátech a s rádiovkami na hlavě, přes ramena zavěšené chlebníky, anžto byly s rodiči na výletě v Krkonoších. I pod rádiovkami jsou vidět křivé ofiny nás všech.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

dědek 8.12.2009 11:31

jako VŽDY díky

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Hanka 8.12.2009 11:11

to jse mse zasmala

Pane Cechu to mi nedelejte..........skoro sem se pocurala smichy a to s v praci fakt spatne zduvodnuje, ze jsem se odreagovala na netu........Haha dekuju

• reagovat
• nahlásit příspěvek

mstitel kmene 8.12.2009 10:11

Nemůžu si vzpomenout

kde přesně byla hospoda U zelenýho stromu. Na rohu Vrchlickýho a Pod Klamovkou nebo na rohu Erbenový a Vrchlickýho?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

figura 8.12.2009 9:12

Jako vždy...

...výtečné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

idol 8.12.2009 7:34

Hezky se to čte .....

.... samozřejmě ze dvou důvodů - čtivě napsáno a není to hloupé

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Věra 8.12.2009 2:01

Křivá ofina a jiné vlasoviny

Pane Čechu - skvělý! Kdybych sem vetkla pár svých fotek z dětství, všichni by hromadně omdleli a odmítli již navěky na tyto stránky chodit. Byla jsem ukrutně hubené dítě (vhodně tak leda do komparsu pro film o koncentráku), pár blond vlasů s křivou ofinou, vystouplé klíční kosti, lopatky, žebra a taky kolena, na krku na tkaničce klíč od bytu - takhle vypadaly skoro všechny moje školní fotky. Kluci mi říkali kostra a školní doktorka pravila, že jsem jako kostlivec na Staroměstské radnici. Příšerné byly letní sandály s ponožkama, které ještě neměly gumičku a shrnovaly se mi až na paty. O modrých trenýrkách a všelijakých vytahaných tričkách pomlčím. Zimní obuv - to byly kožené hnědé šněrovací boty, zvané křusky - tedy žádné galoše, ty přišly až v polovině 50. let a stejně nebyly k sehnání. Nebo ty tepláky s gumičkou ne pod patou, ale kolem kotníků! Obraz bídy a utrpení, moje děti, když si jako malé ty fotky prohlížely, domnívaly se, že jsem dětství prožila jako chudobné dítě nezaměstnaných rodičů v jakési nuzné kolonii za 1. republiky (jak o tom psával Karel Čapek). Fakt si to dneska už nedovedu představit, nebýt těch fotek, myslela bych si, že se mi to jen zdálo. Všechno se to odehrávalo v Břevnově a to byla, pane Čechu, tehdy taky Praha 5 (teprve od 1961 nás šoupli pod Dejvice jako Prahu 6.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

seniorka 8.12.2009 0:57

Také mám staší sestru

Pane Čechu,děkuji.Mluvíte mě z duše,moje sestra mě také týrala.Moje vnučky,když vidí moje fotky z mého dětství,tak mě docela litují.Pár chlupů,hozených do ofiny,později při svatém přijímání "kohouta"jak kremrole od Myšáka.Také jsme později měli dvorního kadeřníka pana Kohoutka,vzal to přes tatínka,tam moc práce neměla,potom maminku,sestru ne,ta už měla trvalou ondulaci za 15,-Kčs u kadeřníka a pak maminku,ta chtěla jen zastříhnout.To celé stálo 10,-Kčs,psal se rok 1955,na cestu dostal pan holič kalíšek slivovice.

• reagovat
• nahlásit příspěvek