J. Jurax 5.9.2019 21:25

Re:

Ne.

My tam máme jakousi tvrdou gumu nebo co, určitě s bezpečnostním atestem. Nazeleno natřenou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Krynický 5.9.2019 17:34

Re:

Také máte pod extrabezpečnými a extradrahými prolézačkami šutry, aby se dětičky nezmazaly, kdyby náhodou spadly?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Krynický 5.9.2019 17:32

Tehdy se počítalo s tím

že se kluci občas pořežou, natlučou nebo si něco zlomí. Teď by starostliví rodičové požadovali poražení stromu, ze kterého nešika spadl a pokoušeli se vysoudit odškodné na majiteli.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Polanský 5.9.2019 17:15

Trochu malý přehled

prvorepublikové vydání s perfektními obálkami Zd. Buriana cca 30 000 Kč.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Derat 5.9.2019 16:23

Re: Byli jsme jako děti hodně svobodní.

Tak tu nemám, i když slovenských knížek máme cca 30 % knihovny, vydávali vždyzajímavější knihy než u nás. Já si Tarzana kupoval po roce 89 v sešitovém vydání, cca 6 dílů, krásné obrázky od Buriana. Pak jim to zatrhli, protože neměli koupené práva. A pak jsem si koupil 25 dílů Tarzana, kterého vydala PASEKA, reprint vydání Toužimský a Moravec z první republiky, tedy 24 dílů vázaných, dvacátý pátý byl nalezen někde později v trezoru, a byl nedokončený. Z období okolo roku 68 mám Tarzana komiks, který vyšel jako sešit tzv. Seriál, a pak jsem si stříhal komiks Tarzana z časopisu Zápisník, ten pak vyšel po roce 89 v souborné knize komiksů Velká kniha komiksů od BB Artu, to byly tři knihy, kde vydali řadu komiksů z období okolo roku 68, také jsem si je všechny koupil. Holt nostalgie.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Alda 5.9.2019 15:35

Byli jsme jako děti hodně svobodní.

I já na tu dobu vzpomínám.

První kniha o Tarzanovi po bolševickém převratu byla u nás vydána v roce 1967, a to ve slovenském překladu. Mám ji doma - skrze ni jsem pochopil, že Slováci nemluví úplně stejně jako my, protože velkou záhadou pro mne bylo slovo "konár". Asi až do poloviny té knížky!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 5.9.2019 15:18

No proč ... když jsem byl pachole, praštil jsem odpoledne aktovkou, napsal si domácí úkoly (rodiče na tom trvali, což by dnes bylo asi chápáno jako omezování práv dítěte) a pak jsem zmizel na lítačku. Povinností bylo být doma o čtvrt na sedm, kdy zvonili klekání, hodinky jsem neměl a mobil byl scifi. To vše prakticky ve středu města Zlína, tehdy Gottwaldova. Podnikali jsme leccos, testem zmužilosti bylo projít zakrytým potokem od přehrady až za ulici Kvítková, kde se potok v uličce nápaditě nazvané Potoky opět vynořil na povrch. Poprvé jsem tak učinil ve druhé třídě.

Ještě když byly mé děti malé, kolem paneláku pobíhaly tlupy dětí a hrály si od takových šesti osmi let víceméně bez dozoru a podnikaly průzkumné výpravy do blízkého lesa. I mé děti to přežily maximálně s odřenými koleny a občasnou nedobrovolnou koupelí v potoce.

Teď je kolem paneláku ticho. Ne že by tu děti nebyly, ale jsou někde schované. Možná v kroužcích, možná doma u svých počítačů a mobilů. Hřiště mezi bloky, kde se hrála čutaná dokud se nesetmělo, je opuštěné a zdevastované, kdežto tehdy si zapšklí důchodci furt stěžovali, že je dětské halasení ruší a obtěžuje. Nevím ... venku je vidět akorát předškoláky hrající si pod dozorem rodičů na oploceném, zamykatelném eurocertifikovaném pískovišti s extra bezpečnými prolézačkami.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Chaloupka 5.9.2019 10:16

Jméno Tarzan dostal v útulku malý kocourek,

tak mu teď říkáme Tarzánku.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Janyška 5.9.2019 8:50

Už se dělí s Tarzankou.

Takže nic... Dzp.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Langer 5.9.2019 7:51

A proč

to vaše vnoučata nemají...?

• reagovat
• nahlásit příspěvek