Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 3
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Fi 27.5.2008 21:48xxx Honzo, dík za vzpomínku na ing. Krajinu. Plně potvrzuji, že to byl excelentní Člověk. A co se týče profesorky Holé bych jen rád doplnil, že to byla, mimo jiné, velmi pohledná žena a nyní je (nebo ještě nedávno byla) to strašně milá a veselá, troufám si říct, babča s úžasným elánem. |
|
|
Kadlus 27.5.2008 21:06Autore, díky za tu spoustu kvalitních kantorů, s běžnými lidskými chybami.Je to balzám po řadě "rádobykritických" názorů na školství, často jenom proto, že " ta pit... úča" není schopna pochopit " genialitu jejich aplégra!" Navíc se jenom fláká ( ta úča, samozřejmě). Přitom často kritizujícím skáče jejich"aplégr" doma po hlavách. Ještě jednou dík-třeba proto, že za dva dny máme slezinu kantorů po absolutoriu- po, až se to stydím napsat -51 létech. |
|
|
milanS 27.5.2008 19:53Závidím, já jsem zažil jen normalizační školství Do ZDŠ jsem "nastoupil" na vesnickou malotřídku v roce 1971, kdy začala normalizace. První třídu měla s. ředitelka Pravdová, manželka krajského tajemníka Východočeského KSČ. Po letech se od mamky dozvěděl, co jím s. ředitelka řekla na první rodičovské schůzce. Byla to památná věta "Budeme se věnovat dětem těch rodičů, který se neválejí doma". Tím válením nebylo myšleno nic víc než být politicky angažován a chodit na schůze partaje. A tak jsme byli rázem rozděleni na "studijní" typy a ty ostatní. Její pravou rukou byla školnice a podle zásady "poturčenec horší Turka" škodila daleko víc. Škola byla kousek od kostela a tak dohlížela, čí rodiče chodí v neděli do kostela a s. ředitelka pak řádně zhodnotla "provinilce" v kádrových posudcích, které šly s každým žákem. Druhý stupeň byl již lepší - z něj si rád vzpomínám na učitelku češtiny p. Polednovou, a na občas nám suplujícího fyzikáře a chemikáře p. učitele Doucka a p. učitelku Markovou, co vedla matematický seminář. I na střední a vysoké škole byli výborní kantoři, zejména někteří "věční" docenti, kteří měli z politických důvodů "zaražený" postup. |
|
|
thomas 27.5.2008 18:27učitelé dobrých učitelů není nikdy dost |
|
|
gerontusinza 27.5.2008 15:02Díky, nadsazeno, ale s Mírou......
|
|
|
Jura Jurax 27.5.2008 10:55Hlubokosklon!!!
|
|
|
Kanuk 27.5.2008 10:19Tak si přihodím polínko Do školy jsem chodil před válkou a za války, maturoval na průmce v r. 1945. Byl jsem celkem obyčejný žák, takže školní příběhy, které uvedu, se budou týkat jiných. Poznamenal bych ale, že přesto, že nás na obecné škole bylo ve třídě 50, ten, kdo neuměl pravopis, se na střední školu nedostal (začínala po 5ti třídách školy obecné). A učitelé, které jsme na obecné škole měli, (většinu z) nás pravopis dokázali naučit. V 5. obecné jsme měli pí učitelku Mrázovou, ženská jako kyrysník, a "metr". Ale byl tam s námi také J., kterému bylo 14 let, protože několik tříd opakoval, a byl to gauner. A padla kosa na kámen. J. jednou paní učitelku tak "vytočil", že aby mu mohla dát pohlavek, honila jej po třídě běhajíc po lavicích. Na reálce jsme měli dějepisce pana prof. Soukupa. Malé postavy, pleška, vysloužil si přezdívku "pralinka". I stalo se jenomu žáčkovi, že jeho matinka, jsouc zvědava jak její budoucí Einstein prospívá v dějepise,dorazila patřičně do sborovny, a tam si žádala rozhovor s panem profesorem Pralinkou. Jen bych poznamenal, že budoucí Einstein nevynikal vysokým IQ, což zřejmě byla vlastnost zděděná. Moji profesoři matematiky, RNDr Roessler, a fyziky, RNDr Hruša, později učili na technice. Dr Roessler byl naším třídním po 4 roky, a přesto, že byl metr, byl velmi oblíben. Réza. Jedno třídní kvítko si vyrobil bromaceton, což je látka, působící jako slzný plyn, a p. prof "Pralinkovi" to nějak vpravil do katedry (stolek na stupínku, který býval v každé třídě starších škol). Bylo z toho vyšetřování. Réza si nás jednoho po druhém zavolal ven ze třídy, a samozřejmě se dozvěděl, kdo byl viník. Jak viník osobně, tak tento "druh zábavy" nebyl v naší třídě oblíben. Ve třídě jsme měli dva "premianty". Jeden byl vyslovený "šprt", ale druhý, to bylo kvítko. Jeho matka byla uklizečka, otec zemřel jako vojenský pilot. Kluk (určitě před kvartou) kouřil, úlohy dopisoval o přestávce před hodinou, ale "u tabule" skoro vždycky za 1. To byl miláček třídy, později se stal inženýrem. |
