Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

menší dodatek

Vaši lidé na korekturu nejsou asi moc zdatní, jelikož je ve článku chyb jak máku. Pokud jste to psal sám, tak se omlouvám.

Prríspevok plný nenávisti a zloby

Váš obľúbený pán Čech v niektorých veciach značne nadsadil, zrejme to vyplýva z jeho vrodenej "lásky" k Rusku. Mal by radšej písať len o letectve, čomu rozumie a ide mu to veľmi dobre.

Poznám dobre klady a zápory "krajiny sovietov", pracoval som v Dubne v osemdesiatych rokoch osem a pol roka. Bol som tam s rodinou, mali sme slušný byt, ktorý sa mimochodom perfektne zamykal a nikde u svojich kolegov (i ruských) som nevidel byt, ktorý sa nedal zamknúť. Dubna je na všetkých mapách od r.1956, kedy vznikol Spojený ústav jadrových výskumov a prestala byť tajným mestom. Pochybných miest v článku pána Čecha je ešte viac, nechcem tým popierať nedostatky, ktoré v tej dobe narastali v predzvesti konca štátu.

Holt, ak chce niekto vidieť všetko v čierny ch farbách a ešte mu to robí radosť, potom to aj tak vidí.

Báječné

Vážený pane Čech, děkuji za Váš příspěvek a i Vám všem ostatním za nádherné psani. Připomněl mi mnou prožitý čas v Leningradu. Dnes už se usmivám, ale tehdy jsem žil v hrozné depresi. Moje tehdejší studium předčasně ukončili mí čeští a slovenští spolustudenti, obdivovatelé CCCP a komunismu. Kdoví, kam je čas zavál.

Voňavky

Pamatuje někdo voňavky? Bylo nás pět a v roce cca 62 jsme byli v Leningradě. Shodou okolnostní to bylo krátce před prvním májem a tak nás s velkými omluvami ubytovali v hotelu Južnaja který prý nebyl pro inostrance. Ve vstupní hale měli zvláštní zařízení, které vypadalo jako starý telefonní automat bez mikrotelefonu. Přišel chlapík či ženština strčili tam kopějku, postáli a šli pryč. Strašmě nám to vrtalo v hlavě až jsme vylosovali jednoho, aby to vyzkoušel. Co budu povádat, smrděl voňavkou ještě v Praze.

Re: Voňavky

jojo, jen mému známému řekli, že je tam něco jako peep-show, aby se kouknul. Dlouho se léčil, chudák

Autorův

článek potvrzuji. Byl jsem v Moskvě (shodou okolností v době pohřbu Gagarina) a měl jsem obdobné zážitky.

no toto...

Pro mne je pan Čech úplné zjevení. Až se to stydím přiznat, ale o jeho existenci neměl jsem dosud ani ponětí. Vida, k čemu je NP také dobrý.  Bezvadné, vtipné psaní s nadhledem. Ale to bych nosil dříví do lesa. Určitě si nějakou jeho knížku (knížky?) seženu.

Re: no toto...

Tož to máte co napravovat. Najděte si jeho věci zp¨ětně, neolutujete!

Je tam sranda

Jo je tam sranda ! Výtahy ve všech panelácích, které jsou stejné v Rusku, na Ukrajině, v Kazachstánu, v Uzbekistánu, v Azerjbajdžánu začínají až v druhém podlaží, protože první v úrovni vchodu je zaplaveno splašky a ke schodišti se jde po betonových kostkách. V nóbl hotelu v Azrbajdžánu permanentně protékala v červenvi záchodovou mísou horká voda. A úplně jsem se dodnes rozesmál, když jsem viděl na toaletách dva turecké záchody v úrovni podlahy a třetí evropský sedací s nápisem Rako nahoře, ale zakopaný taky do úrovně podlahy jako ty turecké. No přišly evropské z Československa a sovětský člověk si poradil. Dokonce splachoval.

Re: Je tam sranda

U nás ve většině paneláků zase v prvém patře výtahy nestaví. Není to, že by tam byly splašky ale nájemníci prvního patra za výtahy ze zákona neplatí a tak jim ostatní nedovolí, aby výtah používali. To tak já platím za výtah ( obvykle 40 Kč za osobu)  a oni se budou zadarmo vozit.

NEVIM...

jak se žije dnes v Rusku ale v gubernii Karlovy Vary se náramně daří. Sama jse byla svědkem, kdy do kasičky v pravoslavném kostele létaly 500 EURa  jak když chumelí. Však si také karlovarští ruské klientely považují. Kam se hrabou němečtí důchodci.

Osobenosti nacionalnoj rybalki

Vřele všem doporučuji návštěvu současného Ruska. Mám tu "radost" tam podnikat mnoho let a nikdy nevím jestli bdím či spím. Se svými kolegy jsme dospěli k jednoznačnému závěru, že série ruských filmů "Osobenosti nacionalnoj rybalki", ochoty a další díly, nejsou vůbec hranými filmy, ale pouze přímé reportáže ze skutečného života současného Ruska. Dokonce panuje podezření, že cenzoři vystříhali některé scény, kterým by inostranci vůbec nevěřili.

Můj příběh z jihozápadní Sibiře, září 2008. Ruští přátelé mne pozvali na projížďu po řece Ob na služebním remorkéru, který pečuje o vodní cestu. Kapitán s námi pil vodku, poté vytáhnul kytaru a pěl romantické písně. Posádka přizvukovala a loď kormidlovala má choť, protože nikdo jiný střízlivý nebyl. Z rozhovoru vyplynulo, že manželka miluje vůni lesních jahod. Kapitán nařídil najet přídí na břeh, posádku vyhnal do lesa nasbírat lesní jahody a ty pak s velikým gestem předal zkoprnělé manželce. Posádka mezitím navijákem a sochory uvolňovala uvázlou loď. To je ruská duše - nepochopíš, jenom zíráš. Po návratu si vážíš "trochu jiné civilizace" se všemi jejími drobnými vadami.

Re: Osobenosti nacionalnoj rybalki

Široká dušá mojá rodnája... da, golúbčik. Něpojmjóš...

Ještě bych autora malinko doplnil...

Píše: "I vypravil jsem se do země, kde dneska znamená včera a zítra předevčírem."

Ono se možná lépe a trefněji říkalo: "Země, kde včera prožrali to, co měli na zítra..."