Zuzana 11.10.2008 19:45

menší dodatek

Vaši lidé na korekturu nejsou asi moc zdatní, jelikož je ve článku chyb jak máku. Pokud jste to psal sám, tak se omlouvám.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Gyula 9.10.2008 10:28

Prríspevok plný nenávisti a zloby

Váš obľúbený pán Čech v niektorých veciach značne nadsadil, zrejme to vyplýva z jeho vrodenej "lásky" k Rusku. Mal by radšej písať len o letectve, čomu rozumie a ide mu to veľmi dobre.

Poznám dobre klady a zápory "krajiny sovietov", pracoval som v Dubne v osemdesiatych rokoch osem a pol roka. Bol som tam s rodinou, mali sme slušný byt, ktorý sa mimochodom perfektne zamykal a nikde u svojich kolegov (i ruských) som nevidel byt, ktorý sa nedal zamknúť. Dubna je na všetkých mapách od r.1956, kedy vznikol Spojený ústav jadrových výskumov a prestala byť tajným mestom. Pochybných miest v článku pána Čecha je ešte viac, nechcem tým popierať nedostatky, ktoré v tej dobe narastali v predzvesti konca štátu.

Holt, ak chce niekto vidieť všetko v čierny ch farbách a ešte mu to robí radosť, potom to aj tak vidí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Milan 8.10.2008 0:13

Báječné

Vážený pane Čech, děkuji za Váš příspěvek a i Vám všem ostatním za nádherné psani. Připomněl mi mnou prožitý čas v Leningradu. Dnes už se usmivám, ale tehdy jsem žil v hrozné depresi. Moje tehdejší studium předčasně ukončili mí čeští a slovenští spolustudenti, obdivovatelé CCCP a komunismu. Kdoví, kam je čas zavál.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Novák 7.10.2008 18:12

Voňavky

Pamatuje někdo voňavky? Bylo nás pět a v roce cca 62 jsme byli v Leningradě. Shodou okolnostní to bylo krátce před prvním májem a tak nás s velkými omluvami ubytovali v hotelu Južnaja který prý nebyl pro inostrance. Ve vstupní hale měli zvláštní zařízení, které vypadalo jako starý telefonní automat bez mikrotelefonu. Přišel chlapík či ženština strčili tam kopějku, postáli a šli pryč. Strašmě nám to vrtalo v hlavě až jsme vylosovali jednoho, aby to vyzkoušel. Co budu povádat, smrděl voňavkou ještě v Praze.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

xxx Kubeš 7.10.2008 17:41

Autorův

článek potvrzuji. Byl jsem v Moskvě (shodou okolností v době pohřbu Gagarina) a měl jsem obdobné zážitky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

novaz 7.10.2008 17:31

no toto...

Pro mne je pan Čech úplné zjevení. Až se to stydím přiznat, ale o jeho existenci neměl jsem dosud ani ponětí. Vida, k čemu je NP také dobrý.  Bezvadné, vtipné psaní s nadhledem. Ale to bych nosil dříví do lesa. Určitě si nějakou jeho knížku (knížky?) seženu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Karel 7.10.2008 16:54

Je tam sranda

Jo je tam sranda ! Výtahy ve všech panelácích, které jsou stejné v Rusku, na Ukrajině, v Kazachstánu, v Uzbekistánu, v Azerjbajdžánu začínají až v druhém podlaží, protože první v úrovni vchodu je zaplaveno splašky a ke schodišti se jde po betonových kostkách. V nóbl hotelu v Azrbajdžánu permanentně protékala v červenvi záchodovou mísou horká voda. A úplně jsem se dodnes rozesmál, když jsem viděl na toaletách dva turecké záchody v úrovni podlahy a třetí evropský sedací s nápisem Rako nahoře, ale zakopaný taky do úrovně podlahy jako ty turecké. No přišly evropské z Československa a sovětský člověk si poradil. Dokonce splachoval.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Kiki 7.10.2008 16:36

NEVIM...

jak se žije dnes v Rusku ale v gubernii Karlovy Vary se náramně daří. Sama jse byla svědkem, kdy do kasičky v pravoslavném kostele létaly 500 EURa  jak když chumelí. Však si také karlovarští ruské klientely považují. Kam se hrabou němečtí důchodci.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jurij Michajlovič 7.10.2008 16:20

Osobenosti nacionalnoj rybalki

Vřele všem doporučuji návštěvu současného Ruska. Mám tu "radost" tam podnikat mnoho let a nikdy nevím jestli bdím či spím. Se svými kolegy jsme dospěli k jednoznačnému závěru, že série ruských filmů "Osobenosti nacionalnoj rybalki", ochoty a další díly, nejsou vůbec hranými filmy, ale pouze přímé reportáže ze skutečného života současného Ruska. Dokonce panuje podezření, že cenzoři vystříhali některé scény, kterým by inostranci vůbec nevěřili.

