Jiri Hovorka 14.7.2009 19:31

Trapas v autobuse

Toto mi vyprávěl můj spolužák:

Jeli jsme busem z Mikulova do Brna. Teplo, polodusno, do toho monotónní vrčení motoru - prostě všichni upadli do takového toho polospánku. Jediné, co bylo krom motoru a občasného přeřazení slyšet, byly mouchy ospale polétávající busem.

A do této nirvány se z prvních sedadel ozvalo hrmoské "Prrrrrrrrrd!" - v tu ránu byli všicí v pozoru (ač dále předstírali klimbot) a nenápadně pokukovali po přední dvojici. Seděl tam takový starý ošklivý chlap a dcérečka krev a mléko.

Chlap - původcem řachtala byl nepochybně on - se rozhlédl po buse. Pak se otočil na děvčicu a do napjatého ticha prohlásil nesmrtelnou větu: "Teda, slečno, že jste to vy - tak já to vezmu na sebe."

Už si nepamatuji, jak to pokračovalo dál, nicméně se v různých obmněnách toto rčení stalo součástí slovníků mého i mnoha mých přátel.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jenik 14.7.2009 17:26

Trapas mého kamaráda

Je to už třicet ket, snad se zlobit nebude.

Nastoupil do prvního místa po VŠ, a dostal přidělené prkno v koutku, odkud neměl přehled po celé kanceláři. Přišel nějaký pomenší chlapíček a někoho sprdával. Pak bouchly dveře a bylo ticho. Tak se zeptal: kdo to byl? To je náš soudruh ředitel, byla odpověď . Tak řekl: Vy máte srandovního říďu Načež se vedle jeho prkna objevila hlava ve výši metr padesát, protože soudruh ředitel dosud neodešel..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Yarda 14.7.2009 17:19

Slyšel jsem jednoho - šel do důchodu jako plukovník.

Když do něj někdo ryl že lampasáci jsou blbci tak mu odpověděl: "Devět z deseti jsou - když se jim rozkáže aby v 10.24 zaútočili na kótu 835 tak v 10.24 zaútočí na kótu 835 a nemusí vědět že tam asi všichni padnou protože ten jejich útok je klamný a hlavní úder půjde jinde a jindy. A s tím desátým, chytrým se obyčejný voják nesetká." Jo - ten lampasák v autobusu měl asi stejně holou pxdel jako ostatní cestující protože kdyby ne, tak vy si ji vezl ve služebním autě.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Ron 14.7.2009 11:51

tři příběhy...

první poněkud nechutný, ale hodně pravděpodobný, jaký se může stát každému...

druhý smutný, velmi smutný. O hnusech a hyenách a tak všelujak podobně jak říkával Rychlonožka

třetí vtipný, pane Čechu, to muselo bejt bezva, když Vám to došlo až s tou nataženou rukou :o)))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Honza 14.7.2009 9:26

Děkuji

Vám za Vaše psaní, je to vždy pro mne velmi zábavné. Jste takovým sluncem v tomto politikou zavšiveném údolí Neviditelného psa. Ještě jednou děkuji za to, že jste.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

fox 14.7.2009 8:53

Klukovské vzpomínky 60

Jeden přece musím napsat.Letěli jsme 4 z Moskvy.Gorby se vracel ze Ženevy a tak celá Evropa nelétala(tehdy běžný stav).Náš odlet se opozdil z 13 na 18 hodinu.Jeden z kolegů(J.W.),mající velmi positivní vztah k alkoholu nevydržel a v 17:30 zakoupil flašu vodky.Jen ji přinesl do odbavovacího prostoru,hlásili,že poletíme.Tak ji otevřel a nahnul,podal dál,prostě nás čtyři obešla dvakrát a byla prázdná.Já to spíš markýroval,tohle není pro mně.Já tušil co bude a tak jsem si sedl stranou.Chlapci se rozjeli,letušky taky něco přnesly a IL 62 se hrnul ku Praze,za zpěvu mých kolegů..Už to vypadalo,že to bude OK,když jedna mladá letuška pravila.:Vážení sestující,prosím po přistání zůstaňte chvilku sedět,aby soubruh cestující z vládního salonku mohl přednostně vystoupit.To nebylo moudré.Když se zmíněný strejda hrnul ze salonku(byly uprostřed trupu oddělené posuvnými stěnami),hrnul k východu,všichni seděli a čuměli.Ne tak J.W.Zastoupil dvojici letuška,vládní činitel uličku,zakymácel se a pravil:tak soudruh cestující z vládního salonku bude vystupovat a my jsme co?Ho..o?VždyT´nám smrdí z pr....e,všm stejně.Toho soudruha mi líto nebylo,ale tý holčičky co jí to Pepa pravil do tváře z čtvrt metru tý jo.Z této čtveřice žijeme už jen dva.Smutné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F..A.Kekule 14.7.2009 7:44