|
|
Michaela Freiová 27.5.2008 13:54Re: Tak si přihodím polínko Ten Váš Pralinka měl na naší jedenáctiletce přezdívku Janeček. Bohužel nebyl jen komický - na mém nedoporučení na VŠ měl lví podíl. Ale i tak to byla někdy legrace... mf |
|
|
kik 27.5.2008 15:44Re: Tak si přihodím polínko U nas na ZDS mela jedna ucitelka prezdivku 'Zubejda'. Taky jednou jeden z rodicu shanel soudruzku ucitelku Zubejdu |
|
|
jc 27.5.2008 19:54Re: Re: Tak si přihodím polínko ...ty prezdivky, to je uplna nadhera.....my jsme jednomu klukovi rikali pro jeho nevsedni a necesany zjev, Zvrhlik....nacez jedna matka, pidici se po Zvrhlikovi, zdaleka naznaje jeho skutecne jmeno, se na nej optavala ve sborovne, jako na pana Zvrhleho...k nasi nesmirne radosti..... |
|
|
Jurajda 27.5.2008 9:37Pane Čechu! Já se klaním!!! |
|
|
fox 27.5.2008 8:41Klukovské vzpomínky 3 Krásné vzpomínky.Máme asi všichni podobné.Mne si např.učitelé a ředitel pletli s Petrem Coufalem-nyní st.zástupce v Brně.Že tam působí jsem se dozvěděl díky Čunkovi.Byl jsem kárán:Tátu máš prokurátorem......(starý Coufal byl taky prokoušem. Když už máme ty školní vzpomínky.Nečte to někdo z maturantů na SPŠ Jihlava 1968?Blíží se nám výročí a já nemohu nikoho kontaktovat.Ozvěte se mi!Třídní ing.Burda.Namátkou několik spolužáků:2x Hron,Bratršovský,Švíka,Musil,Křišík,Koc,Kocman,Krejčí,Masařík,Dvořák,Karlík,Janko,Jurek,Kouřimský.Moje adresa:t.koci@modrany.cz |
|
|
R 27.5.2008 9:22Re: Klukovské vzpomínky 3 Zkuste www.spoluzaci.cz jestli tam Vaši školu a třídu už někdo nedal. |
|
|
R 27.5.2008 8:09Co se týká těch budovatelských písní Naše učitelka zpěvu byla z jižní Moravy a tak naše hodiny zpěvu byly napůl budovatelské písně a napůl lidovky z jižní Moravy. Takové "Vínečko bílé" v podání nás sedmáků nebo osmáků základní školy asi musel být pro ostatní učitele zážitek. Dneska by zpěv takových písní na základce mohl být i propagace alkoholu. Mělo to jeden problém, na severní Moravě, kraji švestek, kde jediné vlastní hroznové víno byly kyselé hrozny otužilých superraných odrůd z pergoly pod oknem, jaksi ona vinná kultura neexistovala a tak jsme přistupovali stejně i k budovatelským písním i k těm lidovkám, muselo se to naučit a odzpívat. Ještě roky po základní škole jsem píseň "Morava je krásná zem, osázená vinohradem" považoval za parodii, neboť skutečně sladké dobré hroznové víno se tehdy na severní Moravě dalo v obchodech zakoupit jen o vánocích společně s ananasy nebo sladkými pomeranči a na základě toho faktu jsem považoval hroznové víno za stejně tropické ovoce jako ten ananas nebo pomeranč. |
|
|
Jenda 27.5.2008 16:47Re: Co se týká těch budovatelských písní U tyhle pisnicky mi vzdycky prislo, ze se tam ten vinohrad proste poradne nerymuje. Jo to takhle rybiz ... Ta nase Morava, je preci krasna zem, osazena je rybizem ;-) |
|
|
Duhac 27.5.2008 7:43Pane Čechu, díky Vaší zásluhou jsme si tady po ránu zavzpomínali na školní léta.....po ostatních článcích tady na Psu je to pohlazení na duši. Ještě jednou ,dík..... |
|
|