Můj příběh z jihozápadní Sibiře, září 2008. Ruští přátelé mne pozvali na projížďu po řece Ob na služebním remorkéru, který pečuje o vodní cestu. Kapitán s námi pil vodku, poté vytáhnul kytaru a pěl romantické písně. Posádka přizvukovala a loď kormidlovala má choť, protože nikdo jiný střízlivý nebyl. Z rozhovoru vyplynulo, že manželka miluje vůni lesních jahod. Kapitán nařídil najet přídí na břeh, posádku vyhnal do lesa nasbírat lesní jahody a ty pak s velikým gestem předal zkoprnělé manželce. Posádka mezitím navijákem a sochory uvolňovala uvázlou loď. To je ruská duše - nepochopíš, jenom zíráš. Po návratu si vážíš "trochu jiné civilizace" se všemi jejími drobnými vadami.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Goodbody 7.10.2008 15:48

Ještě bych autora malinko doplnil...

Píše: "I vypravil jsem se do země, kde dneska znamená včera a zítra předevčírem."

Ono se možná lépe a trefněji říkalo: "Země, kde včera prožrali to, co měli na zítra..."

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Schumacher 7.10.2008 15:40

Bude další knížka ?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

vita 7.10.2008 14:50

Myslím, drazí kolegové,

že byste si měli udělat výlet na Rus teď. Možná byvás ta nadřazenecká nálada přešla.

A možná byste taky pochopili, proč tam lid obecný miluje Putina s Medveděvem a na Jelcina radši ani nechtějí vzpomínat - za něj totiž na to, nad čím se tady ušklíbáte, považovali za "starý zlatý časy".

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jakub S. 7.10.2008 14:36

Krása, zase, jak jinak, příteli...

Jako bych zase byl v Lěningrádě, gastiníca Karéľskaja, 87. Chtěl jsem u recepce spisók tělefónov. - Pačemú - ?! Dľa čevó? - divila se podezíravá baba za pultem. Nu  - pazvóniť mně nádo, znájetě? - Nu i - něznáju nóměr! -Nu, patamú... ně pazvónitě... odtušila. Ale - na celém světě, víte, i u nás, jsou volně takové knihy, víte - s čísly telefonních stanic každého, kdo je má - ! - Nu i - u nás...nět takích! Káždyj znájet. Vy tóže dólžen znať, tavárišč!! - A utrum.

Veškerý personál se účastnil velkolepého výměnného obchodu se zbožím hostí... Nic jsem neměl. Koukala, děžúrnaja, jak na blba: A u vas NIČEVÓ?! Ochchch!! Takój... málem jsem zalezl pod postel studem...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

vašek 7.10.2008 14:12

to maso jsem taky zažil,

bylo to ve čtyřiasedmdesátém v Baku. a protože je to země islámská - bylo to hovězí.Zřejmě to řezali cirkulárkou, protože v tom mase bylo zabodáno veliké množství malých ostrých úlomků kostí. Výhodné bylo,že v obchodě jste řekli pouze "mjaso", nebo" dvě mjasá" a dostali jste pruh z krávy asi 7cm široký, kde byl kousek svíčkové,páteře a většinou žeber s jakousi kůží (ne povrchovou,chlupatou). Naopak jsem tam měsíce konzumoval zcela čerstvý a velmi dobrý chleba,který dováželi po několika (snad 10ti kusech), ale celý den.Taky jsem tam jídával sasísky - jeden druh,ale docela dobré, čerstvé,nikdy mi nic nebylo. Naopak když jsem chtěl koupit tvrdý sýr na strouhání, nechtěli mi ho prodat,že už není "svěží". Já ho přesto chtěl a říkal jsem,že ho budu strouhat,což oni vzali jako výborný vtip a já byl za komika s kamennou tváří...

Veselo bývalo i u pokladny vybavené sčotem.Kupovával jsem si svačiny,byly to nákupy o málo položkách,takže jsem věděl, kolik budou chtít. Děvočka v kase zaposunovala na ščotu a pravila " růbldvácať", na to já :éto mnógo, ona klidně zaposunovala a řekla "děvjanostopjať " ,já na to ješčo mnogo a ona spočetla dotřetice tu správnou sumu........ Ach jo,věřím,že se to sem nevrátí,ale stále míň a slběji.....

• reagovat
• nahlásit příspěvek