7.5.2024 | Svátek má Stanislav


Diskuse k článku

Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 268

V Bangkoku v hotelu jsem si zapnul počítadlo a koukám se na poštu. Od paní s nevyslovitelným jménem jsem dostal neuvěřitelný mail. Stálo v něm, že její manžel dostal k vánocům mé knížky, protože má rád letadla.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
M. Vogel 20.3.2014 19:10

Článek v Ábíčku.

Našel jsem ve starém ABC článek od Vás-rozhovor s Jirkou Tlustým :-).Pěkné :-).

V. Vaclavik 18.3.2014 12:55

Z pozice pasazera komercnich aerolinek

stoji letani za vite co. Z toho je clovek rad, kdyz si neodnese bolavou hlavu, nebo i soufl u zaludku, kdyz uz rovnou po tech osmi a vice hodinach v kabine zamorskeho letu obsah zaludku nevyvrhne... Jako diteti se me delavalo spatne od zaludku v autobusech na skolnich vyletech a i kdyz to se pozdeji zlepsilo, jde to se mnou do jiste miry cely zivot.

Letal jsem v Kanade s kamaradem i ctyrsedadlovou (asi) Cesnou, jako 'navigator' a musim rict, ze ani tak me to nejak extra nenadchlo. Mozna kdybych byl u rizeni, ale takhle jsem na konci dne mel skoro vzdycky bolehlav a i zaludek na vode. Treba kdyz jsme v Otawe napoprve nepristali (silny bocni vitr nas snesl mimo drahu) a delali okruh na druhe pristani, tak jsem byl rad, ze jsem nepozvracel mapu. Nebo kdyz pri navratu na domovske letiste v podvecer jsme toto v mori svetel nemohli nalezt a museli jsme pozadat o stroboskopicke oznaceni letiste, osviceni na plny vykon... z toho zazitku me pak zase bolela hlava, proste moc dojmu, i kdyz nikdy jsem se pri letani nebal.

Nebo kdyz jsme az pri letu zjistili, ze nemame dostatecne pristrojove vybaveni na pristani na hlavnim letisti v Bostonu a byli jsme odkloneni na nejake jine, mensi. Nebo kdyz jsme zase v Americe pristavali na malinkatem letisti (kvuli navsteve nejakeho leteckeho muzea), kde ani nemeli zpevnenou drahu, jen louku, kde jsme omylem malem pristali na odstavne draze (skoro polni ceste) a jen divoke mavani pazemi lidi na zemi nas na to upozornilo. 

Mozna obliba letadel pana Cecha a vseho kolem nich je spise mechanickeho, motoroveho razu, nez samotne letani v pilotni kabine?

Jinak to ocekavani pri tom setkani v restaraci, ze bude vypadat uplne jinak, to je naprosta klasika. :-) Ale je to divne, vzdyt obcas se tu nalezaji fotografie letadel i s autorem, tak nevim.

V. Vaclavik 18.3.2014 13:12

Re: Z pozice pasazera komercnich aerolinek

Ottawa ma mit dvojite 't'.

Cetl jsem kdysi par knih o letani, tedy spis o lasce k letani od Richarda Bacha (i kdyz u me, jak pisu vyse, to prakticke letani nikdy tak pocitove nebylo), nevim jestli to znate a jestli by se vam to libilo. http://knihy.abz.cz/obchod/autor-bach-richard-bach

J. Kovaříček 18.3.2014 1:31

Návrat domů

Tak pan Čech už je zase doma a opět píše pěkně.  což byla škoda. Z toho Bangkoku se mu psaní moc nedařilo, k tomu místu zjevně nepřilnul, což je škoda. Znám Thajsko dobře, je to můj druhý domov, každý rok tam trávím dva měsíce. Ta země má mnoho přírodních krás, starou ušlechtilou kulturu a hlavě přívětivé obyvatelstvo. Na první pohled působí Bangkok dojmem šokujícím, pravda, ale pod tím chaotickým povrchem je mnoho zajímavého i krásného. Možná je dobré vědět něco o Buddhismu, případně být i trochu Buddhistou (což může být blahodárné i pro osobní život!) Můžeme tedy konstatovati, že pan Čech na thajské poměry není stavěn. Připravil se tím o mnoho zážitků i prožitků. Možná někdy příště se mu podaří do tajů dálného orientu proniknout.

J. Kovaříček 18.3.2014 1:33

Re: Návrat domů

OPRAVA. Za první větou vyškrtněte  "což byla škoda" dostalo se to tam omylem při úpravě textu. Mea culpa!

I. Lyčka 19.3.2014 12:14

Re: Návrat domů

To už neodkecáte :o) Jako když si stěžoval dědula: Vidíte, postavil jsem ten kamenný most, ale nikdo neřekne o mně, že to je ten McGregor, co postavil most. Nebo postavil jsem molo, ale nikdo neřekne, to je ten McGregor, co postavil molo. Ale člověk jednou ošuká kozu ... :o)