Trapasy se stanou

jen to fikne. Také jsem jeden s "nudlí" (v Brně se říká sopel) viděl. Slavnostní večeře v restauraci, dáma v gala, pán také, je poněkud rozpačitý, zřejmě se právě chystají strávit příjemný večer před ještě příjemnější nocí. Usednou ke stolu, přiběhne vrchní a předloží jídelní lístky. V tom pána postihne nenadálé prudké kýchnutí a z nosu mu vylétne medůza zvící lívance rovnou na honosný obal toho lístku. Ocenil jsem výkon té jeho společnice, která zařvala smíchy tak, že se celý sál otočil jejich směrem a také pana vrchního, který bez mrknutí oka inkriminovaný jídelní lístek vyměnil za jiný a ještě se jim omluvil.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Pumprdent 14.7.2009 6:56

Lampasáci

Já si z mládí pamatuju taky jednoho - jezdíval z Řásnovky na Julisku dnes už neexistujícím busem č.125 a měl vždycky naváto pod kulichem. A poučoval celý autobus o své kariéře, zdálo se, že postupně bojoval téměř pro všechny. Dodnes s kamarády používáme zlidovělé věty:

- Keď zme šturmovali Varšavu, behem hodiny nás padlo tisícsedemsto.

- Viete, kedy bol vyhodený prvý pancérový vlak v Čechách?

- Vy sopliaci, vy stě sa eště ani něnarodili!

Obvykle si vybral za terč nějakého studenta, a protože nedokázal myšlenku udržet ani opustit, tak obvykle slovní souboj prohrál a podle drtivosti porážky vystupoval příslušný počet stanic před cílem

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kanuk 14.7.2009 4:51

O důstojnících ČSLA

No, pan Čech tu pověděl něco o důstojnících ČSLA. Dovolím si přidat informaci, ale z trochu jiného konce.

V r. 1951 jsem sloužil na "mimořádném vojenském cvičení podle par. 39 (nebo 29) Branného zákona" jako ten nejmenší "lampasák". Mým velitelem byl pan škpt R. Ten mne jednou pozval na oběd v neděli. Byl (snad) bezdětný, ženatý, a tak mne poučil, že když je někdo pozván na oběd do rodiny, přinese paní domu pukét. To jen tak mimochodem. Po obědě jsme tak trochu hovořili, pan štábní věděl, že nejsem žádný vášnivý stoupenec režimu, který mne navlékl do uniformy, a tak mi povídá asi tohle.: "Ty se třeba divíš, co já dělám tady na vojně mezi těmi lumpy. Ale já jsem se stal důstojníkem letectva před válkou, kdy jsem jako zaměstnání provozoval sport, za který jiní museli draze platit. Po válce jsem zase musel nastoupit do armády. Nic jiného než vojákovat neumím, a teď musím často říkat věci, za které bych si naplil do ksichtu."  Mnozí psopsavci jej nepochybně odsoudí, zejména ti, kteří neprožili 50 léta. Ale pro mne zůstane jedním z nejlepších lidí, které jsem v životě potkal. 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

zubr.z 14.7.2009 4:18

tohle nebyl trapas

brněnská šalina ve všední den odpoledne,vedro,trochu přeplněno.Na zastávce přistoupil nějaký major a sháněl se po sezení.Nějaký mladík-tričko,džíny-ho pustil sednout,za což major ani nepoděkoval.Mladík měl evidentně poněkud naváto pod čepicí,tak zavedl konverzaci:Jen seď,kámo,ty už jedeš dom,ale já jedu do královopolské do hokny bóchat na tebe....tak se nesla celá konverzace.Na  další zastávce přistoupila mladá těhotná paní.Mladík,drže se jednou rukou tyče zaklepal majorovi nebo co to bylo na nárameník a pravil zřetelně na celou tramvaj,pardon,šalinu:Tak stávé kémo,stávé,nési v Čile....Po tomto jistě taktním upozornění zrudlý lampasák se začal shánět po výstupních dveřích a mladá skoromaminka si pohodlně sedla.....Psal se rok 1966 nebo 67.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Věra 14.7.2009 1:11

Prima!

Trapasy jsme zažili asi všichni, ovšem moje trapasy jsou fakt nepublikovatelné, kdykoliv si na nějaký vzpomenu, tečou mi ještě dneska čůrky potu po zádech...

• reagovat
• nahlásit příspěvek