V. Pavel 19.10.2010 14:48

Re: Vzpomínka z natáčení

Úprava posleední věty: ............... ty výrazy v jejich obličejích, když jim odevzdávali hodinky, bývaly úžasné!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Pavel 19.10.2010 14:19

Vzpomínka z natáčení

B. B.! Měl jsem z dětství, ze Žižkova, z baráku nejlepšího životního kamaráda, Pepu. Umřel v r. 2007 na raka prostaty. Film "Osvobození", politicky přizpůsobivého režiséra O. Vávry, se natáčel, když jako námořník právě trávil dovolenou v Praze a proto se zúčastnil komparzu. Já tehdy působil pracovně mimo Prahu. Vyprávěl mi později o tom, že byla úžasná hlína, když v uniformách rudoarmějců přepadávali s několika podobnými srandisty v Praze chodce a s vážnými tvářemi vykřikovali "Davaj časy!" Říkal mi, že ty výrazy v jejich obličejích, bývaly úžasné! :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Brousková 19.10.2010 10:10

Jarda

Protože Jardu řečeného Sahara znám velice dobře a znával jsem i jeho rodinu tudíž i babičku a svéráznou a úžasnou tetu. Rád jsem si ho opět připoměl.V poslední době nás osud rozdělil, ale vzpomínám na jeho originální nápady dost často. Někdy v době normalizace se natáčel film o osvobození Prahy. Filmaři potřebovali záběry krasnoarmějců cachtajících se ve Vltavě a tak přišla  do našeho potápěčského klubu nabídka k účasti na natáčení. Jarda a několik dalších statistů v krasnoarmějských uniformách a s atrapami samopalů na prsou se v přestávce natáčení rozhodli navštívit společného kamaráda , který pracoval nedaleko místa filmování. Každý z nich si půjčil od ostatních statistů několik náramkových hodinek a takto vymóděni vtrhli do firmy, kde kamarád pracoval. Na vrátného namířili samopaly a s pokřikem: " Kdě taváryš XY? " se domáhali vstupu.  Nešťastný Mirek měl prý potom velký problém vysvětlit spolupracovníkům jak to všechno bylo doopravdy. Historku znám jen z vyprávění tak doufám, že jsem jí moc "nezvojtil". Protože vím , že Jarda NP čte také, zdravím na Šumavu, kde nyní (alespoň většinou) žije.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Křivan 19.10.2010 9:03

Tu raketu na vodu

jsem měl taky.  Létala do výše pětipatrováho domu.  Pěkná hračka. Dostane se ještě někde ? Věděl bych perfektní využití.  Přilepit na ní pár silvestrovských dělobuchů a poslat ji do korun kaštanů, ve kterých se shromažďují špačkové před útokem na naší vinici. 

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Vandas 19.10.2010 8:30

Re: Moc pěkné čtení,

Pan Čech je opravdu skvělý, pane Kuželi, a velmi mne pobavil, avšak nejen Vás i mne zaujala zmínka o Clarence "Kelly" Johnsonovi. O tomto geniálním konstruktérovi a manažerovi leteckých projektů ve Skunk Works, jsem kdysi četl, jako určitě i Vy, v Letectví a kosmonautice. Byl jsem přímo nadšen články o jeho metodách řízení vývoje. Dodnes si matně pamatuji jím užívané zásady, např: "Nedávejte svým podřízeným mnoho času na řešení problému, jsou-li schopni najít řešení problému, najdou jej rychle!"  Dnes už nevím, kde tyto, tehdy publikované, zásady K.Johnsona, najít. Poraďte. Jinak, to co popisuje pan Čech je náš svět, naše mládí a i proto mne tak baví.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Pavel 19.10.2010 8:11

Velmi příjemné počtení!

Pan Čech, oproti řadě jiných autorů zde, opravdu psát umí!

PS  Dlužno přiznat, že Kužel ovšem píše k Čechovi pěkné dovysvětlivky

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Kužel 19.10.2010 7:43

Moc pěkné čtení,

jako obvykle u článků p. Čecha jsem se náramně bavil. K tomu navrch jsem si vyzobl aviatickou rozinku - připomínku legendárního Kellyho Johnsona. Zábavné je to, že zkontruoval éro, které jeho prezidentský jmenovec přejmenoval. Letadlo to bylo náramné, létalo daleko výš a ryhleji než jakékoli jiné. Označení bylo RS-71 (Reconnaisance & Strike). Když president Johnson toto letadlo oznamoval světu, přeřekl se na SR-71. Protože president Spojených Států se nemůže mýlit, vytahali konstruktéři ruče všechny výkresy a veškerou jinou dokumentaci a všude to přepsali na SR-71. Nevím, jestli konstruktéři četli Orwellův rok 1984, možná by se při své přepisovací práci dobře bavili.

• reagovat
• nahlásit příspěvek