MLOK1 27.5.2008 7:26ŠKOLNÍ LÉTA Je to tak milý Jene Čechu. Na školní léta (a na 2 roky na vojně) se celý život s láskou vzpomíná. To nepěkné odvane čas a zbydou vzpomínky jen na to hezké. I já s dojetím vzpomínám na svého, již tehdy starého Pana učitele Bícu z první třídy ve Vršovicích. Jako levák, začal jsem psát tužkou levou rukou. Když jsme potom začali psát perem, namáčeným do inkoustu v kalamáři, pero se "zakusovalo" do papíru a dělalo kaňky. Pan učitel mě nic nenařizoval!!! Pouze mi vlídně řekl: "Hochu, nechci ti radit, ale zkus to pravou. Třeba ti to půjde líp." Měl pravdu a já jsem potom dlouho uměl psát oběma rukama. Umím to vlastně dodnes - ale tou levou píši už jenom nevzhledné "brambory" a jde mi to pomaleji. Přeji panu Čechovi i všem ostatním slušným lidem hezký den. |
|
|
Kanuk 27.5.2008 10:28Re: ŠKOLNÍ LÉTA V Kanadě vidím spoustu lidí psát levou rukou. Protože většinou píší kuličkovými tužkami(?), nedělá jim to problém. Ale nás ve škole učili držet pero určitým způsobem (mezi prvními třemi prsty, směřovat k rameni). Tak i chirurg může držet skalpel. Zatím co většina Kanaďanů, i ti co píší pravou rukou, drží "ten pisec" jako poleno, div ne v hrsti. |
|
|
honzak 27.5.2008 10:45Re: ŠKOLNÍ LÉTA Koukám, že jsme asi byli skorospolužáci - já začínal 1957 v Estonské. Učitel byl jediný a dělal ředitele. Jak se jmenoval si nepamatuji. Já měl v 1. třídě paní učitelku Sechtrovou - již tenkrát stará paní, velmi vlídná, oblíbená u žactva i rodičovstva. |
|
|
MLOK1 27.5.2008 14:12Re: Re: ŠKOLNÍ LÉTA No, působiště Vašich i mých lotrovin milý honzaku - Vrsovice, jsme asi měli společné. Leč - podle data Vašeho vstupu do vyučovacího procesu jsem cca o 9 - 10 let starší. Jména Vámi uváděných učitelů/lek mi bohužel nic neříkají. Já začínal ve škole u parku poblíž Kodaňské a končil v 5 třídě na Moskevské. Pak jsme se stěhovali do Dejvic. Když jsem tu školu kdysi hrdě ukazoval manželce, skvěla se tam už cedulka: "Zvláštní škola". Přeji hezký den. |
|
|
Novák 27.5.2008 7:20Ale za to naučil - a hodně Nováku, dyť ty kreslíš jak náš pes levou zadní. Ing. Sündermann na průmyslovce. Jak já nenáviděl kreslení (tedy strojnické) a pak jsem to dělal skoro celý život... a s chutí. |
|
|
dvd 27.5.2008 10:41Vedle Pepy Sündermanna tam byla ještě jedna hvězda: Miloš Babyka. |
|
|
Talián 27.5.2008 22:15Re: Vedle Pepy Sündermanna Váš článek je inspirativní. Můj nástup do školy byl na začátku protektorátu. Vstoupil jsem do třídy a podle matčina instrukce pozdravil"Dobrý den." Byl jsem vrácen a poučen, že musím srazit paty, zvednout pravici a zakřičet "Heil Hitler" Potom jsem se musel zahlásit vojenskou frází: Ich bin.... Také jsme měli zpěv a jedna z prvních písní začínala slovy: "Die fahne hoch...Rovněž jsme se učili nazpaměť životopis Führera. Prože naše město bylo pravidelně letecky napadáno, stali jsme se odborníky a podle zvuku roznávaly typy letadel z obou válčících stran a pochopitelně houkavý třesk flaku. Během přehrazovací střelby jsme běhali po dvorku s kýblem na hlavě a sbírali střepiny ( úlomky pláště protiletadlových šrapnelů ). Na zvuk padajících tisícilibrovek nikdy nezapomenu. V museu gen. Pattona je ten zvuk doprovodem pro kousek videosekce a je to přesně ono ( ve fimech jsou to nepřesné napodobeniny ) takže jsem měl co dělat abych udržel reflexy a nehledal dvéře do sklepa. Sledovali jsme Weilngtony, osvícené světlomety, nebo ve dne B17. Obvykla někda zařvak."už to pustili" a bylo vidět nepatrné tečky, zrychlující dolů. Svist se ozval později, až když měli dost velkou rychlost. Ke konci války už jsme věděli, že bomby, které vidíš tě netrefí. Na hlavu tě spadnou ty, o kterých nevíš. Po válce jsem zažil všechny kotrmelce Nejedlého reforem, ale když nejde o kejhák, jde o hohoho. |
|
|
Baron 27.5.2008 7:16Vzpomínka Článek mi připomněl kolegu Kopečka, který nemohl přijít včas do výuky, protože mu "před šalinó jel parniválec". Článe jako vždy OK. |
|
|
akis 27.5.2008 8:01Re: Vzpomínka "Pane profesore, já jezdím do školy autobusem a on před ním celou cestu jel traktor a nenechal se předjet." |
|
|
Tisifoné 27.5.2008 0:24už se tady o tom mockrát psalo možná kratším způsobem, možná o to účinněji. Dobří učitelé byli, jsou a doufám, že i budou u nás pořád. |
